Chci ho. Jak na něj?

Z toho co píšeš to vypadá, že se mu líbíš a je s tebou rád. Takže jestli nechceš být jen kamarádka a řekl bych, že to ty nechceš, dej mu pusu a uvidíš:-) Možná ho to zaskočí, ale odměna bude stát za to.;-) No a jestli vztah nechce, raději se od něj držet dál...pokud tedy nemáš chuť na nešťastnou, nenaplněnou lásku.

keby sme vedeli, ako vyzeras, ta pusa by mohla vsetko vazne urychlit...

Jen tak z niceho nic mu vlepit pusu by bylo asi trochu divny,spis bych ho zkusil trochu provokovat,oblict se tak,jak nejlip umis,s vystrihem az po pupek,trochu flirtu a uvidis jestli roztaje:))

JohnnyB

Tak jak ho zatím znám, to by vzal nohy na ramena :-). Ale dík za reakci.

Bože, strašně mi to připomíná jednoho mého "kamaráda"... Ráda bych věděla, jak to pokračuje a zda jsi tu situaci už nějak vyřešila. Kdybych měla popsat svůj případ, spolužák z VŠ, strašně zvláštní člověk, spíše plachý, introvert, subtilní atletické postavy, snílek s duší umělce. Byla to právě jeho uzavřenost, která mě na něm fascinovala (i když ve společnosti dobrých přátel dokáže být i vtipný glosátor). Mám z něho značně smíšené pocity. Na jednu stranu je vidět, že je v mé přítomnosti opravdu rád, na stranu druhou mi občas přijde, jako by se mi vyhýbal, jako by se snažil přede mnou utéct do nějakého svého světa a zahrabat se tam na věky věků. Vždycky rád přijde, kam chci a je šťastný, když se ozvu, ovšem nikdy nevyvinul žádnou vlastní iniciativu. Je milý, pozorný, obětavý, vnímám, že i v přítomnosti svých přátel je na mě hrdý. Ovšem všechno zabíjí skutečnost, že je to člověk neskutečně pasivní. Navíc se to už nějak zpětně přenáší na mě a i já coby člověk poměrně živý a impulsivní, začínám být v jeho přítomnosti značně nervózní a nejistá. Přes to všechno nelze nezaznamenat určité nevyslovitelné jiskření mezi námi.

Vývoj situace

Pravděpodobně byl jen stejně nejistý jako já. (ano, minulý čas, ale jeho iniciativa, myslím, že bych žádný první krok neudělala, jsem zbabělec) Joey : poslala jsem Ti mail na adresu odsud

Joey: Při čtění jeho popisu jsem se musel silně zamyslet, jestli se náhodou nejedná o mě. Jelikož ale zatím lidi z VŠ neznám, tak se tím lecos vysvětluje. To, že "jako by se snažil přede mnou utéct do nějakého svého světa a zahrabat se tam na věky věků" neznamená nezájem. Podle mně má prostě jenom "obavy" co bude dál a nechtěl by tě ztratit, kdyby udělal špatný krok - nechtě tě vyděsit. V tvojí společnosti se chová "zaraženě" asi proto, že tě dobře nezná. Nezná tě (a možná ti ani nevěří tolik) jako své dobré přátele, v jejichž společnosti je vtipný a to také znamená, že je mu s nimi dobře, je uvolněný. Musíš udělat něco pro to, aby měl pocit, že tě zná a může ti věřit. Udělej ze sebe jeho dobrou kámošku a tím budeš i na prahu nového vztahu. Na druhou stranu pokud je pravda, že "i v přítomnosti svých přátel je na mě hrdý", proč z toho neudělat oficiální věc okamžitě. Prostě mu řekni, jak to s tebou je. Myslim, že pokud neni gay tak tě neodmítne. Možná ho zaskočíš tím, že jsi udělala první krok, ale uvědomí si, že je čas pokročit a máš vyhráno. Doufám, že lidé se stejným charakterem mají i podobné myšlení :-D.

