Diskuze
Druhá šance?
Ráda bych poprosila o názor nezúčastněných osob, které mají čas si přečíst menší telenovelku. Byla-nebyla jedna žena (říkejme jí třeba "já") a ta se na služební cestě lehce zapletla s kolegou.
Ráda bych poprosila o názor nezúčastněných osob, které mají čas si přečíst menší telenovelku.
Byla-nebyla jedna žena (říkejme jí třeba "já") a ta se na služební cestě lehce zapletla s kolegou. Byli jsme oba lehce opilí a mě již delší dobou silně fyzicky přitahoval (to abych nevypadala, jako že po jedné sklence skočím kolem krku každému druhému). Mé brzdy fungovaly jako vždy perfektně a dle svého osobního pravidla (nikdy nespi s mužem v den prvního polibku) jsem ho nakonec po trošce té vášně usměrnila a usnuli jsme si v náručí. Následujících pár dní bylo krásně slibných - smsky jako by nám znovu bylo 18 :)
Pak přišel zvrat - dostala se ke mě informace, že má dlouholetou přítelkyni, se kterou žije ve společné domácnosti. Já rychleji už zpátečku hodit nemohla, on to pochopil hned v okamžiku, kdy zjistil, že jsem se o ní dozvěděla. Moje obrovské zklamání prý bral těžce.
Uplynulo několik dlouhých měsíců, než jsem se opět začala rozhlížet a našla si konečně muže pro sebe. Do té doby jsem s kolegou nekomunikovala, nesnesli jsme ani vzájemný pohled z očí do očí - já osobně bych se propadla hanbou, že jsem mu dovolila, aby se mě udělal skoromilenku, zároveň jsem si před ním nebyla jistá vlastními hormony. Viděli jsme se jen zřídka a když tak jen letmo a vždy rozpačitě.
Zatímco já si užívala první výročí s novým partnerem, jezdili jsme na dovolené a po příbuzných, zařizovali si společný život, tak se kolega rozešel s dlouholetou přítelkyní. Časem jsme spolu začali opět přicházet do kontaktu, dostali jsme společný pracovní projekt - a pomalu se z nás stávali kamarádi (kteří pro jistotu v přítomnosti toho druhého nekonzumovali alkohol ani jiné omamné látky).
Když mi ex-muž odešel (jen ode mne, navzdory jeho nevhodnému chování je stále živý: sama jsem překvapena svou velkorysostí a nadhledem) - kolega na něm nenechal nit suchou s tím, že je to nehorázný idiot, že já nejsem ženou, kterou by někdo opustil atd. Brala jsem to jako takové to přátelské chlácholení, abych se rychleji vzpamatovala a zvládla bývalého partnera vystěhovat z bytu bez zbytečně proplakaných nocí.
Poslední dobou se však nemohu ubránit pocitu, že na mě někdo kouká. A kouká. On. A musím se přiznat, že mi to není proti srsti. Nikdy mě zcela nepřestal přitahovat.
Má takto zamotaná situace řešení? Je vůbec moudré začínat si s kolegou? Tenkrát jsem se totiž zařekla, že "Co je v domě - není pro mě." Ale zase, co když je to pro mě ten "pravý" (tedy někdo s kým bych mohla prožít celý život či případně alespoň nějakou hezkou delší epizodku).
Je možné, že by kolega skutečně chtěl být se mnou a tenkrát se jen bál svůj dlouholetý vztah hned zahodit? Je možné, že kdybych ho tenkrát "nevykopla" ze svého života, tak by nakonec odešel za mnou?
A může jeho zášť vůči mému expartnerovi znamenat, že o mě má zájem stále? (Od té doby si nenašel stálou známost). Nebo mě jen opíjí moje hormony (to víte - jaro) a něco si namlouvám? Samozřejmě jsem úmyslně zvolila ty pro mne nejpříjemnější varianty, negativní komentáře mi jistě opatří mnoho z vás :)
Případně, pánové - vžijte se do role mého kolegy... existuje nějaký drobný detail, který bych mohla provést, aby se dozvěděl, že jsem ochotna udělat tlustou čáru za pár posledními léty svého života a vrátit se zpět do okamžiku naší společné služební cesty (když jsme tentokráte oba bez partnerských závazků). Ale chtěla bych to provést jako dáma. Nechci si zruinovat svou pověst. Vždycky jsem byla femme fatale, která si věděla rady a dostala toho, kterého chtěla. Stačila sklenka vína, troška hudby... a muž byl lapen (ani nevím jak, šlo to tak nějak samo). Ale teď mi došel dech. Jsem z něj v rozpacích.
