Je to možný?

Nevím,ale zdá se mi, že to není o zvášení hodnoty.Já to tedy nedělám,abych záměrně flirtovala, psala si, scházela se a já nevím co ještě dalšího s někým jiným za, účelem získání druhého. Přijde mi to povrchní.Kdepak.Nejde přeci o divadlo.Jen si myslím,že ke vztahu takové to zdravé žárleníčko patří.kdo aspon trochu nežárlí, nemiluje).Ale naschvály - oko za oko, zub za zub, tak na to já nehraju,to ne.

Víš co se říká - kdyby byly v pr... ryby :-) Není nezbytně nutné hrát divadlo. Naopak je to leckdy kontraproduktivní, protože nikdo nevydrží hrát divadlo věčně, a když se pak realita hodně liší, přijde konec. Hrát divadlo tak má smysl jen pro pickupery apod. honící počty a čárky za skolené oběti, ne pro toho, kdo chce vztah. Na druhou stranu je ale důležité umět se chovat, umět dát najevo své názory a postoje, svou cenu. S tím mají lidí spíš problém - často se podceňují a neumí si "dupnuout" (častý případ dotazujících se nesmělých), nebo se naopak přeceňují a dělají důležitějšími než jsou - to také odradí. Co do vztahu je pak ideální, když se lidí poznají v prostředí, kde nějakou chvíli normálně fungují a mají se možnost okouknout ještě před nějakým sbližováním. To do značné míry eliminuje jak nebezpečí skoku na vějičku někomu, kdo hraje divadlo. Nejlepší jsou tak na poznání nějaké náročnější výpravy, kdy je potřeba si trochu hrábnout do psychických i fyzických sil, tam se ukáže nejvíc - a najdou se tam ty nejlepší parťačky pro život :-)

tak tuhle otázku si pokládám už hezkou řádku let. Jediné, k čemu jsem došel je vysvětlení, že my lidé prostě rádi ve všem dáváme přednost povrchnosti a jednoduchosti. Láska je na náš vkus až moc hluboký cit, jdoucí až na dno duše. To je nepříjené, neradi si pokládáme tak hluboké otázky. Lepší je držet se povrchnosti a komformity, to je jistější. Z toho důvodu taky vypadá láska v mnohamilionovém vzorku lidí u každého téměř stejně.

to ax

někdy bych tady někomu rád napsal namísto "udělej tohle, napiš tehdy a tehdy, teď jí dej pusu, tohle jí neřikej..." - udělej to tak, jak je to pro tebe přirozený, prostě spontánně. jenže průser je v tom, že když se budeme chovat spontánně, tak to 90% obyvatelstva prostě nepřijme, protože ani oni sami se tak nechovaj. zkušený baliči třeba vědi, že říct holce na začátku, že jí neskonale milujou, je kontraproduktivní a tak to prostě nedělaj. ale přitom jde jen o vytvořenej koncept (o takový divadýlko). něco k ní cejtim, ale ani jí to nemůžu říct, protože bych se tim shodil... a pak je to jen o tom, kdo to řekne první. a myslim, že na týhle věci vzniká pak to, že oba ze strachu čekaj, že to ten druhej řekne první... prostě spontánnost by nebyla na škodu, kdyby byla přijímaná z obou stran.

Ono je to hodně dané tím, že lidi dneska neuměj moc komunikovat naživo. Za klávesnicí je každej king nebo královna, ale v reále koktá, zajíká se, kouká šejdrem, stydí se. A s tím se veze i degradace projevů citů apod. - prostě všechno jde trochu do extrémů. Na jedné straně neschopnost se vymáčknout nebo i jen podívat do očí, na druhou stranu potřeba kompenzace o to silnějšími slovy ve snaze vyjádřit nějaký cit. Taky bych často raději řekl udělej to spontánně, ale když se ta přirozenost zvrhla takovým směrem, je třeba to korigovat a nejprv se naučit normálnímu kontaktu. Bohužel...