Díky

Ikky, Joey: řeším hodně podobný problém, ještě nikdy mě to nepotkalo. Díky za příspěvek ;-)

Joey, lukaskral

Lidičky, vím, o čem píšete! Pasivita je hrozná věc. Protože pravděpodobně ten člověk je pasivní i případě, kdy se mu něco nelíbí. Nepoznáte na něm totiž, co doopravdy chce. A často to neví ani on sám. I já se "v terénu" setkala s přístupem, kdy jsem pro dotyčného (může to být partner, ale i kamarádka) chtěla to nejlepší, ale strašně mě vyčerpávalo zjistit, co to vlastně je. Takový človíček se totiž tolik podřizuje a snaží vyhovět, pokud mu to vyloženě neškodí, že nakonec neví, kdy překročí svoje hranice. (I já jsem se kdysi podobně chovala.) Ale díky pasivitě vám často ani neřekne, co mu vadí. Takže vy se dohadujete, mnohdy ani netušíte... Pak přijde sprcha možná ani ne tak v podobě výčitek, ale jakési (opět pasivní) uraženosti, vzdalování se, problémy řešit není ochota... Ten člověk se tak bojí, že si to s vámi ani nevyříká. Ikky, netvrdím, že toto je případ tvého známého z netu. Taky nechci nadhazovat všelijaké tragické scénáře. Ale bohužel vztahy s lidmi s takovým přístupem asi dříve či později vyšumí - ani vy nemáte sílu žít život i za ně. Navíc vztahy mají být vzájemné, je tam potřeba aspoň trošku aktivity i z druhé strany.

Niky

Niky, myslím, že můžu říct, že tohle není případ mého známého, ač se taky v určité situaci chvíli projevoval (proto mě to tak mátlo, jindy se takhle nechoval). Spíše se obávám, že jsi právě popsala mě. :-/

niki

Je to tak, pasivní lidé sebou nechají zametat i když se jim něco nelíbí. Sám nevím, čím je to způsobeno. Jedním možným důvodem je fakt, že člověk nemá životní cíl, je z něho robot. Prostě jenom tak přežívá a čeká, že se všechno vyřeší samo, odmítá přijmout zodpovědnost. Sám neví co chce, natož aby byl schopný "postarat" se o partnerku. Píšeš, že ses taky tak kdysi chovala. Můžeš napsat jakým způsobem jsi to vyřešila?

niki a ostatní

Ahoj niki, velice dobrý příspěvek, a ten závěr je perfektní. A mám za to, že nejen já s tímto příspěvkem beze zbytku souhlasím. Ahoj pasivní lidé, každý si musíme uvědomit, že co znamená náš život . Je tam to slovo NÁŠ . Jak už jsem tady mnohokrát poukazoval, člověk má za vše, co se v jeho životě děje. Pokud je něco špatně, hledejte v sobě, druzí vás mohou ovlivnit jen krátkodobě. Trvale ovlivnit můžete jen vy sami sebe;-). Takže pokud jste pasivní, a myslíte si, že to není úplně vyhovující stav, změňte to. Neberte nevědomky energii ostatním. Užívejte si života, nikdo jiný to za vás neudělá. S pozdravem Ouško

Milé Ouško!

Děkuju. Ikky, napadlo mě při psaní mého příspěvku i to, že jsi na tom možná podobně, že podobně ladění lidé se přitahují. Ale neodvážila jsem se to tam napsat, tak jsi mi to potvrdila:-) Lukaskrali, už jsem tady někde na fóru psala o svém vývoji v tomto směru. U mě to nebylo asi způsobeno nepřijetím zodpovědnosti a pasivním čekáním, ale tím, že jsem se snažila naopak vyjít všem lidem vstříc a za všechno nést zodpovědnost. Takže například, když si mě vyhlídl muž a chtěl se mnou chodit, pokud nebyl vyloženě fuj, snažila jsem se mu vyhovět. Určitě jsem si tohle přinesla z původní rodiny, snažila jsem se být "hodná holka", moc neodporovat - prostě to u nás tak nějak (ne)fungovalo. Párkrát jsem se takto "dobrovolně" vdala, narodila se mi kupa dětí, za které jsem velice vděčná a ráda. Na druhou stranu jsem totiž, troufám si říct, velmi flexibilní člověk. Takže to podřizování se v určité míře mi nevadí, naopak ho vítám, pomáhá mi otvírat netušené obzory.;-) Mám ráda pestrost života. Ale už umím říct ne. A jak k tomu došlo? Jednoho krásného dne jsem se ocitla v křesle psycholožky s tím, že nevím, co mám dělat. Aby byli lidi kolem mě spokojeni.