A pro doplnění - moc dobře ví, že nehledám úlet a že jsem ho nikdy nehledala. A moc dobře ví, že tenkrát chybělo málo a přišel o koule, protože ze mě chlap děvku prostě dělat nebude :)
Děkuji a tvrdě do mne, tímto otevírám diskuzi (vítám všechny názory, leč muži věkově cca 25-32 jsou asi nejvítanější) :)
Byla-nebyla jedna žena (říkejme jí třeba "já") a ta se na služební cestě lehce zapletla s kolegou. Byli jsme oba lehce opilí a mě již delší dobou silně fyzicky přitahoval (to abych nevypadala, jako že po jedné sklence skočím kolem krku každému druhému). Mé brzdy fungovaly jako vždy perfektně a dle svého osobního pravidla (nikdy nespi s mužem v den prvního polibku) jsem ho nakonec po trošce té vášně usměrnila a usnuli jsme si v náručí. Následujících pár dní bylo krásně slibných - smsky jako by nám znovu bylo 18 :)
Pak přišel zvrat - dostala se ke mě informace, že má dlouholetou přítelkyni, se kterou žije ve společné domácnosti. Já rychleji už zpátečku hodit nemohla, on to pochopil hned v okamžiku, kdy zjistil, že jsem se o ní dozvěděla. Moje obrovské zklamání prý bral těžce.
Uplynulo několik dlouhých měsíců, než jsem se opět začala rozhlížet a našla si konečně muže pro sebe. Do té doby jsem s kolegou nekomunikovala, nesnesli jsme ani vzájemný pohled z očí do očí - já osobně bych se propadla hanbou, že jsem mu dovolila, aby se mě udělal skoromilenku, zároveň jsem si před ním nebyla jistá vlastními hormony. Viděli jsme se jen zřídka a když tak jen letmo a vždy rozpačitě.
Zatímco já si užívala první výročí s novým partnerem, jezdili jsme na dovolené a po příbuzných, zařizovali si společný život, tak se kolega rozešel s dlouholetou přítelkyní. Časem jsme spolu začali opět přicházet do kontaktu, dostali jsme společný pracovní projekt - a pomalu se z nás stávali kamarádi (kteří pro jistotu v přítomnosti toho druhého nekonzumovali alkohol ani jiné omamné látky).
Když mi ex-muž odešel (jen ode mne, navzdory jeho nevhodnému chování je stále živý: sama jsem překvapena svou velkorysostí a nadhledem) - kolega na něm nenechal nit suchou s tím, že je to nehorázný idiot, že já nejsem ženou, kterou by někdo opustil atd. Brala jsem to jako takové to přátelské chlácholení, abych se rychleji vzpamatovala a zvládla bývalého partnera vystěhovat z bytu bez zbytečně proplakaných nocí.
Poslední dobou se však nemohu ubránit pocitu, že na mě někdo kouká. A kouká. On. A musím se přiznat, že mi to není proti srsti. Nikdy mě zcela nepřestal přitahovat.
Má takto zamotaná situace řešení? Je vůbec moudré začínat si s kolegou? Tenkrát jsem se totiž zařekla, že "Co je v domě - není pro mě." Ale zase, co když je to pro mě ten "pravý" (tedy někdo s kým bych mohla prožít celý život či případně alespoň nějakou hezkou delší epizodku).
Je možné, že by kolega skutečně chtěl být se mnou a tenkrát se jen bál svůj dlouholetý vztah hned zahodit? Je možné, že kdybych ho tenkrát "nevykopla" ze svého života, tak by nakonec odešel za mnou?
