Jak dál..?

Ahoj, ani nevím, jak začít. Ale zkusím to, protože mi na tom skutečně záleží a nevím, jak dál. Je mi 30. Pokaždé, když se zamiluji, tak celým svým srdcem a jdu do toho naplno. Driv jsem to mela, ze i na ukor rodiny (rodicu) jsem uprednostnovala toho, koho miluju.Posledních 5 let jsem si vydělávala na určité stránce tim, že jsem se scházela s muži a nechala si platit za sex. Díky tomu, že jsem předtím měla vztah s mužem, který mne s tou stránkou seznámil, protože ho vzrusovalo koukat na to, jak mi někdo jiný dělá dobře (já ho milovala, takže jsem mela ruzove brýle a ať se se to může zdát jakkoliv divne, tak tím, že jsem ho milovala, tak jsem to dokázala, vubec me nenapadlo, ze je to dost ujete a ze pokud mne skutecne miluje, tak se o me nebude chtit delit).. I když kolikrát to nebylo, že by se mi do toho chtělo s tím určitým cloveke, ale chtěla jsem,aby byl spojeny hlavně on a dodavalo mi to sebevedomi..s odstupem let akorát vidím, že jsem byla pekne blba!. Nas vztah skončil tim, že ho zavřeli, ale zminuji to především proto, že si myslím, že díky téhle zkusenosti jsem dokázala oddělit sex s někým koho miluju a někým koho prakticky vůbec neznam(viz těch mých posledních 5 let). Poslední roky mne můj způsob vydělávání začal ničit dost psychicky a chtěla jsem tento způsob přísunu financí ukončit. Nebylo to vůbec lehké a pořád jsem se motala v zacarovanem kruhu. Člověk sice nastoupí do normální práce, ale z něčeho žít ten 1.mesic musí.. což se mi pokaždé stávalo osudným a normalní práce mi nikdy nevydržela. Nasetrit z těch schůzek peníze na měsíc, nebylo pro mě možné, protože jsem vzdycky měla nějakou svoji úroveň a nikdy bych pro peníze nepotopila svou důstojnost nebo překročila nějaké sve nastavené pravidla! Po teď posledním roce, kdy už jsem z toho, ze sebe zacinala mit pocity úzkosti, smutku, a začala jsem se v sobě utapet, že už nevím, jak z toho ven...(jsem z rozvedene rodiny, v kontaktu jsem s mamkou, ktere pomáhám s mladší ségrou několikrát za týden a ta nemá o tomhle ani tušení, mamka a vlastně oba rodiče jsou ambiciózní, slušní, Pracoviti a vím, že by je to zničilo, něco takového o mně zjistit...). Letos v březnu úplnou náhodou (spontánně přes kamarada) jsem poznala jednoho muže o 12 let staršího než jsem já. Bylo to tam hned z první. Zaujmul mě. Líbí se mi na něm nejvic, jak je zodpovědný, pracovitý(dělá 15h směny jako kuchař a chodí z práce fakt unaveny),obětavý, hodný a jak moc miluje svého 14leteho syna (je necelý rok rozvedený, z toho mála, co mi o sobě dosud řekl jen vím, že přišel své bývalé manželce na nevěru tak, že jednou přijel domů dříve a neplánovaně a v jeho bytě, který platil našel v pokoji svého syna zamceneho milence své ženy).. Řekl mi jen, že posledních jeho 5let bylo hrozných. Viděli jsme se každý večer, co mne po práci vyzvednul a odvezl k sobe. Věděla jsem, že má asi tušení, co delam, protože kluk, co nás seznámil to o mě věděl. Psali jsme si krásně zprávy. Já mu řekla svůj postoj i naznačila co dělám a že s tím chci skončil a najít si normální práci a žít normálně. Akorát poslouchal. Je dost uzavreny (introvert) a moc mi o sobe nerika. Tim, ze jsem nechtela na nej pretahovat svoje problemy a uz vubec jsem nechtela, abych mu visela financne na krku (mozna jsem tajne doufala, ze mi to nabidne sam od sebe...), tak jsem si musela obstaravat peníze stejným způsobem. Trpěla jsem při tom jak pes. Zatlacovala při schůzkách slzy a výčitky ze sebe samé jsem se snažila vytesnit. Tim, ze si musim platit svuj pronajem, tak jak jsem to preci mela udelat? Z něčeho jsem musela zit.. Schuzky jsem omezila na nezbytne minimum pro preziti. Ale vetsinu (skoro prevazne vsechen) cas jsem travila u nej. Mam psa, diky kteremu jsem dostala sve klice, abych ji mohla vencit. Vzdycky jsem dulezite temata otevirala mezi námi ja. Az na to, ze si stale obstaravam penize stejnou cestou. Posledni 3 tydny jsme spolu nemluvili akoro vubec, on vecne hlavu v telefonu a spis si vsimal meho psa nez me. Rikal, ze musi neco vyresit na tom telefonu. A ze to se mnou nema nic spolecneho. A ja videla, jak se pri tom trapi. Nechtel mi rict o co jde a doposud to nevim, co tam resil.Práci jsem mezitím vsim hledala a našla. Po 3kolech pohovoru jsem uspesne přijata a teď v pondělí mám domluvený podpis smlouvy a nástup na hpp. Bohužel mi nedošlo, že veškeré mě chvíle bez něj, si on bude myslet, že jsem na nějaké schůzce "za penize", což v těch situacích, kdy mi třeba napsal nějakou narážku na to, tak tomu tak nebylo, ale to není asi důležité. Důležité je to, že tim, jak mne u sebe doma ignoroval, tak jsem v něm chtěla