Ještě prosbička - smutná

Smutná jsem, sobě i vám možná už dokážu poradit. Ale spíš si teď postěžuju. Zamilovala jsem se asi dost nešťastně do kluka, který je taky takhle pasivní, má malé sebevědomí, nekomunikuje atd. Nevím, co s tím. Moc si lidi nepouší k tělu, ale často ho lidi zneužívají. Je mi to líto, sleduju to spíš tak zpovzdálí, po jeho počáteční iniciativě (to je plus) jsem se snažila s ním sblížit. Nechtěla jsem chození či milenecký poměr hned zpočátku, ale bohužel tím jsem ho možná zazdila. Myslím si, že kamarádství možná v tomto případě bude namístě víc. Ale trápím se. Je vzdálený. Sbalila ho holka (prakticky před mýma očima), kterou si nevybral, nutí ho do věcí, které nechce, občas se vzepře. Je pohublý, smutný. Svým způsobem je určitě rád, že někoho má, že může být někomu platný, pro někoho žít. Já jsem, na rozdíl od ní, nedokázala ignorovat jeho pocity, chtěla jsem nechat věcem volnější průběh. No nic. Chci jen napsat, že přiblížit se, případně chtít někoho nebo něco změnit, nejde. To je smutné. Jestliže máte problém, jak oslovit holku ve škole, kde se s ní denně vídáte, je to ještě krásný problém.:-( Pokud mi k tomu máte co napsat, budu ráda.;-)

niki

S tou pasivitou jsme trošku vedle, ale má to podobný průběh. Můj názor na toho nového pasivního kluka není moc dobrý. Určitě je plus, že byl ze začátku iniciativní a to je asi z jeho strany všechno. Pokud ti na něm opravdu záleží, tak mu dej poslední šanci. Vypadá, jako by sebou necham manipulovat a že mu nezáleží na jeho vlastní svobodě. Kdyby mu šlo o to být s někým, být někomu platný, tak si asi vybral špatně. Ty mu určitě můžeš nabídnout to, co on ve svých nejlepších představách chce plus navíc by měl svobodu. Závěr zní dát mu poslední šanci na vzepření a vzchopení se. V případě, že to nedopadne podle tvých očekávání by bylo nejlepší jít o dům dál. Určitě existuje hodně jemu podobných lidí, kteří na takovouhle příležitost čekají. A kdo hledá najde. I když v mém případě výjímka potvrzuje pravidlo, kdy jsem neudělal nikdy žádný krok jako první a občas se nějaká ta kočička připletla do cesty sama od sebe. I přes to mě děsně štve, že nejsem schopný prostě jít a udělat to první a možná by pak z toho bylo i něco víc než jenom výměna tel. čísel.

niki@ pokud se s tebou citi lip, mas porad sanci ho dostat k sobe. z kamaradstvi jde udelat vztah, tak kdyz mu to nad sklenkou vina nekdy vysvetlis, ze jsi chtela pro nej jen to nejlepsi, a sem si jisty, ze to oceni. a kdovi, treba si ho ziskas. preju ti good luck :-)

Ahoj niki, opravdu hezky ti to popsal gin, a lukaskral také, hlavně tu část o svobodě;-). Bohužel mám dojem, že přesvědčit pasivního jedince o přestup do jiného týmu je věc nadlidská. Bylo by mu totiž nejméně nepříjemné zklamat osobu jemu nejbližší, v tomto případu jeho slečnu. Pokud jste se nikdo v takové situaci neocitl, je těžké k tomu něco říct. Nemám žádnou takovou osobní zkušenost. Avšak i když nauka o psychologii jedince mluví docela jednoznačně, proč neukázat těm starým pánům, že se zmýlili:-). S pozdravem Ouško PS: Obdivuji lidi, kteří se dobrovolně nechali přijmout do svazku manželského, vychovali kupu dětí a ještě přišli na krásu života. Mám za to, že na mě bude ta poslední věc až až:-P

Díky, kluci!;-) Ouško, máš pravdu v tom a já už na to taky přišla, že on má strach zklamat to děvče. Jako by byl pod tlakem jakéhosi závazku, což asi teď je, ale asi víte, jak to myslím. Možná ho dovedu sbalit, nabídnout mu něco víc, ale chci to? Dokáže to ocenit? Bude mi na to stačit energie a chuť být neustále ve střehu? Naštěstí mám kolem sebe i jiné kamarády. Poznávám muže a vůbec lidi a jejich vlastnosti - konečně mám na to čas.:-) A sama sebe. To je velmi důležité, zejména pak pro fungující vztah. I díky tomuhle fóru si můžu některé věci líp ujasnit. Kamarádkou tomuhle klukovi bych ráda zůstala - ve vzdálenosti, jak to půjde, kam mě pustí a kde se budu cítit dobře. Ale jeho život je především v jeho rukou. Můžu mu dát příklad, promluvit si s ním třeba o mém životě (ale aby to nevyznělo jako poučování). Myslím si totiž, že my dva jsme se potkali z určitého důvodu, že to není jen o tom, abychom se zamilovali a rozešli. Že lidi si můžou být i platni v jiných vztazích než jen mileneckých. Hlavně je třeba být v klidu, nenechat se znervóznit (těžký:-P). Ke stabiliě a sebevědomí mi pomáhäjí i ti kamarádi, práce, rodina, uvědomění si vlastní hodnoty a síly.

