Zdravíčko,
měl bych jeden takovej obecnej problém, kterej se vztahuje jak na obyčejná a neobyčejná kamarádství, tak i na svádění, balení atp.
Problém je následující: když si s někým vyjdu na pokec a mám dobrou náladu (důležitá podmínka :-D ), dokážu si s daným člověkem zezačátku výborně pokecat, sypou se ze mě témata, zážitky, zavtipkuji, prostě člověk by úplně nad sebou zaplesal, když je ve skutečnosti povahou spíše introvert, takže smysluplný pokec je pro něj velkou výhrou. Jenomže... teď si vemte, že setkání trvá třeba dýl než 2 hodiny. Situace se u mě radikálně změní, přirovnal bych to fakt k "vybi(y?)tí baterií" - dojdou mi nápady, dojdou mi témata, dojdou mi vtipy a pokud ten druhý člověk nemluví za mě, tak nastává to zakleté trapné ticho. Samozřejmě, není to tak, že bych celou dobu mluvil já, spíše se střídáme, já mám rád pozici naslouchače, něco doplním a tak, jenomže po určitém čase jsem prostě jakoby konverzací tak unavený, že už zkrátka nevím, co mluvit. Jedná-li se o setkání s kamarádkou, ta to nějak zkousne, i když mi to není příjemný, pak mám kvůli sobě hroznej pocit. Pokud se jedná o holku, kterou bych rád balil... tak to mi každý svůdník dá zapravdu, že tady nastává dost velkej problém. Měl bych okouzlovat celou dobu a ne jenom zezačátku a potom být aktivní jak lenochod. Máte nějaký recept, jak být prostě "pořád nabytý", případně "jak se dobýt"?
Diskuze
Jak na "vybíjení baterií"?
Zdravíčko, měl bych jeden takovej obecnej problém, kterej se vztahuje jak na obyčejná a neobyčejná kamarádství, tak i na svádění, balení atp.
Komentáře čtenářů
2 komentáře k článku.
Schůzka není jen o mluvení. Pokud budeš do nekonečna jen kecat, logicky to unaví každého (i každou). Musí se to nějak a někam vyvíjet. Pokud jsi na první schůzce, kde se převážně jen kecá, buď ji vem někam, kde se i něco dělá a není třeba jen pořád mluvit, nebo tu schůzku prostě zkrať. Sedět tři hodiny u kafe je hovadina.
U schůzek s potenciální přítelkyní chápu, ale u kamarádek (potažmo i kamarádů :D)? Někdo zase dovede jet v kuse a neunaví se, případně se odmlčí, poslechne si toho druhého a pak zase nahodí nový téma. Zvláštní, vždycky já jsem ten první, komu dojde řeč a pak už spíš mlčím nebo přinejlepším pokyvuji hlavou a "hmm" "jasný, chápu" "to jo no"... Zase na druhou stranu, přerušit schůzku násilím, že mě už nenapadá co roubama, tak to utnout "ty hele, já jsem s nápady v koncích, už půjdeme", tak to se mi taky moc nezamlouvá. pokud je mi s dotyčným moc dobře, jen s tím problémem, že se mnou se už moc dobře nepokecá. :-D