probudit zájem, takže jsem teď v pátek udělala to, že když odjel ráno do práce,odjela jsem od něj k sobe domu a tam zůstala a nedala mu vědět. Čekala jsem, ze až po práci přijede, že mi napíše nebo zavolá, kde jsem nebo co se děje. Další ráno, jsem se probudila a na mobilu žádná zpráva, nic. Čekala jsem fo vecera a napsala mu. Odepsal mi po práci, a mě z toho došlo, že kdykoliv jsem šla třeba před barák na cigo,řekla mu to, že jdu ven za kámošem na cigo, tak si v hlavě dosadil, že jdu s**at za prachy...Včera jsem to už nevydržela a napsala mu, jestli nas klasický vyzvedne po práci na cestě domu. Neodepisoval, tak jsem se rozhodla, ze mu pojedu naproti a někde u jeho auta počkám až skončí, že si s nim chci promluvit. Odepsal mi ve chvíli, co jsem vystupovala z tramvaje, ze uz na večer něco domluveneho ma. Že se můžeme vidět až další den, že neví, na jak dlouho to má. Odepsala jsem mu, že jsem u něj před prací a chci mu něco říct. Přišel a já spustila, ze mi to došlo, že pokaždé, když jsem byla pryč, tak že si myslel, to co si myslel, že se mu nedivím. A že v jeho očích nechci uz být prostitutka, že mám ve středu lékaře a pak hned podepisuji nástup do práce. Že mi na tom záleží. A že jsem schopna mu jakkoliv dokázat, že to myslím vážně (což opravdu myslím). Dal mi pusu a řekl mi, ať si nastoupim, že mě odveze "k nam" (což mě vzalo za srdce, protože dosud nikdy neřekl "my" nebo "nas" nebo "nase"). Ale že ma nějaký program, ze musí jet někam na západ a nevi, na jak dlouho to má. Sdělila jsem mu, že mu nechci narušovat program, že klidně pojedu domu. On na to, že pokud mám ještě něco domluvené,ať klidně jedu, říkám, že nemám. A on ok a odvezl mě před barák. Mohlo byt tak 22:15. Byla jsem šťastná, zpátky tady u něj, zavrtala jsem se do postele, která voněla po něm s vidinou, že jdu spát a on až přijde, tak mě to vzbudi a nemohla jsem se dockat. Vzbudila jsem se v 5 ráno. On nikde, píšu mu sms, jestli je v pořádku, bez odpovědi. Volala jsem mu, nebral to. Spojila jsem se s nasim společným kámošem a ten mi řekl, že jak mne on vysadil doma, že přijel k nemu před barák (pro peníze, které mu kámoš vracel)..a že stal mimo své auto a on viděl vzadu nějakou holku (rikal, že to mohlo být dítě, že vypadala opravdu mlade, a seděla vzadu). Ten můj vi, že si dost s tím kamarádem říkáme, takže si myslím, že kdyby nechtel, abych to věděla, tak by ji nechal někde čekat, a pak by ji nabral. - ale to je pouze moje domněnka. Nicméně ted je 9:32 a on stále není doma a stále se mi neozval. Myslím si, ze to dělá schválně (že mi to možná vrací za to, že jsem byla pryč a nic mu nerekla, samozřejmě, že kdybych věděla, že to bude mít tenhle efekt, nikdy bych to neudělala.. ). No a má otázka zní, je vůbec možné, aby mě viděl jinak než takovou, jakou mě poznal? Vím, že každý člověk je jiný tim, jakou měl výchovu a co do té doby zažil...ale potřebuji asi jen jiný pohled někoho, kdo by této problematice více mohl rozumět. Záleží mi na něm, díky jeho přítomnosti jsem si mnohe uvědomila a jeho přítomnost mi pomohla se dokopat k nalezení práce, která vím, že mě bude bavit a ve které chci vydržet. Jenže mám strach. Bojím se, že jsem svým chováním už napachala škody, které nejdou vzít zpátky. Vím, že on je zastáncem toho, že každý má důvod pro své rozhodnutí, takže také vím, ze to, že tu není, má svůj důvod. Svůj důvod má asi i to, že trval na tom, že me odveze k němu. Že mi třeba chtěl ukázat, jak se on cítil? A nechává mě v tom, abych si to prošla. Bojím se, že když o něj přijdu, zase spadnu do zacarovaneho kruhu. Během těch posledních mých 5ti let, jsem byla zamilovaná pouze z mé strany, neopetovane. Tohle bylo jiné, zezacatku vzajemne. Nikdy jsem nezažila motýlky v břiše, až s ním, když mě líbá. Nikdy jsem se tolikrát za sebou neudělala, jako s ním, když se mi věnoval. Opravdu o něj nechci přijít. Ale zároveň vubec nevím, co teď mám dělat. Vím také, že on když nechce, tak já s ním jakymkoliv způsobem nepohnu, což se mi taky nestalo. (Kazdeho chlapa sem vždycky dokázala dostat přes oral...)..Vím, že to není tím, že by se mu to odemne nelíbilo, protože pokud se nějakým způsobem "neblokne" a je imunní, tak ze z toho taky umírá. Jednou mi řekl, že je povahou jako kočka (sva) než jako pes (ktery je zvykly delat vše, co se mu prikaze)....no, takže tak.. Omlouvám se za takový sloh, doufám, že jsem na nic nezapomněla a že mi poradíte, jak bych mohla postupovat, abych to ještě víc nep**rala. Vím, že jsou důležité činy než slova. Jenže činy ukáže až čas. A ja se bojím, že už ho ztrácím teď. :( Děkuji Vám za docteni az do konce. Přeji všem hezky slunečný den. V.