Diskuze
Finance v dlouhodobějším vztahu - jak na ně?
Ahoj, zajímal by mě váš názor na finance ve vztahu. Mě i mojí přítelkyni je 25 let, jsme spolu půl roku, oba máme celkem slušnou práci, téměř stejně a nadprůměrně ohodnocenou a jsme spolu hodně spokojení.
Ahoj, zajímal by mě váš názor na finance ve vztahu. Mě i mojí přítelkyni je 25 let, jsme spolu půl roku, oba máme celkem slušnou práci, téměř stejně a nadprůměrně ohodnocenou a jsme spolu hodně spokojení.
Co se týče peněz, tak zpočátku vztahu jsem většinu našich aktivit platil já (já práci měl, ona ne). Ale teď za poslední tři měsíce máme práci oba. Co mě trochu znepokojuje je skutečnost, že ona si dokáže šetřit mnohokrát rychleji. Já jsem se odstěhoval od rodičů už před 3 lety a platím si vše sám, jsem úplně nezávislý, a tak mě toho z výplaty moc nezůstává. Ona stále bydlí u rodičů, vše za ní platí a má tak naprosto minimální výdaje.
Před měsícem jsme se dohodli, že když ona bude u mě (tak 2 dny v týdnu), tak alespoň to jídlo budeme platit napůl, protože to nejsou zanedbatelný částky. Nájem po ní nechci, protože zatím spolu oficiálně nebydlíme. Co mě ale trochu mrzelo je to, že když jsem jí řekl, že už mě nějaký měsíc sama od sebe někam nepozvala, tak mě na to odpověděla, že jí to vůbec nenapadlo (jinak většinu takovýchto aktivit si platíme každý zvlášť). Pozvala mě tedy do kina, ale část z toho si nakonec nechala doma proplatit od rodičů (jednou měsíčně si může nechávat proplácet u táty v práci kulturní aktivity).
Moje plány do budoucna jsou koupit si auto, zařídit nějaký lepší bydlení, než je pronájem s kamarádem a trochu si ty peníze užít. Když se zeptám ji tak mi řekne, že si chce naspořit do budoucna. Nepříjemná mi je skutečnost, že já si vždy něco víc naspořím abych to pak smysluplně utratil, zatímco ona si bude jen spořit a spořit a spořit. Nerad bych se dostal do situace, že já budu disponovat v určitou chvíli malým množstvím peněz a ona třeba půl milionem (a to nepočítám, že od rodičů dostane k narozeninám obrovskou sumu peněz do života ze stavebka - prý si to nechá na stáří).
Myslím si, že to nedělá úmyslně, že prostě tak byla vychovaná a její rodiče jsou ochotný i v tomhle věku za ní všechno platit a zařizovat. Trochu se ale bojím s ní začít něco víc plánovat (chtěl bych s ní bydlet aby se osamostatnila).
Zajímalo by mě, jestli jsem teď začal řešit nějakou blbost a vůbec bych neměl na takovýto věci myslet, případně co s tím a jak na ní. Asi do toho moc nevidím, ale k čemu vlastně holka potřebuje v dnešní době masivně šetřit? Chápu že se chce pojistit, kdyby ji chlap třeba opustil a ona měla už děti, ale...
A jak řešíte vy tyhle otázky v dlouhodobějším vztahu? Jak si co dělíte v případě, že má holka reálně k dispozici větší množství financí? Nebo to neřešíte? Ale když slýchám, jaký počet žen v rozmezí 25-35 let je dneska samo a jsou hodně zajištěné, tak si říkám, jestli je to normální. Jestli není chyba někde mezi mužským a ženským uvažováním a jestli chlapy zvládají ten psychický nápor, že jejich slečna má daleko víc.
Předem upozorňuji, že odpovědi typu je to zlatokopka, nech ji být apod nepřijímám. Kdybych s ní nechtěl být tak s ní nejsem, kdyby ona se mnou nechtěla být tak se mnou taky není. Není to moje první holka a nějaké zkušenosti už mám.
Co se týče peněz, tak zpočátku vztahu jsem většinu našich aktivit platil já (já práci měl, ona ne). Ale teď za poslední tři měsíce máme práci oba. Co mě trochu znepokojuje je skutečnost, že ona si dokáže šetřit mnohokrát rychleji. Já jsem se odstěhoval od rodičů už před 3 lety a platím si vše sám, jsem úplně nezávislý, a tak mě toho z výplaty moc nezůstává. Ona stále bydlí u rodičů, vše za ní platí a má tak naprosto minimální výdaje.