já jsem zastáncem názoru, že vztah bez zvyšování vlastní hodnoty apod. uskutečnit jde (právě jedním takovým procházím) žárlení - to k vztahu patří, bohužel v nělterých vztazích to přechází do extrémů, k obviňováním, zbytečným hádkám apod. Já například (i má přítelkyně) nevidím problém v tom, když jdu s nějakou kamarádkou na kafé, zapařit, posedět, a to kdyby ona po mě chtěla to samé, tak jí to také nezakážu .. prostě si řekneme když s někým ¨třetím¨ někam jdem a tímpádem se nebudem obviňovat zajímalo by mně, jestli si myslíte, že je opravdu potřeba, aby dva lidi, který začínaj vztah nebo už ve vztahu jsou, před sebou hráli divadlo. - toto pochopím při seznámení, ale i tak by člověk ze sebe (během se seznámení, prvních schůzek) udělat něco čím opravdu není .. pokud je to divadlo přiměřené osobnosti a typu člověka tak to neplechu neudělá .. ale jak vždy píšu, člověk by se měl chovat tak, jaký je, protože se to v průběhu vztahu na 100% pozná [B]proč si spousta lidí myslí, že vztah je vlastnictví toho druhýho člověka? že od teď už si s nikym krom mně nebude psát, že setkání s bejvalkou je podezřelý, že pracovní schůzka je podezřelá, že tamhleto a tohleto...

Zajímavá filozofická otázka. Bohužel jsem osobně skeptický a mám z toho všeho pocity znechucení a marnosti. S upřímností, otevřeností a poctivostí to asi opravdu nelze nikam dál dotáhnout, nejen při balení a ve vztazích ale zcela obecně v životě. Menšina lidí se dokáže povznést nad primitivní instinkty a s takovýma lze jednat na rovinu, většina jim však podléhá a pokud chce mít člověk u nich úspěch, musí hrát na tu správnou strunu a přetvařovat se. Pouze menšina se přetvařovat nemusí. To jsou ti kterým bylo dáno od narození, ve věcech seznamování a vztahů jsou to ti atraktivní o které je neustálý samovolný zájem. Ostatní méně obdaření se pro zvýšení svých šancí musí naučit přirozeně atraktivního jedince věrohodně předstírat. Pokud jde o balení, je to jasné. Je potřeba dostatečně zaujmout a vyvolat pozitivní první dojem. To divadýlko bych tak ani nenazýval. Nejde totiž vyloženě o samoúčelné společenské konvence, ale o racionální chování náležitě působící na psychiku baleného objektu. Ve vztahu by jistě nemělo být zapotřebí něco takového praktikovat, ale obávám se, že je tomu stejně jako s balením.

že setkání s bejvalkou je podezřelý Ono to totiž poměrně často dost podezřelé je. Vem si situaci - někdo je v relativním počátku nového vztahu (4 měsíce např.), v tu chvíli by si měl naplno užívat toho "nového" partnera a nesnažit se kontaktovat ex. Proč taky? Pokud tě nový vztah naplňuje, není důvod hledět do minulosti, že? Pak je ta hranice "překročení mezí" opravdu křehká (z obou stran, pokud to byl opravdu silný vztah). Znám to z vlastního pohledu kdy já jsem ten, kterého se ex snaží kontaktovat a ano, už to dávno překročilo únosnou hranici...

to carnifex

to, že si budu naplno užívat novýho partnera ale neznamená, že se v ten moment odstřihnu od všech okolních lidí. a jelikož pro vyrovnanýho člověka je bejvalka prostě bejvalkou, tak nevidim rozdíl v komunikaci s kámošema nebo s ní. samozřejmě jde-li o vyrovnanýho člověka a ne o labilního, kterej pořád na bejvalce visí, ačkoliv to nemá smysl...

to Ni'ogaza

Teď nevím, jestli mluvíš o sobě nebo o mém případu. ;-) Pokud o sobě, tak samozřejmě souhlasím. Pokud o mém případu tak tam to vidím trošku komplikovaněji. V některých ohledech se mi líbí TZ od SomeonehoCZ. Já to totiž vidím tak, že zájem o vztah semnou poklesl a nastal rozchod. Osobní zájem ovšem nezmizel nikdy, proto ty návraty, kontakt a teď už taky mnohem více. Pokud zmizí osobní zájem, je konec, o tom žádná (jednou pro vždy), ale zájem o vztah se do kladných čísel vrátit může...

to carnifex

mluvil jsem o vyrovnanym člověku, tak si to přeber jak myslíš :-D jasný je, že když se nerozejdete vyloženě ve zlym, tak k bejvalce cejtíš asi něco trochu jinýho, než ke kámošce. ale je to prostě uzavřená kapitola. takže i když máte pak k sobě náklonnost, tak už by to přes nějaký mantinely nemělo jít. a teď teda něco osobně o mně. když jsem měl dlouholetej vztah, tak jsem měl i spoustu kámošek, se kterejma jsem třeba i flirtoval... ale víš, že máš vztah a že to flirtování nemůže přes určitý mantinely prostě přejít. a pak si můžu psát nebo někam chodit s kymkoliv, protože jsem věrnej a přes ty mantinely to nepustim. a když si je tim jistá i tvoje partnerka, tak pak nemusí žárlit. průser je bohužel v tom, že to většinou ty dva neberou stejnou měrou, takže to má za důsledek, že jeden si je tim druhym až moc jistej a začne na to hřešit. proto je důležitý, aby oba v páru měli stejnej přístup k tý určitý věci. což je v reálu tak trochu sci-fi...

