Diskuze
Kdo má začít první?
Zdravím, jsem zatím nezadaný hoch :), ale seznámil jsem se se slečnou, na které mi záleží, proto si nemůžu dovolit klopýtnout, udělat chybu.
Zdravím,
jsem zatím nezadaný hoch :), ale seznámil jsem se se slečnou, na které mi záleží, proto si nemůžu dovolit klopýtnout, udělat chybu. Byl jsem s ní na prvním rande a podle všeho bych řekl, že probíhalo všechno dobře (jak, to by bylo povídání na hodně dlouho). Akorát jsem měl pak výčitky svědomí, že když jsem ji pozval na kafe a pak do parku, že jsem nevyužil příležitosti a nepolíbil jsem ji. Na druhou stranu jsem to nechtěl uspěchat. Políbil jsem ji aspoň na tvář, když jsme se loučili (jel jí autobus, takže jsem neměl čas na něco delšího :-D ).
Volal jsem ji, jestli bychom nezašli zase někam a ona souhlasila. Řekla mi, "že se mi kdyžtak v týdnu ozve".
A tady začíná dilema: nevím, jestli to mám být já, kdo má vyvinout iniciativu, když se objeví na icq, jestli bych ji měl napsat. Nebo ji mám nechat ať se ozve sama? Nebude si myslet, že to, že se ji neozývám, znamená, že už o ní nemám zájem? Snad bych měl více holkám věřit, když řeknou "ozvu se". Jenomže já narážím právě na typy, kdy pokud se neozvete VY, oni se neozvou vůbec a čekají naopak na vaší iniciativu, jestli máte zájem.
Já totiž nedokážu rozeznat tu hranici, kde mám nechat prostor já jí a kdy mám na ni naopak přitlačit, aby se všechno neztratilo v mlčenlivém éteru?
Jsem si téměř jistej, že kdybych ji napsal první, chytne se toho, ale měl bych to udělat? Neklesnu tak v jejích očích?
Předem díky za odpověď. :)
jsem zatím nezadaný hoch :), ale seznámil jsem se se slečnou, na které mi záleží, proto si nemůžu dovolit klopýtnout, udělat chybu. Byl jsem s ní na prvním rande a podle všeho bych řekl, že probíhalo všechno dobře (jak, to by bylo povídání na hodně dlouho). Akorát jsem měl pak výčitky svědomí, že když jsem ji pozval na kafe a pak do parku, že jsem nevyužil příležitosti a nepolíbil jsem ji. Na druhou stranu jsem to nechtěl uspěchat. Políbil jsem ji aspoň na tvář, když jsme se loučili (jel jí autobus, takže jsem neměl čas na něco delšího :-D ).
Volal jsem ji, jestli bychom nezašli zase někam a ona souhlasila. Řekla mi, "že se mi kdyžtak v týdnu ozve".
A tady začíná dilema: nevím, jestli to mám být já, kdo má vyvinout iniciativu, když se objeví na icq, jestli bych ji měl napsat. Nebo ji mám nechat ať se ozve sama? Nebude si myslet, že to, že se ji neozývám, znamená, že už o ní nemám zájem? Snad bych měl více holkám věřit, když řeknou "ozvu se". Jenomže já narážím právě na typy, kdy pokud se neozvete VY, oni se neozvou vůbec a čekají naopak na vaší iniciativu, jestli máte zájem.
Já totiž nedokážu rozeznat tu hranici, kde mám nechat prostor já jí a kdy mám na ni naopak přitlačit, aby se všechno neztratilo v mlčenlivém éteru?
Jsem si téměř jistej, že kdybych ji napsal první, chytne se toho, ale měl bych to udělat? Neklesnu tak v jejích očích?
Předem díky za odpověď. :)
Komentáře čtenářů
23 komentářů k článku.
Trochu moc otázek, tady bude odpověď složitější. 1) Tvoje představa důležitosti téhle slečny je právě to, díky čemu chyby dělat budeš. 2) Polibek na tvář je přesně taková chyba (kdyby ti na ní nezáleželo tolik, neřešil bys, že to možná uspěcháš, a normálně bys jí dal pusu na pusu). To je možná lepší nedat pusu žádnou - alespoň bude v hlavě řešit, jestli se ti líbila - než kamarádskou. 3) Ten telefonát jsi taky hrozným způsobem zkazil. Když voláš, aby sis domluvil rande, výsledkem takového hovoru musí být přesný čas a přesné místo, kde a kdy se sejdete. Nikoli nějaký příslib typu "ještě se domluvíme" nebo (v horším případě), že se ti ONA ještě ozve. Jednak taková věta obvykle znamená, že se ti neozve (ale je to skvělý způsob, jak se dotěrného kluka zbavit, že?), a jednak tím ustupuješ z pozice chlapa, který má situaci pod kontrolou, místo toho tu kontrolu přehazuješ na ni. Co ti zbývá? Pokud se ti tenhle týden má ona podle toho rozhovoru v telefonu ozvat, nemůžeš dělat vůbec nic, jen čekat, zda se ozve nebo ne.
1) Asi to bude kvůli tomu, že mám ve hře více štěstí než v lásce, takže když nadejde příležitost, nechci se jí pustit. Samozřejmě neženu to do extrému, kdy bych nepohrdl žádnou holkou, meze se tu kladou. :-) 2) Nevěděl jsem přesně, co se od prvního rande ode mě očekává, jestli polibek nebo jenom rozloučení. Těžko říct, každopádně ten park si vyčítám, že tam jsem šnaic promarnil. 3) Ve mně ten telefonát v první chvíli vyvolal neskutečnou euforii, protože... mno těžko říct vlastně. :D Byla tam asi týden a něco odmlka, pač jsem ji po prvním rande asi den nebo dva napsal (ano bohužel, udělal tu chybu že napsal a nezavolal :D ), ona mi však řekla, že se domluvíme jindy, že nemůže. Jela totiž někam do pryč, což jsem nevěděl až do doby, než jsem ji zavolal. Nemohu si pomoct, ale v telefonu zněla potěšeně, že jsem ji zavolal a téměř hned souhlasila, když jsem ji navrhl, že bychom zase zašli "třeba na kafe bo někam jinam". Akorát nevěděla, kdy se přesně vrátí, ale "joo, příští týden už určitě budu doma, tak se ti ?kdyžtak? ještě ozvu, ju?" Souhlasím, že mojí chybou bylo, že jsem už tenkrát nenavrhl místo a čas, ale v tu chvíli mi přišlo další domlouvání jako "tlačení na pilu".