Celý den si povídat

To chce hlavne praxi. Muzes zacit treba chodit do retoriky nebo nakeho divadelniho krouzku, to ti ve vyjadrovani hodne pomuze.

přečti si něco o neurolingvistickém programování, taky o komunikaci.. na netu stáhneš plno takových věcí.. a jak podotknul blackmamba, chce to opravdu širší rozhled.. čti, čti a čti.. chvíli sleduj, co zajímá lidi ve tvém okolí a pak hledej, studuj a čti.. pak budeš mít vždy co dodat, vždy o čem začít mluvit. méně myslet na sebe a více se dívat na věci očima druhých lidí taky není ke škodě.

Jasny, díky. Ale ona se i občas naskytne ta příležitost přidat se do rozhovoru, občas si i sám pro sebe fokážu říct, jak bych teďka hovor dopnil, ale ten problém je asi ještě o kousek dál, a to při vyslovení. Sám se nechápu proč. Bude to možná nějaká asympatie k vlastnímu hlasu nebo nějaký pozůstatek z dětství, kdy jsem se hodně styděl. S tím těďka takový problém nemám, dokážu jaxi předstoupit před lidi, jenom začít vydávat hlásky-to ne. V něktyrých článcích bývá psáno, že je to strach ze zakoktání, který jde překonat, ale ono mě se to občas fakt stane, i když nepatrně (to zakoktání). Ještě to může být moje negativní pověst , co se týče mojí 'upovídanosti' a bojím se asi udělat tu změnu. Jako že dřív jsem mlčel a teď najednou bych se měl začít zapojovat do rozhovorů nebo si normálně začít povídat s kamošema a kamoškama. Blbý pocit mám z toho, že by mi pak hodně lidí říkalo 'Jé ty ses jaksi rozpovídal, co se stalo?'. Jak jsem mluvil o té základce, tak od druhého stupně jsem nastoupil na jinou školu, kde jsem toho taky zezačátku moc nenamluvil, ale za ty čtyři roky, do devitky, jsem se rozkoukal a docela rozpovídal . Doteďka jsou dvě moje nej kamošky ze základky.

Zkus si pravidelně číst nahlas. Zlepší to jak slovní zásobu, tak správné vyslovování, intonaci atd.

ahoj, skoro se mi něco takového taky dělo, ale vyřešil jsem to, prostě si musíš položit následující otázku: chci až do konce svého života být posera a na nic se nezmoct? chci na věky těm holkám jen čumět na zadky nebo se jim podívám i do očí? Buď to můžeš rozjet nebo totálně podělat. Když to nezkusíš, podělals to. Když nekopneš na branku, nemůžeš dát gól. Choď po chodbách a pořád se usmívej, nehledě na to, jak blbý měls den, kdo tě naštval, protože ti okolo, těm je to jedno, mají stejně blbý den jak ty, a když uvidí někoho, kdo se i přes to všechno usmívá, prostě je to rozveselí a to je vždy vzpruha, a váháš co říct?:-D začni mluvit spontáně, shlédni třeba pár huličských "komedií", okomentuj tu největší blbost kterou zrovna uvidíš, přespi párkrát pod širákem, projeď na kole největší kaluže a hlavně se ze všeho raduj

možná trpíš na to, čemu se říká egocentrizmus. jakobys všechno vstahoval ke své osobě, když mluvíš, že je ti nesympatický tvůj hlas, traumata z dětství... nebo jen myslíš moc na minulost a děláš to v přítomném čase, čímž tu minulost přetváříš v současnost a tím vytváříš svou budoucnost :) zní to šíleně, ale zamysli se nad tím. já byl jako ty, egocentrik jak víno, vše okolo sebe jsem vstahoval k sobě. všechno špatné, co se mi kdy stalo, jsem neustále udržoval při životě jako nějaký masochista a aniž bych tušil, stále jsem vytvářel ty samé situace a všechno se pořád opakovalo. dokonce mám sestřenici a ta je ukázkový příklad toho, že žít v minulosti je veliký hazard. ona je už ale vysoký level. já to vyřešil tím, že jsem si uvědomil celý ten kolotoč. nechal minulost odplout, soustředil se na přítomnost a svou slabost jsem přeměnil v přednost. od té doby se mi tyhle věci stávají velmi zřídka. tobě bych radil nějakou odbornou pomoc, nemusíš se za to stydět, sám jsem ji vyhledal. pomůže ti to lépe pochopit tvé vnitřní pochody a ukáže ti to, jak se v sobě efektivně "uklidit" a o to přece jde:-)