Jak chápat její komunikaci? + moje krize

Takže mám jednu kamarádku, se kterou se skoro neznam (viděli jsme se párkrát). Po čase jsem zjistil, že by pro mne mohla být i něco víc. Ale ted vám povím, jak se to mezi námi odehrálo. Potkali jsme se kdesi a už tam jsem si říkal, že by stálo za to prohodit s ní pár slov. (To by samozřejmě platilo v mém ideálním světe, protože nejsem schopný komunikovat a už vůbec ne udělat první krok. Jak bych to jen řekl - když to popíšu jednoduše tak nemám rád lidi, přijdou mi divný a taky se mi zdá, že si s nimi nemám co řict.) No nakonec se to vyvinulo naprosto nečekaně (představoval jsem si tuhle situaci jenom ve svém ideálním světě) - sama se ujmula iniciativy. Povídala si se mnou asi půl hodiny a pak na mě chtěla telefon + icq. Já po ní samozřejmě nic nechtěl, ale co jsem nečekal bylo, že napsala téměř okamžitě a opět se chtěla vybavovat. Postupem času se to vyvinulo tak, že jsem jí ani jednou nenapsal, zato ona psala pravidelně (na icq).

Celou tu dobu se vyptávala, kdy se za ní přijedu podívat. Když jsem ale navrhnul konkrétní dobu, tak se vymluvila, že nemá čas.
Jednoho času se i vyptávala na moje vztahy se ženami a moje požadavky na ně. Skončilo to jejím konkrétním návrhem "kamarádské návštěvy" na konkrétní místo. To jsem ale zase odmítnul já. (Nebylo to odmítnutí, spíš jsem neměl čas.) A ted závěr - předevčírem jsem s ní chtěl někam zajít, ale vymluvila se že nemá čas. Většinou mi psala s tak měsíčním odstupem, ale překvapivě pro mě napsala hned včera (tj. druhý den po mé zprávě) a jenom se ptala, jak se mi daří a pak že se mám mít "moc pěkně" a něco v tom smyslu, že se brzo uvidíme. To všechno hodně časně ráno a ta komunikace obsahovala bezmála 5 vět a pak se rozloučila.

Aby toho nebylo málo, tak má přítele.

Otázka teda zní, jak si vykládat její chování? A taky bych potřeboval poradit, jak se zachovat dál, má tohle cenu?


PS: Ještě bych dodal k tomu, jak došlo k našemu seznámení. Nechápu, proč si vybrala zrovna mě. Podle vzhledu si určitě vybrat mě nemohla a že bych jí oslnil řečnicky, to se už vůbec říct nedá. Proč zrovna já? A nedávno se mi stalo něco podobného, nechápu to.

PS2: Utápim se ve velký krizi, připadám si jako duše bez těla. Uvnitř cítím, že chci být jiný, ale když se podivam do zrcadla, srovnam se s ostatními lidmi tak mi dojde, že takový jako oni být nikdy nemůžu. Chci přestat myslet na to, co si o mě budou myslet ostatní, jde to vůbec nějak?


Vím, že je toho trochu moc, ale byl bych rád, kdybyste se pokusili odpovědět na co nejvíce problémů. Vážně mi rady od vás pomáhají, jenom nevím, jak se změnit. Díky.