deprese

Dobrý den,
napíši Vám svůj příběh. Je mi 22let, studuji VUT v Brně.
Tak minimálně 8let jsem trpěl depresemi, občas se sice špatná nálada vystřídala
s dobrou. Až loni v srpnu jsem přišel na to, že nejspíše mám deprese, ale nechtěl
jsem jít k doktorce. Říkal jsem si, že to nějak zvládnu sám, když už vím, co
to je. Je to porucha chemie mozku např.nedostatek serotoninu a noradrenalinu.
Člověk, který trpí depresí má většinou špatnou náladu, ztrácí o všechno
zájem, mají špatnou soustředěnost, aji mají zhoršenou většinou paměť a jsou velice
nevýkonní. Hodně často se objevují myšlenky na sebevraždu.
A pak jsem poznal Andreu, byla jiná než já, zajímá se o hodně věcí a je
ukecená ( až se z depresí úplně dostanu, tak mě bude zajímat taky hodně věcí a budu upovídaný). Byla
zadaná, ale to mi nevadilo, hlavní bylo, že když jsem byl s ní mi bylo dobře.
Ale na začátku Nového roku se s ní rozešel její přítel. Jsem začal mít
výčitky, že jsem si u ní dělal naděje a bylo mi jí líto. Začal jsem mít těžké deprese,
které jsem nikdy nezažil a už zažít nikdy nechci. Pak jsem třeba čekal šanci
u Andrei, že bych se změnil a byla by se mnou spokojená, ale určitě by mně to
nepomohlo a ani mě nechtěla. Pak když se dozvěděla, že mám deprese mi začala
pomáhat. Byla zklamaná, když mi nepomohla psycholožka a pak když mi donesla
knížku o depresi, která mi taky nepomohla. Viděl jsem na ní, že je smutná,
když mi nemůže pomoci. Tak jsem se rozhodl, že bude lepší, když mě bude
nenávidět, kdybych si náhodou opravdu něco udělal, aby z toho nebyla zklamaná. Psal jsem
jí, že si něco udělám atd. Hodně se na mě naštvala, tak se mi to povedlo.
Pak kvůli tomu přišla k nám domů a všechno řekla mámě. Byl jsem pryč, chtěl jsem
se opravdu zabít. Ale ona mi nakonec zavolala a přemluvila mě ať se vrátím.
Překvapilo mě, že pak když jsem jí viděl, tak mi strašně vynadala a říkala mi
strašné věci. Ale nevěděla, jak se cítím, jinak by to nikdy neudělala. A
konečně jsem se začal léčit byl jsem hospitalizovaný ve Fakultní nemocnici Olomouc
týden. Nelíbilo se mi tam, tak jsem se rozhodl, že půjdu pryč. Nasadili mi
tam antidepresivum IXEL a ten zabral přibližně za 3týdny. Pak když mi zabral
prášek, mi aji Andrea odpustila, jenomže jsem všechno znovu pokazil. Chtěl jsem mít
všechno hned a začal jsem na ní tlačit, jestli mi nedá šanci, když se úplně
změním. Samozřejmě mě odmítla a nadávala mi. Rozhodl jsem se, že jí pošlu
dopis na rozloučenou, aby pochopila, jak moc mi ubližuje, když mi nadává. Vymklo se
to a hledali mě policajti. Na druhý den jsem se vrátil domů a začala mi Andrea
psát, že jsem jí zničil život a že se večer opije a zabije se. Bál jsem se,
tak jsem pro jistotu zavolal policajty, aby jí šli zkontrolovat. Nic jí nebylo.
Až jsem se s ní sešel, tak jsem jí začal nadávat za to, co udělala , za to že mi
nadávala a říkal jsem jiné hnusné věci, které mě budou dlouho mrzet a nikdy
mi asi neodpustí.

Nevím, co mám udělat, aby mi odpustila. Jestli mi někdo dokážete poradit, tak vám budu velice vděčný.