Zdravim,
už delší dobu se potýkám s jedním problémem. Netyka se to přímo svadeni a baleni. Je mi 23 stale bydlim s rodici, a porad musim podavat hlaseni, kde jsem, co delam, kdyz se chci jit pobavit vecer s kamarady do hospody, na diskoteku. Nebo kdyz chci jet nekam na hory na tyden, sama si na to vydelam, tak je taky hnedka problem. Chapu, ze s nimi bydlim, tak je zajima, kde jsem. To chapu, ale aby mi rikali s kym se muzu stykat, a meli ke kazdemu vecriku nejake prupovidky, tak to uz je moc. Nejde mi o to proflamovat cely vecer a druhy den spat az do vecera, ale chci se jit konecne nekam pobavit s pocitem, ze nemusim koukat na hodinky kolik je, a dojet brzo domu, aby byly rodice spokojeni.
A uz opravdu nevim, jak se s nema domluvit. Pochazim ze 3 sourozencu a jsem nejmladsi, takze se na me prenasely vsechny nesvary mych 2 bratru. Zkousela jsem se s rodici o tom bavit, ze jsem treba jina nez my brachove, ze uz taky ve svym veku mam svou hlavu. Tak se to na chvilku vylepsi, ale jak si hnedka domluvim nejakou akci s kamarady, nebo nejaky hory, tak hnedka je problem, maji ke vsemu plno prupovidek co vsechno se mi muze stat, atd...A ja uz nevim, jak to proste vyresit, protoze me to dost omezuje. Trochu jsem si neco vydupala a vyrvala v puberte, ale nevim...Prece jenom uz mam vek, kdy by mela byt mezi nami vybudovana nejaka duvera a meli bychom se nejak rozumne domluvit.A ja od nich akorat slysim, "Uvedom si, kdo jsme mi a kdo jsi ty" nebo znama veta "Pokud se ti to tady nelibi, muzes jit"
Odstehovat se od nich nemuzu, protoze nemam staly prijem zatim, a stale jeste studuju vejsku. Jestli mate nekdo nejake rady, tak piste. Diky
Diskuze
Co s tim ??
Zdravim, už delší dobu se potýkám s jedním problémem. Netyka se to přímo svadeni a baleni. Je mi 23 stale bydlim s rodici, a porad musim podavat hlaseni, kde jsem, co delam, kdyz se chci jit pobavit vecer s kamarady do hospody, na diskoteku.
Autor: Redakce Svadeni.cz Publikováno
Komentáře čtenářů
6 komentářů k článku.
Zobrazit celou diskuzi (4 komentáře) Sbalit komentáře
antioidipus
no nejlepší by bylo rodiče čas od času seřvat, aby si taky občas uvědomili oni kdo vlastně jsi ty a jaká máš práva, když už ti to sami říkají. Já osobně sice matce taky vždycky říkám kam jdu, což samo o sobě ještě žádné omezování není (s úsměvem jí totiž řeknu že jdu na pár litrů piv), ale do čehokoli víc bych si kecat nenechal, rozodně ne do toho kdy se vrátím, s kým tam jdu nebo co tam budu dělat. Matka si na to taky časem zvykla. Ono je to totiž tak - do nějaký 20 let rodiče mají vychovávat tebe, ale od 20 pak ty už je.
Anonymní čtenář
Budiž ti útěchou že s podobnými problémy nejsi sama. To řeší mnohem víc lidí, i sám s tím mám neblahé zkušenosti. Můj pohled je skeptický a domnívám se, že rodiče už se nikdy nezmění a budou mít snahu dětem kecat do života permanentně. Nejlépe si asi vybojovat respekt v průběhu dospívání, později už se to dohání hůře. Na některé rodiče však nic neplatí a despotické sklony budou mít navěky. Univerzální řešení je samozřejmě se osamostatnit, jak s bydlením tak finančně (což je samozřejmou podmínkou předchozího a všeho dalšího). Na studiích je velice vhodná kolej,protože to obvykle nestojí tolik co běžný byt a je tam koncentrace kolegů s kterýma lze podnikat všelijaké věci, navazovat vztahy apod. Osobně je mi 30 a rodiče jsou pořád otravní jako by mi bylo polovic. Anebo snad ne tolik ale určitým způsobem stále. Od 18 jsem ale bydlel na koleji, i když jsem na studiích byl na nich stále závislý. Později už jsem měl vlastní příjem a permanentní ubytování mimo domov. Tam sice stále trávím z různých důvodů dost času, ale v případě potřeby je vždy k dispozici útočiště. S rodiči se mi nechce vést vyčerpávající poziční válku, tak raději uplatňuju ignorační a únikovou strategii.
Anonymní čtenář
No, nevím odkud seš, ale i v Praze se dá sehnat pokoj za 5000, to snad nemůže být tak těžké vydělat, ne? Samozřejmě je nejlepší si vydělat nejdřív něco do zásoby, aby měl člověk jistotu, kdyby třeba příjmy vypadly, ale jde to!
ax
Pokoj v Praze jde sehnat i za 3, když člověk chce a snaží se najít. A ještě je také možnost nabrknout si chlapa s bytem a jít bydlet k němu :-D
Sice už jsi ve věku, kdy by mezi vámi měla být vybudována nějaká důvěra, ale ta se nevybuduje sama. Tady platí co si neuděláš, to nemáš. Rodičové jsou různí, takže taky má každý různě složité to budování důvěry a vztahů a vymezování si prostoru. Ty rodiče samo o sobě nic nenutí změnit náhled, to musíš udělat ty sama - protože především ty to chceš. Problém je v té nevýhodné pozici, díky níž to máš o dost těžší. Nejlepší možnost bývá vypadnout do školy někam hodně daleko a jít bydlet na intr (nebo s někým), to se rodiče změní jak mávnutím kouzelného proutku. Pokud ale studuješ kousek od domova a bydlíš s nimi, tak pak je rada drahá. Buď budeš trpělivá a smíříš se s tím, že to půjde jen po malinkých krůčcích a za velkého úsilí a sebezapření, a nebo - do toho řízneš, místo na hory si našetříš na bydlení a to "můžeš jít" splníš.
studovat už asi vzhldem k věku nebudeš tak dlouho, tak si myslim, že to můžeš vydržet. mě je taky 23, taky studuju vejšku a taky z finančních důvodů bydlím u rodičů, nicméně co se týče volnosti, nestěžuju si, ALE taky mě to stálo určitý úsilí. jak psal ax, co si neuděláš, to nemáš. chce to i trochu drzosti, někdy prostě odejít a neříct za kým, za cenu toho že to nejspíš přinese jisté hádky a konflikty. sama si napsala, že sis něco vydupala a vyřvala v pubertě, takže je vidět, že i v tvý rodině to jde. proč vytrvala nepokračovat v týto strategii? možná s příchodem dospělosti už víc chceš vycházet s rodiči dobře, ale někdy to jaksi bez hádek nejde...