Diskuze
Co s tím? Má ten vztah ještě šanci?
Čauves lidi, potřebuju váš názor. Před necelým rokem jsem začal nový vztah se současnou partnerkou. Předtím jsem měl 2 roky pauzu a předtím 5 let vztah. Vše klapalo s novou partnerkou super až teď. Je mezi námi věkový rozdíl 8 let já (28).
Čauves lidi,
potřebuju váš názor. Před necelým rokem jsem začal nový vztah se současnou partnerkou. Předtím jsem měl 2 roky pauzu a předtím 5 let vztah. Vše klapalo s novou partnerkou super až teď. Je mezi námi věkový rozdíl 8 let já (28). Mám náročnou práci a ona letos maturuje, nicméně to nebyl doposud problém a mohl jsem se na ni perfektně spolehnout. Času na to abysme se vídali je dostatek.
Všechno klapalo OK zamilovanost, konverzace, sex. Najednou jsem ale zpozoroval, že něco neni v pořádku, protože mi chyběly takový ty znaky lásky a partnerství při komunikaci. Tak jsem na ni uhodil a ona že nic, že vše v pořádku. No nezdálo se mi, tak jsem to vzal zase na rovinu a ona to po dvou dnech vysypala.
Když jsem s ní začal randit, tak jsme si dost ujasňoval, jestli chápe věkový rozdíl a vše s tím spojené a nebyl to problém opravdu se zdála že je rozumná, zároveň jsem jí upozornil, že věrnost je pro mě naprosto základní věc.
Teď mi řekla, že problém neni ve mě, ale v ní a že neví jestli je připravená na vážný vztah a že se v sobě nevyzná jestli nechce spát ještě s jinejma a jestli mi bude věrná.
To jsem teda nerozdejchal a samo sebou jsem to začal rozebírat a chtěl jsem rozhodnutí. Chápu, že je mladá ale i tak já už nemám moc času na experimentování a i když by to pro mne bylo strašně krutý (měl jsem docela těžkej život a vztah je jeden z mála "dopingů" který mě drží pohromadě) jsem jí řekl, že nabízim, že to ještě zkusíme dál ale s věrností a tím jak má zdravý vztah vypadat.
Věřim, že spolu to zvládneme, vypadá totiž že je opravdu citově zmatená a zalekla se toho, že bude už jen se mnou. Nechtěl jsem odpověď okamžitě, ale alespoň v co nejkratším horizontu, abych byl alespoň v nějaký psychický rovnováze. Chtěl jsem to nechat teda na ni a dát tomu tak týden čas (pak bych to asi utnul sám, protože bych se z toho asi jinak nervově zhroutil) a ona najednou, že tedy jo a že se o to pokusíme.
Moc ji miluju ale jsem z toho strašně nervózní a vzhledem k mému věku a všemu okolo nevím co s tím a jestli to má nějakou naději. Popravdě jsem si začal zahrávat s myšlenkou, že si radši najdu někoho jiného, staršího a připraveného na partnerský život, ale když víte co, ta láska.
Jenže něco podobnýho jsem zažil v tom pětiletym vztahu a nakonec jsem z toho byl psychicky na dně, že už jsem nevěděl kudy kam a nechal jsem to spadnout do úplných sra... protože jsem to už nezvládal řešit. Co vy na to? Má to šanci, nebo je to marný?
potřebuju váš názor. Před necelým rokem jsem začal nový vztah se současnou partnerkou. Předtím jsem měl 2 roky pauzu a předtím 5 let vztah. Vše klapalo s novou partnerkou super až teď. Je mezi námi věkový rozdíl 8 let já (28). Mám náročnou práci a ona letos maturuje, nicméně to nebyl doposud problém a mohl jsem se na ni perfektně spolehnout. Času na to abysme se vídali je dostatek.
Všechno klapalo OK zamilovanost, konverzace, sex. Najednou jsem ale zpozoroval, že něco neni v pořádku, protože mi chyběly takový ty znaky lásky a partnerství při komunikaci. Tak jsem na ni uhodil a ona že nic, že vše v pořádku. No nezdálo se mi, tak jsem to vzal zase na rovinu a ona to po dvou dnech vysypala.
Když jsem s ní začal randit, tak jsme si dost ujasňoval, jestli chápe věkový rozdíl a vše s tím spojené a nebyl to problém opravdu se zdála že je rozumná, zároveň jsem jí upozornil, že věrnost je pro mě naprosto základní věc.
Teď mi řekla, že problém neni ve mě, ale v ní a že neví jestli je připravená na vážný vztah a že se v sobě nevyzná jestli nechce spát ještě s jinejma a jestli mi bude věrná.
To jsem teda nerozdejchal a samo sebou jsem to začal rozebírat a chtěl jsem rozhodnutí. Chápu, že je mladá ale i tak já už nemám moc času na experimentování a i když by to pro mne bylo strašně krutý (měl jsem docela těžkej život a vztah je jeden z mála "dopingů" který mě drží pohromadě) jsem jí řekl, že nabízim, že to ještě zkusíme dál ale s věrností a tím jak má zdravý vztah vypadat.
Věřim, že spolu to zvládneme, vypadá totiž že je opravdu citově zmatená a zalekla se toho, že bude už jen se mnou. Nechtěl jsem odpověď okamžitě, ale alespoň v co nejkratším horizontu, abych byl alespoň v nějaký psychický rovnováze. Chtěl jsem to nechat teda na ni a dát tomu tak týden čas (pak bych to asi utnul sám, protože bych se z toho asi jinak nervově zhroutil) a ona najednou, že tedy jo a že se o to pokusíme.
Moc ji miluju ale jsem z toho strašně nervózní a vzhledem k mému věku a všemu okolo nevím co s tím a jestli to má nějakou naději. Popravdě jsem si začal zahrávat s myšlenkou, že si radši najdu někoho jiného, staršího a připraveného na partnerský život, ale když víte co, ta láska.
Jenže něco podobnýho jsem zažil v tom pětiletym vztahu a nakonec jsem z toho byl psychicky na dně, že už jsem nevěděl kudy kam a nechal jsem to spadnout do úplných sra... protože jsem to už nezvládal řešit. Co vy na to? Má to šanci, nebo je to marný?
Komentáře čtenářů
13 komentářů k článku.
Nevim, proč si myslíš, že jsi ve 28 starej. Nejsi a zatim je všechno v klidu. Z toho vycházej.
Tak prostě téměř všichni kamarádi se oženili, nebo k tomu směřují a prakticky nikdo z nich už neni sám a navíc v práci jsem na vedoucí pozici a tu dělaji většinou starší lidi a tak to na mě doléhá. Já právě nevim, jsem strašně moc nervózní. Kdybych v minulosti nezažil co jsem zažil tak bych to asi viděl daleko pozitivněji, ale takhle jsem z toho opravdu totálně mimo a hlavně to přišlo naprosto nečekaně. Ale chci tomu dát ještě šanci, ale zase si nechci něco nalhávat. Však to znáte ružový brýle ....