Diskuze

Divná povaha

Ahoj, mám takový zvláštní dotaz. Na holky jsem měl vždycky štěstí, sám nevím jak jsem k tomu přišel. Od střední školy vlastně pořád s někým jsem a vůbec si nemůžu stěžovat. Samý fajn holky a řekl bych, že i docela pěkný.

Autor: Publikováno
Ahoj, mám takový zvláštní dotaz. Na holky jsem měl vždycky štěstí, sám nevím jak jsem k tomu přišel. Od střední školy vlastně pořád s někým jsem a vůbec si nemůžu stěžovat. Samý fajn holky a řekl bych, že i docela pěkný. Většinou jsem to nebral jako chvilkové povyražení, tak nějak to vždycky vyšlo na dýl. Jenže jsem zjistil, že zcela paradoxně asi nejsem vhodný typ pro dlouhodobé vztahy, mám nějakou divnou úchylku. Nevím jak to popsat, jakobych si zahrával s osudem a možná záměrně vyhledávál situace, které vypadají komplikovaně a neřešitelně (nejen ve vztazích). Navíc někdy jde doslova o život, nebudu to radši rozepisovat. Nevím proč to dělám a co mě na tom baví, (nedělám to pořád), ale je mi jasný, že 1) holky se nechtějí s někým takovým nervovat 2) jednou se mi to nakonec nevyplatí a schytám to i s úroky. Chtěl bych se změnit, když ne kvůli sobě, tak třeba kvůli někomu, na kom mi záleží. Ale nevím jak?

Komentáře čtenářů

13 komentářů k článku.

Anonymní čtenář

Jo, tomu se říká nuda, resp - neví roupama coby. Znám spoustu takovejch ženskejch, no ale jelikož mám pocit, že chlapi jsou v poslední době z poloviny jako baby, .. ne, neber to osobně. Pokud ti muzu neco doporucit, zajdi treba nekam do aeroklubu a nech se svezt akrobatickym letadlem. Nebo zacni lozit po horach, jezdit rafty nebo tak neco. Pokud se dostanes fakt do limitni situace, tak se ti trochu srovnaji zivotni hodnoty, zarucuju. A zacni co nejdriv, protoze jsou lidi, co treba i z nudy pachaji sebevrazdu.

Anonymní

2 Tony

Ještě se víc rozepiš. Zatím je to pro mne dost mlha..

Zobrazit celou diskuzi (11 komentářů) Sbalit komentáře
Anonymní čtenář

Mně ten dotaz taky není moc jasný. Jestli máš dojem, že se nudíš, existuje spousta možností jak se zabavit, včetně různých adrenalinových sportů. V životě se nějaká ta limitní situace také může přihodit, to se občas stává. Potom ale nechápu, proč se dotazuješ na svádění?

Anonymní čtenář

Hele jen se zeptám.Nejsi takovej ten rytíř,který rád pomáhá a pak mu nezbude ani ten kůň?

Anonymní

2 Tony

Tony, Ty jsi nám zmizel? :-)

Anonymní čtenář

Já se obávám, že ve Tvém případě nejde ani tak o potřebu adrenalinového sportu a možná by se vyplatil názor odborníka. Skutečně existují lidé, kteří si v podstatě sami "ordinují" stresové situace, jako kdyby se chtěli vyhnout nějakému strachu z nudy. Dokonce může dojít i k návyku na zvýšené hladiny stresových hormonů. Jeden z projevů takového návyku je pak nepřetržité vyhledávání limitních situací. Nebezpečí spočívá v neodhadnutelnosti toho, co můžeš zvládnout a co už ne. Pozitvní stres Tě může motivovat, v podstatě adaptuješ organizmus na vyšší zátěž. Jednou se ale můžeš dostat do nějaké opravdu neřešitelné situace a když bude mít navíc dlouhodobý účinek (distres), může Tě to psychicky (i fyzicky) hodně poznamenat. Jestliže jsi na takový "životní styl" zvyklý, pochybuju, že existuje normální holka, které by jsi svým přístupem vyhovoval. Snad kdyby jsi v její blízkosti tuto vlastnost potlačoval. V každém případě bych Ti doporučil nějakou odbornou konzultaci.

Jejda

Borderline syndrom

Jsou lidé, kterým jakoby chybělo vlastní jasné vymezení vůči světu – hranice. Často jsou velmi otevření a tím i pro druhé přitažliví. Ale jakmile se s nimi někdo citově sblíží, cítí nutkání ucuknout – cítí se ohroženi. Jakoby druhý při sblížení překračoval jejich hranici. Neustále testují sebe, druhé i vztah. Když se jejich partner přiblíží – ucuknou, a když se on/a logicky vzdálí, snaží se jej přitáhnout nazpět. Jejich partner se s nimi cítí jako na houpačce, neví na čem je. Riskují i jinak – ve sportu, alkohol, auto. Jakoby neznali hranice svých možností a neustále zkouší, co ještě dokáží, co jim ještě projde. Jak od lidí, tak třeba od zákonů přírody. V takovém případě je potřeba uvažovat, zda nejde o Hraniční poruchu osobnosti.

Anonymní čtenář

Co s tebou, Tony.......tvá stanice Bohnice :-D

Jejda

Blíží se stanice, klesá má sanice, už zase Bohnice !!! Sbohem, má samice.

Anonymní čtenář

Ze všeho nejvíce podléhám panice. Kde jsou mé hranice? V léčebně Bohnice, ty stará krabice!:-(

Anonymní čtenář

Tony, jestli ti může poradit čarodějná krabice, zazpívej si s Brichtou "Jsem prý blázen jen" a jdi do toho. Jinak v Bohnicích jsou prej taky hezký holky:-D

Anonymní

2 Jerry

Budeš se divit, ale hlavně jsi pomohl se svým vysvětlením mě - viz. Potřebuji poradit » Jsem naprosto vytočen :-), komentář z [telefon skryt]:06:08. Díky.

Tony

Děkuju všem za komentáře. Angelusi, opravdu rád pomáhám, i když je to někdy obtížné poznat. Taky jsem prý ignorant, na ničem mi nezáleží a nedokážu projevovat emoce. Já myslím, že dokážu, akorát se mi to nestává často. A když už mi na něčem záleží, jen tak mě něco nezastaví. V tom je možná taky problém. Holky by se měly dobývat, ne obtěžovat. Když člověk nevidí nebo nechce vidět tu hranici, může ho to potom mrzet . Ještě jednou díky za rady, půjdu do sebe ;-)