to Ni'ogaza

A já zase psal, že ONA kontaktovala mně, ne naopak. :-D Já to bral za uzavřenou kapitolu. To, v co se to pak "zvrtlo", je věc jiná... ;-)

Ni'ogaza: Já právě přesně takový vztah, jaký popisuješ, hledám...ale zatím nenašel...:-( Ale netroufám si tvrdit, jestli je to tím, že to nejde, nebo tím, že já dělám něco blbě...:-P

Myslím, že jako ve všem, je dobrá rovnováha. Přirozenost ano, to je asi základ, proč se do tebe ten druhej zamiluje. A taky máme každej svý limity. Pokud budeme chtít dlouho hrát divadlo, nezvládneme to. Na druhou stranu jsou určitý zajetý věci ve společnosti, který by měl člověk dodržovat, např. chovat se slušně, dodržet slovo apod. Pokud to někdo neumí, je fajn se to učit a trénovat. A zpočátku se samozřejmě bude jednat o určitý "divadýlko" pro druhý, dokud to nemá zajetý. Řekla bych, že vztah je práce, i na sobě a částečně i na tom druhém díky vzájemnému ovlivňování se. Ale zároveň je dobré znát a připustit si svoje limity, kam prostě už nemůžu a co mi vyhovuje. A důležité je, aby to věděl i protějšek. Čím dřív, tím líp. Líbí se mi příspěvek [B]axe z 11.2. ve 12.35[/B].

Ahoj, to co tady píšeš, je podle mě trefné a já s tebou souhlasím. 1. to že to dělá on, neznamená, že to musím dělat taky aneb ne vždy je dobré jít s davem. A když se tak zamýšlím, kam bychom to dospěli, kdybychom si vše opláceli. Takovýmu člověku se vyhnout. 2. Já jsem za svou upřímnost a spontannost celkem kritizován aneb je to proti mě dělat něco jinýho ze sebe. Když vím, jaký má ta holka nároky, nebudu se extra kvůli ní snažit (např. když má ráda nabušence, nezačnu kvůli ní posilovat, když má ráda hip-hop, nezačnu kvůli ní číst, když si libuje ve Stmívání, nezačnu se oblékat jak Edward atd.) - zkrátka neváhám se projevit jakej jsem a když jí nebudu sedět - no co, bude jiná 3. volnost je taky důležitá, ovšem přiměřená žárlivost taky ke vztahu patří (máš pocit důležitosti a sounáležitosti, nedávej na žádný kecy typu : VždyŤ VÍŠ že tě miluju...), je normální že se zeptáš s kým to holka byla nebo to udělá ona. Taky na druihou stránku ten druhej může i žárlivovst vyvolávat, např. když se tě druhý zeptá, s kým jsi to byl a ten první odsekne, tak ať se nediví.

* když má ráda hip-hop, nezačnu si stahovat 50 Centa, když má ráda čtení, nezačnu kvůli ní extra číst.

dva lidi ve vztahu by se neměli omezovat, ale přirozeně doplňovat. ovšem když se někdo do někoho zamiluje, tak ho chce mět hlavně pro sebe a tim ho vlastně omezuje. a z toho pocitu vlastnictví pak vzniká žárlivost a ze žárlivosti pramení nedůvěra a podezíravost, což jsou nějvětší zabijáci vztahů... ten co žárlí pak dělá různý blbosti, který by si moh odpustit, což toho druhýho znechutí a buď začne dělat naschvály, aby toho druhýho vytočil a nebo si rovnou začne hledat někoho jinýho, až se nakonec to žárlení opravdu stane opodstatněnym. a funguje to vždycky podle toho samýho vzorce. pak buďto jeden žárlí (bezdůvodně) a druhýho to štve, anebo nežárlí a ten druhej mu prozměnu zavdává příčiny pro žárlení, aby si zvýšil svuj pocit důležitosti. a to všechno jen kvůli tomu, aby neztratili něco (toho druhýho), co stejně nevlastněj nebo aby si honili vlastní ego. v obou případech to má spíš negativní účinek. přesto to lidi donekonečna opakujou...

To je fakt trefný.

