Diskuze
Balení a introvert
Zdravím Jsou (podle mě) dva typy introvertů - ti, kterým jejich povaha a uzavřenost vyhovuje a ti, kteří se snaží komunikovat a začlenit se do společnosti. Já jsem ten druhý.
Zdravím
Jsou (podle mě) dva typy introvertů - ti, kterým jejich povaha a uzavřenost vyhovuje a ti, kteří se snaží komunikovat a začlenit se do společnosti. Já jsem ten druhý. Prostě kdykoliv je možnost (zvlášť poslední dobou), tak mířím mezi lidi na různé akce, ale potom jsem tam, jsem mezi lidmi rád, ale jak si mám s někým třeba jen povídat, tak jsem strašně nervózní (občas se i zakoktám) a jsem nesvůj. Snažím se to nějak odbýt a pak rychle zalézt do kouta. Ale jak v tom "koutě" jsem, tak zase chci vylézt. Jenomže vím, že se zase budu třepat, až s někým budu mluvit. A často taky nemám o čem povídat, ať jen proto že vím že bych se do toho zamotal, nebo proto, že nemám o čem. No, to je další věc. Poslední dobou si uvědomuji, že ono toho fakt moc není, o čem povídat. Řekli byste zájmy atd. Ale ono toho fakt moc není. Jsem sice z vesnice, ale i tak jiný kluk má třeba fotbal, hasiče, motorku a tak, žejo. Ale já vlastně nic zajímavého neprovozuji. Proč o tom mluvím.
S balením holek to má také dost společného. Jeden vztah, teď už můžu říct, mám za sebou. Oba jsme do sebe byli zabouchlí. Ale ona často povídala víc než já. Ani jsem se nestačil divit, co toho zažila za skoro stejně dlouhý život, jak já (ještě o rok mladší). No a já jsem jí vlastně skoro neměl co říct. Asi po dvou měsících to semnou skončila.
Já cítím, že nejsem až takový kliďas, jak navenek vypadám, jenom nevím, jak v sobě to zvíře probudit. Jo snažím se nějak vzpamatovat, ale jde to pomalu a těžce. Rád bych, kdyby jste mi dali nějaké tipy pro začátek, jak vlastně na sebe upozornit, že tady vlastně ještě jsem, že jsem se za těch 18 let ještě nikam nepropadnul, a že vlastně stojí za to mě poznat. A to mluvím jak celkově o společnosti, známých a kámoších tak i o holkách. Hlavně o nich :)
Dík za přečtení a také za nějaké ty tipy :)
Jsou (podle mě) dva typy introvertů - ti, kterým jejich povaha a uzavřenost vyhovuje a ti, kteří se snaží komunikovat a začlenit se do společnosti. Já jsem ten druhý. Prostě kdykoliv je možnost (zvlášť poslední dobou), tak mířím mezi lidi na různé akce, ale potom jsem tam, jsem mezi lidmi rád, ale jak si mám s někým třeba jen povídat, tak jsem strašně nervózní (občas se i zakoktám) a jsem nesvůj. Snažím se to nějak odbýt a pak rychle zalézt do kouta. Ale jak v tom "koutě" jsem, tak zase chci vylézt. Jenomže vím, že se zase budu třepat, až s někým budu mluvit. A často taky nemám o čem povídat, ať jen proto že vím že bych se do toho zamotal, nebo proto, že nemám o čem. No, to je další věc. Poslední dobou si uvědomuji, že ono toho fakt moc není, o čem povídat. Řekli byste zájmy atd. Ale ono toho fakt moc není. Jsem sice z vesnice, ale i tak jiný kluk má třeba fotbal, hasiče, motorku a tak, žejo. Ale já vlastně nic zajímavého neprovozuji. Proč o tom mluvím.
S balením holek to má také dost společného. Jeden vztah, teď už můžu říct, mám za sebou. Oba jsme do sebe byli zabouchlí. Ale ona často povídala víc než já. Ani jsem se nestačil divit, co toho zažila za skoro stejně dlouhý život, jak já (ještě o rok mladší). No a já jsem jí vlastně skoro neměl co říct. Asi po dvou měsících to semnou skončila.
Já cítím, že nejsem až takový kliďas, jak navenek vypadám, jenom nevím, jak v sobě to zvíře probudit. Jo snažím se nějak vzpamatovat, ale jde to pomalu a těžce. Rád bych, kdyby jste mi dali nějaké tipy pro začátek, jak vlastně na sebe upozornit, že tady vlastně ještě jsem, že jsem se za těch 18 let ještě nikam nepropadnul, a že vlastně stojí za to mě poznat. A to mluvím jak celkově o společnosti, známých a kámoších tak i o holkách. Hlavně o nich :)
Dík za přečtení a také za nějaké ty tipy :)
Komentáře čtenářů
13 komentářů k článku.
Najdi si jinou společnost než co potkáváš na akcích. A sportovního koníčka.
Moc se tím trápíš. Najdi si koníčka, kterej se dělá ve skupině lidí. To na škole nic nemáte? Nebo někde v okolí. Nesmíš jen kňourat.