Před měsícem jsme se dohodli, že když ona bude u mě (tak 2 dny v týdnu), tak alespoň to jídlo budeme platit napůl, protože to nejsou zanedbatelný částky. Nájem po ní nechci, protože zatím spolu oficiálně nebydlíme. Co mě ale trochu mrzelo je to, že když jsem jí řekl, že už mě nějaký měsíc sama od sebe někam nepozvala, tak mě na to odpověděla, že jí to vůbec nenapadlo (jinak většinu takovýchto aktivit si platíme každý zvlášť). Pozvala mě tedy do kina, ale část z toho si nakonec nechala doma proplatit od rodičů (jednou měsíčně si může nechávat proplácet u táty v práci kulturní aktivity).
Moje plány do budoucna jsou koupit si auto, zařídit nějaký lepší bydlení, než je pronájem s kamarádem a trochu si ty peníze užít. Když se zeptám ji tak mi řekne, že si chce naspořit do budoucna. Nepříjemná mi je skutečnost, že já si vždy něco víc naspořím abych to pak smysluplně utratil, zatímco ona si bude jen spořit a spořit a spořit. Nerad bych se dostal do situace, že já budu disponovat v určitou chvíli malým množstvím peněz a ona třeba půl milionem (a to nepočítám, že od rodičů dostane k narozeninám obrovskou sumu peněz do života ze stavebka - prý si to nechá na stáří).
Myslím si, že to nedělá úmyslně, že prostě tak byla vychovaná a její rodiče jsou ochotný i v tomhle věku za ní všechno platit a zařizovat. Trochu se ale bojím s ní začít něco víc plánovat (chtěl bych s ní bydlet aby se osamostatnila).
Zajímalo by mě, jestli jsem teď začal řešit nějakou blbost a vůbec bych neměl na takovýto věci myslet, případně co s tím a jak na ní. Asi do toho moc nevidím, ale k čemu vlastně holka potřebuje v dnešní době masivně šetřit? Chápu že se chce pojistit, kdyby ji chlap třeba opustil a ona měla už děti, ale...
A jak řešíte vy tyhle otázky v dlouhodobějším vztahu? Jak si co dělíte v případě, že má holka reálně k dispozici větší množství financí? Nebo to neřešíte? Ale když slýchám, jaký počet žen v rozmezí 25-35 let je dneska samo a jsou hodně zajištěné, tak si říkám, jestli je to normální. Jestli není chyba někde mezi mužským a ženským uvažováním a jestli chlapy zvládají ten psychický nápor, že jejich slečna má daleko víc.
Předem upozorňuji, že odpovědi typu je to zlatokopka, nech ji být apod nepřijímám. Kdybych s ní nechtěl být tak s ní nejsem, kdyby ona se mnou nechtěla být tak se mnou taky není. Není to moje první holka a nějaké zkušenosti už mám.
Komentáře čtenářů
12 komentářů k článku.
Slečna není ani tak zlatokopka, jako spíš rozmazlený spratek. Jako v 25 mít nadprůměrný příjem, bydlet u rodičů a nechat se jimi živit, a ještě si k tomu nechat proplácet kino s nabíječem, to je opravdu síla! Normální, je, když už člověk vydělává a ještě bydlí u rodičů, těm rodičům platit nájem (aspoň symbolický), i když to rodiče ani trochu nepotřebují, už jen z principu - a ne si od nich nechat i utírat zadek. Ty ses ovšem taky slušně vyloupl. Opět nadprůměrný příjem, bydlení s kamarádem za minimální náklady (share je to nejlevnější, co se dá pořídit), ale neschopný ušetřit kačku a krédo "trochu si peníze užít". Průměrný plat nemá ani třetina lidí, dvěma třetinám musí stačit méně, přitom platí leckdy víc než ty ve share, ale ty to s klidem rozházíš? To se bojíš oprávněně si s ní něco plánovat do budoucna, co jí asi tak chceš nabídnout, že to co vyděláš rozfrcáš, hlavně aby sis "užil"? Spolu s tvým údivem, na co vlastně holka potřebuje šetřit a mít nějakou rezervu, to s tebou ta holka má vyhlídky, jen co je pravda. Pokud si spolu chcete něco plánovat do budoucna, budete se muset hodně změnit oba.
Souhlasím a Axem, naprosto. :-)