Ahoj lidičky, taková otázka k zamyšlení: Připadá vám také život jako nějaký trénink, ve kterém se snažíte opravit si své chyby? A když si je konečně opravíte, objeví se další chyby, a pak další atd.? Připomíná vám to taky trénink bojových umění, tance, hře na hudební nástroj a jiné zájmové činnosti? A taky vás to baví stejně jako mne;-), když je to někdy těžké? S pozdravem Ouško

Ouško

Jasně, že mě to baví, jinak bych to nedělala!:-D Asi to k životu patří. Jinak by to přece byla nuda, ne? Jenže ne každý to tak asi má. Někdo k tomu přistupuje jako k velkému balvanu, někdo si chce život zjednodušit a neřešit nic, někdo je z toho neštastný... Dobré je, když si uvědomíme, že je to zákonité. Ale kdykoli jsem si myslela, že mám všechno (nebo aspoň něco;-)) zmáknuté, a najednou se přede mnou vytyčila velká hora dalších záležitostí, musela jsem to chvíli vydýchávat.;-) Někdy se do toho nechce, co si budeme povídat, není to příjemné a bolí to, ale kdo chce dopředu, musí jít.;-)

Díky všem za tuhle diskusi! Pomohla mi podívat se na celou situaci z toho nejniternějšího hlediska. Nikdy jsem nevnímala, jaký existuje rozdíl mezi introvertem a pasivním člověkem. Ještě bych poprosila Lucinku, aby více rozvedla svůj problém. Niki, obdivuji, jak jsi zabojovala a dokázala změnit svůj úděl, jen tak dál :-)

Joey

Joey, díky!;-) I ty jsi mi pomohla, že jsi tohle téma rozvinula.

niki

Reaguju na Tvůj příspěvek z [telefon skryt]:37:54. Máme to hodně podobný, akorát u mě v tom byla holka (ale žádná pasivní introvertka). Dosavaď mě žádná takhle "neučarovala". S žádnou jinou jsem si takhle nerozuměl, měli jsme toho tolik společnýho ;-). Kdybych měl o nějaké říct že je "ta pravá" - tak to bude ona. A já se nakonec stáhnul, aby ten její měl přednost (samozřejmě pro něj je to výhra) a dostal jsem jakýsi pocit že tak by to mělo být. Že jsem udělal správnou věc... Ale tenhle topic není jenom o tomhle. Např. Jak Joey popsala toho kluka ([telefon skryt]:39:38), tak by to sedělo i na mě, vlastně na mé "minulé Já." :-D Ale snažím se to obrátit k lepšímu, daří se mi to, ale pořád... Nějaké ty návyky a la Mrtvý brouk zůstávají. Takže díky svůdnice a svůdníkům :-)

Fanuš

Díky za příspěvek! I to je pro mě podnětné. Víš, mně se to nikdy předtím nestalo, abych někomu jinému dala v takové situaci přednost. Samozřejmě, ač nerada. Ale ten popis pocitu, že je to tak pro všechny líp, že dělám dobře, tam sedí. Napadá někoho, proč to tak je? Ouško, poraď, prosím...:-) Že by i ve mně zůstávala pasivita? Vliv zkušeností z minulých vztahů? - ten poslední byl o tom, že jsem se snažila, ale výsledek nebyl úměrný mým představám. Taky je tu podobná věc z druhé strany - přeju si či toužím, aby o mě ten "můj" bojoval. Aby byl akčnější či aktivnější. Hrozí totiž i to, a on nás viděl, že mě přebere jiný kamarád. Bohužel jen zatnul zuby. Já, ač jsem se cítila, že mám všechno ve svých rukách a že to ukaučuju, bych najednou potřebovala pomoc, aby mě ON "zachránil" od vztahu, do kterého se možná ženu, ale o který nestojím. Nabízí mi však něco, co mi nyní chybí. Určitou stabilitu, jistotu, klid... Zároveň však vím, že by byl z mé strany rozumový a že bych ho dokázala s klidným svědomím opustit. Aspoň zatím. Ten muž je bohužel (pro mě:-)) akční, vytrvalý, trpělivý, ovládá se... Máte někdo podobnou zkušenost a jak to dopadlo? Díky za případné odpovědi.

