Servus, mám problém. Hlavou se mí honí myšlenky ohledně vztahu se starší ženou. Je mi 28 let, přítelkyni 38. Je bezdětná, rozvedená asi už 5 let. Máme společné zájmy, podobné názory na život. Oba dva pracujeme. Vyděláváme asi tak stejně. Jsme spolu půl roku. Po pár měsících jsme se sestěhovali. Já se nastěhoval k ní do jejího domu. Cítím se s ní dobře, podnikáme spolešné akce, sportujeme. Její rodiče jsou fajn. Okolí taky. Máme pár společných přátel. Mluvíme spolu o dítěti. Ona by chtěla já taky. Byli jsme spolu na dovolené, žadná ponorka, užili jsme si to. Všechno se zdá být idylka.
V čem je teda problém ?
Cítím se s ní trošku jako bych byl svázanej. Kamarády jsem odsunul na druhou kolej, svoje koníčky taky. Sem tam si připadám, že mě "komanduje". Tohle je špatně atd. Co se týká sexu. Začal jsem sexuálně žít až s ní. Nemusím na to skákat každý den jako králík, ale prostě nějak tak normálně. Sex většinou máme tak 1x za týden, za 14 dní max. To mě trošku štve. Údajně už má něco za sebou, tak to není už její hlavní priorita. Suma sumárum mám z toho smíšený pocit. Možná je to tím, že jsem byl dlouho dobu sám a dělal jsem si věci po svém. Byl jsem svým pánem. Řikám si, třeba se to srovná. Libí se mi na ni, že ví co chce. Když jsem se pokoušel randit s ženami v podobném věku jako jsem já, tak jsem zjistil, že to není nic moc pro mě. Štvalo mě na nich ta nerozhodnost a teď zjišťuju, že to samé mám vlastně i já. Ale jsou asi i výjimky. Proto si říkám, nebylo by lepší být zase sám, být svým pánem? Děkuji za rady.
Diskuze
budoucnost vztahu
Servus, mám problém. Hlavou se mí honí myšlenky ohledně vztahu se starší ženou. Je mi 28 let, přítelkyni 38. Je bezdětná, rozvedená asi už 5 let. Máme společné zájmy, podobné názory na život. Oba dva pracujeme. Vyděláváme asi tak stejně. Jsme spolu půl roku.
Komentáře čtenářů
2 komentáře k článku.
K tomuhle se vždycky vyjadřuje hrozně těžko. To je vždycky na konkrétním člověku, kterej ví jedinej, co cítí. Samozřejmě, že život s někým je jistý "omezení." I vztah bez společnýho bydlení nese jakási "omezení." Jde jen o to, co kdo vnímá jako normální kompromis vycházející ze vztahu a tolerance, či respektování druhýho, a co kdo vnímá jako skutečný omezení, který ho svazuje. Vztah potřebuje i kompromisy. Jde o to si říct, na co jsi ochotnej přistoupit a na co ne. Pokud jsi ve vztahu celkově nespokojenej, tak nemá smysl ho dál udržovat. Samozřejmě za předpokladu, že nejsou děti. Řekl jsi jí, co Ti vadí a co bys chtěl změnit? V momentě, kdy někdo takhle analyzuje vztah, mám pocit, že to není až taková láska. Nemyslím to nijak špatně a nechci se Tě dotknout, ale mám trochu pocit jestli to není spíš trochu kamarádství než láska. Tohle si myslím, že by mělo být stěžejní. Jsi mladej a nemělo by Ti jít jen o to, "být aspoň s někým."
Otázka priorit. Chceš teda ty děti, nebo chceš radši být svým pánem a dělat si co chceš? Sranda je, že na vrstevnicích se ti nelíbí, že jsou nerozhodné, a ty sám jsi úplně stejný - ale aspoň si to uvědomuješ. Tvůj problém je úplně jinde. Mít první holku v 28, ještě k tomu o tolik starší, je hodně špatně. Leda bys ji až za hrob miloval a byl přesvědčen o tom, že s ní tu rodinu chceš mít - což evidentně nejsi, to by ses tu neptal. Takhle jsi v 28 v situaci, kterou sis měl odbýt někdy před 10 lety - zkoušet, sbírat zkušenosti. Tohle tě evidentně ještě dožene, jenže tahle holka už nemá ani minutu času, jí v těch 38 už velmi těžce ujíždí vlak a dost možná se jí to dítě už ani nepovede, i když se bude na uši stavět - znám takových případů hodně. Je to blbý, ale tobě stejně pravděpodobně časem začne vrtat hlavou, že sis vlastně nic jiného nevyzkoušel, nebo tě utáhne nějaká jiná na hození očkem, prostě budeš chtít ještě nabrat nějaké zkušenosti, když jsi je nenabral doteď. Tady zjevně spokojen nejsi, je to jen otázka času. A lepší bude, když v tom nebude děcko...