Chce to najít únosnou míru a hranici. :-) Podle toho co píšeš, si asi možná měl holku, která žárlila nebo znáš někoho v tvém okolí kdo se tak chová. Na druhou stránku, představ si, že tvá holka se tě neprojeví třeba náznak žárlivosti. Já to zažil a hlavou se mi honily takové ty pochyby - zajímám ji ještě, stojí o mě, miluje mě, nemá jiného apod...odpovědí byla věta: Ty víš že tě miluju (mnohdy tomu tak neodpovídalo) Je ot jako s třeba s upřímností - málo i hodně je málo ...> zkrátka chce to najít nějakou rozumnou míru. P.S. Nevím jestli jseš na Facebooku, ale je děsné, jak přibývá lidi ve skupinách Život je svině, buĎ větší nebo Na vzhledu záleží, peníze jsou vše a vztahy jsou o sexu....smutné co? :-(

Zajímavé příspěvky,zajímavé názory.Dobře se o tom mluví v rovině ryze teoretické,ale když je človvěk v reálném vztahu, o který mu opravdu jde, je to něco jiného.myslím,že chápe každý,kdo někdy někoho miloval nebo miluje a chce do vzathu přinést jen to nejlepší.Pro mě osobně jsou všechny moje bývalé vztahy prostě a jednoduše pasé.Byly,byly pěkné, vzpomínám na ně vesměs ráda,poučily mě,ale jsou pryč a nechci se k bývalým vracet-nemám důvod. To je myslím podstatné-že nemám důvod. Trochu té praktičnosti z reálného života:když se tu tdy objevují spíše názory,že bývalky a bývalé neřešit, každý je svobodný, může se kontaktovat a stýkat ským chce, přehnaná žárlivost vztah ubíjí...jenže je žárlivost a "hloupost".Tím myslím to,že není dobré dělat splachováka,že nic nevadí,dělej si co chceš...to by se opravdu mohlo zvrtnout.Přítel si s jeho bývalou píše dlouhé mejly, řeší si tam nevyřešené věci a vzpomínají.Upřímně-není mi to příjemné,vadí mi to a neznám člověka, komu by to bylo úplně jedno.Nebo je zde někdo takový?Ptát se na to?nechat být? A jsme zase u počáteční otázky, která toto téma rozpoutala.:-D

to Moon já ale myslim, že zájem o toho druhýho se dá vyjádřit i jinak, než žárlivostí. prostě důvěrou a nesvazující láskou. blbý je, když to ta druhá strana nepochopí a myslí si, že když nežárlíš, tak nemiluješ... to na Facebooku občas pozoruju, máš pravdu ;o) to SalmaB "chce do vzathu přinést jen to nejlepší" - a to je kámen úrazu. protože je to sice možná to nejlepší, ale jen z jednoho pohledu :o) druhej tam zas přinese to svoje nejlepší a už je rozpor... neni ti příjemný, když si píše s bejvalkou? to má ale nějakej důvod. máš strach? nevěříš mu? nevěříš sobě? připadá ti, že věnuje moc pozornosti jí místo tobě? víte proč dobrý kamarádství může bejt na celej život, zatimco většina vztahů se rozpadá? protože v kamarádství toho druhýho člověka ničim neomezujete a nemáte důvod žárlit. kamarádství je daleko uvolněnější...

Kamarádství vs vztah má ještě jeden aspekt - s kamarádem (kamarádkou) se vidíte občas, jen když se vám chce a dohodnete se, kdežto s partnerem (partnerkou) dříve nebo později začnete žít a jste spolu denně (zpravidla). Musíte řešit i to nepříjemné, kdežto s kamarády se jdete spíš jen vykecat. Co se toho Facebooku týče, jo, to je dobrá věc, už jsem díky němu o pár holek ztratil (potenciální) zájem předem, stačilo občas kouknout, co tam píšou, řešej a kam se přidávaj. Fakt síla...