Ještě mě něco napadlo, možná je to kravina. Ale my se vlastně "šetříme" a jsme k sobě navzájem tak moc ohleduplní, jeden po druhém vlastně nic nechceme, že ten druhý nám pak ani nemá co nabídnout a ten vztah vlastně nemá smysl. Přiznávám, že od kamarádů, na kterých mi míň "záleží", už dokážu brát a využívat jejich nabídek. Muži asi chtějí být platni, nebo ne? Možná jsem v životě potkala pár sobců, které obtěžovalo něco pro druhé a tím pádem i pro mě udělat. Dneska zjišťuju, že muži jsou rádi, když mohou něco nabídnout, udělat pro ženu, potřebují úkol. A ocenění. Já se toho vždycky strašně bála, že budu odmítnuta, vysmějou se mi... (blbé zkušenosti). A žena by mužům měla dát prostor být něco platni. Pokud možno mírně a laskavě.;-) Takže zbývá mi nejen pochopit, ale i přijmout, že když mi muž pomůže s nákupem, není to obtěžování z mé strany, ale vlastně laskavost. Stahuju se z mojí přehnané aktivity a dávám už hodně prostoru "bezbranné" ženskosti. A právě tady asi narážím u nejsitějších mužů, kteří mi svým způsobem vždycky imponovali. Hlavně je nesmím ještě víc znejisťovat!:-) Stačí, že se sama potřebuju v tomhle zpevnit v kramflecích!

Ještě jedna myšlenka:-)

Omlouvám se ze svůj monolog, ale třeba to někomu pomůže.;-) V předchozím příspěvku píšu, že jsem možná narazila na pár sobců. Ale už to přehodnocuju. Spíš to bylo tak, že ti lidi mi něco nabízeli, něco, co mohli. A já třeba zrovna potřebovala to, co mi nabídnout nemohli, a nedokázala úplně ocenit, co mi nabízeli. Anebo jo, ale něco podstatného mi přesto chybělo. Už se stahuju...:-)

niki

Ahoj niki, napsala si toho sem hodně, což vůbec není špatné. Dokavaď si člověk nepřizná problém, nevyřeší ho. K té pasivitě, pokud to chceš opravdu změnit, měla bys pozměnit charakter, ne osobnost. A jako první začít proaktivním přístupem. Znamená to, že máš svobodu volby, jak tě který podnět ovlivní. Pokud si člověk myslí, že ho ovlivní vnější faktory, pak ano, jelikož on sám to dovolil. Jako druhá věc bude převzetí iniciativy. Tímto vezmeš za své názor, že za sebe rozhoduješ ty a vědomně to tak provádíš, nevymlouváš se na okolí, za své činy bereš odpovědnost ty. Tohle je prvním krokem k získání nezávislosti, která je přestupní stanicí ke vzájemné závislosti. Dneska je bphužel velicwe málo nezávislých lidí, a ještě méně vzájemně závislých. Pokud jsme totiž nějakým způsobem závislí(nemyslím tím vzájemně), jak můžeme dlohodobě opravdu nesobecky milovat? Měla bys zkrátka změnit paradigma, to je způsob, jakým vnímáš svět, pokud se chceš změnit trvale. Symbolicky řečeno vyměnit půdu, na které sázíš rostlinky. Je důležité vědět, že za své problémy jsme odpovědní jen my, a na vyřešení problémů je potřeba být na jiné úrovni myšlení než na té úrovni, na které daný problém vznikl.

Ouško:-)

Ano, Ouško, já to chci!:-D

niki :)

no comment:-D:-D:-D

Mě by taky zajímaly tvoje rady, vždy je to pro mě inspirace.

Tak co Ouško, kde jsi s článkem?:-D Už si o sobě nemyslím, že jsem pasivní. Spíš opatrná. Po zkušenostech, ale to nemusí být jen špatné. O nálepku velmi aktivní a pak už otravné holky ve vztahu nestojím.:-P Jinak jsem došla k zajímavým věcem, které třeba někomu z vás pomůžou. Odstup, který jsem dala jemu i sobě, mi pomohl odhalit, zpracovat a snad i zvládnout některé moje emoční resty. Jsem teď na vztah mnohem víc připravená a mnohem míň situací mě zaskočí. Aspoň si to myslím!:-D;-):-P