A může jeho zášť vůči mému expartnerovi znamenat, že o mě má zájem stále? (Od té doby si nenašel stálou známost). Nebo mě jen opíjí moje hormony (to víte - jaro) a něco si namlouvám? Samozřejmě jsem úmyslně zvolila ty pro mne nejpříjemnější varianty, negativní komentáře mi jistě opatří mnoho z vás :)
Případně, pánové - vžijte se do role mého kolegy... existuje nějaký drobný detail, který bych mohla provést, aby se dozvěděl, že jsem ochotna udělat tlustou čáru za pár posledními léty svého života a vrátit se zpět do okamžiku naší společné služební cesty (když jsme tentokráte oba bez partnerských závazků). Ale chtěla bych to provést jako dáma. Nechci si zruinovat svou pověst. Vždycky jsem byla femme fatale, která si věděla rady a dostala toho, kterého chtěla. Stačila sklenka vína, troška hudby... a muž byl lapen (ani nevím jak, šlo to tak nějak samo). Ale teď mi došel dech. Jsem z něj v rozpacích.
A pro doplnění - moc dobře ví, že nehledám úlet a že jsem ho nikdy nehledala. A moc dobře ví, že tenkrát chybělo málo a přišel o koule, protože ze mě chlap děvku prostě dělat nebude :)
Děkuji a tvrdě do mne, tímto otevírám diskuzi (vítám všechny názory, leč muži věkově cca 25-32 jsou asi nejvítanější) :)
Komentáře čtenářů
38 komentářů k článku.
Milá slečno zmatená
Protože matení takových ***** jako jste vy je mi sportem, pokusím se odpovědět: 1.) "Má takto zamotaná situace řešení? Je vůbec moudré začínat si s kolegou? Tenkrát jsem se totiž zařekla, že "Co je v domě - není pro mě." Ale zase, co když je to pro mě ten "pravý" (tedy někdo s kým bych mohla prožít celý život či případně alespoň nějakou hezkou delší epizodku)." Nikdo neví, ale epizodka to jistě bude hezká. 2.) "Je možné, že by kolega skutečně chtěl být se mnou a tenkrát se jen bál svůj dlouholetý vztah hned zahodit? Je možné, že kdybych ho tenkrát "nevykopla" ze svého života, tak by nakonec odešel za mnou " Ano je to možné, a stejně tak je možné, že chtěl a chce jen milenku. 3.) "A může jeho zášť vůči mému expartnerovi znamenat, že o mě má zájem stále? (Od té doby si nenašel stálou známost). Nebo mě jen opíjí moje hormony (to víte - jaro) a něco si namlouvám? Samozřejmě jsem úmyslně zvolila ty pro mne nejpříjemnější varianty, negativní komentáře mi jistě opatří mnoho z vás :)" Chlap který je sám se sebou vyrovnaný nemá potřebu shazovat bývalé partnery své současné partnerky. 5.) "Vždycky jsem byla femme fatale, která si věděla rady a dostala toho, kterého chtěla.
Ráda bych nápovědu na ty hvězdičky, nejsem jasnovidec. Leč pokud myslíte - krásné, inteligentní a úchvatné ženy, tak velmi děkuji za poklonu, to nemuselo být ;) A pokud balíte něco jiného, tak máte zřejmě problém větší než já ;) Ale já tu nejsem, abych bavila pár hlupáků. Uvítala bych spíše inteligentní diskuzi. Probírající pros a contras. Navíc - balení mé maličkosti jistě jako hobby nemáte :) To byste měl hodně smutný volný čas, neboť já bych s vámi udělala rychlý proces. Já se totiž balit nenechám, většinou je to strašně neoriginální a mě osobně neoriginalita uráží - já si prostě vyberu a zbytek už jde nějak sám (bůhvíjak - asi příroda, občas jsou z toho ale i problémy, že). A nefandím si, jelikož mé tvrzení je potvrzeno 100% úspěšností. Ale nemám stovky zářezů, pokud si myslíte toto - mám ráda trvalé dlouhodobé vztahy (upřednostňuji intenzivní kvalitu nad kvantitou). Věřím, že i krátká epizodka by byla milá - jsou-li to emoce, které ve vás vzbuzuje kvalitní sex (což ve mě následně vyvolává lítost ve vaši osobu). "Milá" jsou podle mě spíše štěňátka a kytičky. Se sexem si spojuji jinčí adjektiva. Ale proti vkusu...