Diskuze
Je to normální?
Ahoj, už poněkolikáté se mi stává ta stejná situace a pak jsem z toho několik dní(týdnů) špatný. Popíšu situaci -> Tu holku jsem znal od pohledu, už jsem ji viděl párkrát na tanečních zábavách.
Ahoj, už poněkolikáté se mi stává ta stejná situace a pak jsem z toho několik dní(týdnů) špatný. Popíšu situaci -> Tu holku jsem znal od pohledu, už jsem ji viděl párkrát na tanečních zábavách. Jenže jsem začal chodit na VŠ a začali jsme se potkávat v autobuse, samozřejmě ze začátku mi byla uplně lhostejná, jenže jak jsem ji viděl asi po 10tý, tak mi pomalu začala vrtat hlavou. Nedávno byl dokonce ples, tak jsem byl trochu v náladě, bavil jsem se s kámošem a uviděl jsem tam její kámošku (jezdí taky busem, ale je zadaná). Její kámoška byla asi dost blízko, protože když jsem kámošovi říkal, cituji: Podívej se na tamtu holku, ona má luusní kámošku(připomínám, že ta co mi vrtá hlavou na plese nebyla). Její kámoška se tedy na mě podívala a usmála a to jsem pochopil, jakože to slyšela.
Takže toto pondělí jsem jel domů a ejhle jela se mnou i ta co mi vrtá hlavou, vždycky jsem se snažil jen tak letmo mrknout kam se dívá, stála ode mne tak 15 metrů, ale dívala se přímo na mě, neuhýbala pohledem. Nastoupil jsem do autobusu, sednul si uplně dozadu a jak chodili lidi, tak postupně zabírali sedadla, tak neměla skoro kam sednout, tak šla až dozadu a v tu chvíli jsem si říkal, jestli si sedneš za mnou, tak tě oslovím, ikdyby se mělo cokoliv stát! Jenže ona si sedla do stejné řady jenže přes uličku. To bylo snad ještě horší, než kdyby si sedla za mnou, protože ji od té doby začínám hrozně chtít, jakoby to udělala schválně.
Já od toho dne na ni začínám pořád myslet, už přemýšlím, jaký to bude, když s ní budu chodit a to je prostě špatně! Včera jsem ji opět viděl jak jede domů a už jsem se opět dostal do toho stavu, že mi na ní záleží, ale už bych nic nedokázal udělat (samozřejmě opět se na mě dívala :) ). Nemáte někdo radu, jak na ni přestat myslet? Já v takovém stavu prostě nedokážu nějakou sbalit :(
Jinak taky je problém, že je o něco starší, určitě zkušenější atd. Proto na ni myslím nejspíš zbytečně, ale i tak, proč se dostávám do tohoto stavu? Ještě jsem s ní ani nemluvil a už tohle? To vážně nepochopím :(
Takže toto pondělí jsem jel domů a ejhle jela se mnou i ta co mi vrtá hlavou, vždycky jsem se snažil jen tak letmo mrknout kam se dívá, stála ode mne tak 15 metrů, ale dívala se přímo na mě, neuhýbala pohledem. Nastoupil jsem do autobusu, sednul si uplně dozadu a jak chodili lidi, tak postupně zabírali sedadla, tak neměla skoro kam sednout, tak šla až dozadu a v tu chvíli jsem si říkal, jestli si sedneš za mnou, tak tě oslovím, ikdyby se mělo cokoliv stát! Jenže ona si sedla do stejné řady jenže přes uličku. To bylo snad ještě horší, než kdyby si sedla za mnou, protože ji od té doby začínám hrozně chtít, jakoby to udělala schválně.
Já od toho dne na ni začínám pořád myslet, už přemýšlím, jaký to bude, když s ní budu chodit a to je prostě špatně! Včera jsem ji opět viděl jak jede domů a už jsem se opět dostal do toho stavu, že mi na ní záleží, ale už bych nic nedokázal udělat (samozřejmě opět se na mě dívala :) ). Nemáte někdo radu, jak na ni přestat myslet? Já v takovém stavu prostě nedokážu nějakou sbalit :(
Jinak taky je problém, že je o něco starší, určitě zkušenější atd. Proto na ni myslím nejspíš zbytečně, ale i tak, proč se dostávám do tohoto stavu? Ještě jsem s ní ani nemluvil a už tohle? To vážně nepochopím :(
Komentáře čtenářů
27 komentářů k článku.
A co kdybys otevřel pusu a prohodil s ní pár slov, namísto toho abys na ni jen pořád myslel..? Napadlo tě to vůbec? :D
Jak říká Darkast, zkus přestat myslet a víc konat. Zkus ji příště oslovit třeba větou "Ahoj, co kdybychom na sebe přestali pořád jen pokukovali a třeba prohodili pár slov? Já jsem xxx, těší mně." A rozhovor je nastartovaný. Ty musíš být chlap a začít, ženská za tebou nepůjde. Chceš ji? Chceš. Tak konej a nemysli.