Na úvod seo mlouvám, kdyby můj příspěvěk přistál 2x - prohlížeč Chce to najít rozumnou míru, příliš žárlivosti nebo právě nedostatek škodí. Oboje vede ke stejnému cíli = rozchodu Příliš: Budeš si připadat jak lovná zvěř, ten pocit závislosti druhýho člověka tě podvědomě bude odrazovat a budeš se poohlížet po jiné. Málo: Budeš si připadat méněcenný, zbytečný, neatraktivní budeš mít pochyby o vztahu, ani větou: "Ty víš že tě miluju" nic nespraví se. Jak kdyby té holce na tobě nezáleželo. Zkrátka jak kdybys chodil s mrtvolou, aspoň já jsem si tak připadal. To samé je i s upřímností - je hnusné když se ti něco nelíbí nic neříct a neustále pomlouvat za zády, jakožto je hnusné když neustále kritizuješ a pravidlo CO na srdci, to na jazyku razíš za každou cenu, tak víc stejně ublížíš. Zkrátka chci říct, že to chce zachovat určitou rovnováhu a s tím druhým mluvit, co se ti líbí a co ne. P.S. není to řečeno, jako že ty jsi něco dělal ale výrazem ty = člověk. Smutné, když na FB narůstají skupiny jako je Na vzhledu záleží, peníze jsou vše a vztahy jsou jen o sexu nebo Život je svině, bud větší :-(

to all: Fakticky divnej prohlížeč :D to ax: Jo, přesně tak - zkrátka pokud s něčím nesouhlasím, nepřidávám se nebo nejsem fandou. Mám rád, na druhou stránku je to smutný, co lidi vše nezveřejňují. Cizí jméno, které nemáš v přátelích - máš přístup na zeď, k odkazům, ke všem fotkám (fotky holek v podprsenkách - proč se nekouknout, ale jako holku nene :-D) Nebo fotky kluků i holke, jak leží někde opilí - taky hnus. A ještě lépe statusy nebo videa - co vše o sobě neřekneme Zkrátka FB je dobrej šmírák. Taky poznáš co je ten dotyčnej zač ;-)

No já nevim,ale mě tyhle formy seznamování moc neberou,celkově net je jako seznamka pro mě nedůvěryhodná.

To není o netu jen jako o seznamce. Já mluvím o případu, kdy nějaké holky znám, od pohledu nebo z nějakých společných akcí, prostě okrajově, ale z reálu. Pak je vidím na Facebooku a vidím, co tam předvádějí, a v tu chvíli by šel můj případný zájem často k bodu mrazu nebo ještě níž...

Moon:Tak na vzhledu záleží, tenhle výrok mě nepřipadne nijak zcestný či pobuřující. Ty ostatní výroky však vnímám jen jako silácké pózy dotyčných,nikoli jako jejich skutečné přesvědčení.Ale co takové siláctví o dotyčných vypovídá nebo nevypovídá ,a co tím vlastně chtějí naznačit ,může být věcí k zamyšlení....:-)

Kláro, můžeš být prosím konkrétnější, nějak tě nechápu? ;-) Resp. co to znamená, mít dobrý vzhled? I když máš zase pravdu, na druhou stránku se toho zneužívá ;-)

Moon-předpokládám,že nebudeš chodit s dívkou,která se ti vzhledově nelíbí. Nebudu ti tady opisovat všechny ty otřepané fráze ohledně vzhledu,prostě výrok,že "na vzhledu záleží" je pravdivý. A co to je "mít dobrý vzhled",tak na to si odpověz sám,stačí když si popíseš dívku,která se ti líbí. Zneužívá-zajímavé slovo a relativní pojem,stejně tak můžeš "zneužívat" spoustu svých jiných vlastností,stejně tak jako spousta lidí zneužívá ostatní třeba na soucit,atd. Někteří lidé mi připadají,že se chtějí stavět do role "utrpení svatých",ale kolik těch opravdových nosících svatozář skutečně existuje:-)?

to Moon

můžeš bejt v klidu co se xichtbůku týče. ty skupiny tam zakládaj určitý lidi a sympatizanti se prostě přidaj. na tom ale neni nic divnýho a kdo se chce přidat, ať se přidá. je tady další spousta lidí, který na to maj jinej názor... souhlasim s Klárou, že na vzhledu určitě záleží. jenže každej má o vzhledu svýho partnera odlišný představy, takže je to stejně individuální. já jsem zažil krásný holky, ale když jsem slyšel jak se vyjadřujou a jak se chovaj, tak už mně ani v nejmenšim nezajímaly. a na druhou stranu holka (pěkná), ale ne muj typ a naprosto mně dostala všim ostatnim, když nepočitám ten vzhled... stejně je to většinou nakonec kompromis mezi krásou a "inteligencí"

to Klára: Předpokládáš správně, mám svou hrubou představu a když se jí někdo vymyká, tak mě nebere. A kolik jich tady mezi námi je? Těžko říct číslama, ale vím, že tady mezi náma jsou a přežívají. Chce si to vytrénovat "čmuch" :-D to Ni'ogaza: Vím o čem mluvíš a souhlasím s tebou a znám hodně pěkných a ne zrovna slušně chovajících se dívek.