Diskuze
Aktuální problém - prosím poraďte
Zdravím všechny čtenáře a redaktory Svádění.cz. Doteď jsem byl pouze pasivním čtenářem a nezúčastněným pozorovatelem tohoto webu. Zdejší články, rady a návody pro mě byly velkou pomocí a inspirací v balení a svádění žen.
Zdravím všechny čtenáře a redaktory Svádění.cz. Doteď jsem byl pouze pasivním čtenářem a nezúčastněným pozorovatelem tohoto webu. Zdejší články, rady a návody pro mě byly velkou pomocí a inspirací v balení a svádění žen. Rozhodl jsem se proto s Vámi podělit o svůj příběh a zároveň Vás požádat o radu a pomoc.
Jedná se o čerstvý příběh, který píšu pod tíhou silných emocí. Včera jsme byli s kamarády na jedné akci. Párty ve stylovém klubu, jedná taneční místnost a jedna místnost k sezení. Ostatní informace jsou irelevantní. Večer měl klasický průběh, posedávali jsme, povídali si, s mírou popíjeli, pokukovali po krásných slečnách kolem nás... Později jsme se přesunuli na taneční parket a za začátku spíše postávali, než tančili. Taneční plocha v tomto klubu je poměrně malá, z obou stran jsou balkóny, pod nimiž je místo k sezení v mírném přítmí. Rozhodli jsme se tedy, že si prozatím půjdeme sednout právě tam a budeme pozorovat svíjející se těla krásných dívek. Sednul jsem si vedle nějaké slečny, která tam posedávala, popíjela drink a vypadala trochu znuděně. V podstatě jsem nezkoumal, jak vypadá, protože to ani nebylo moc vidět. Chvíli jsme tak mlčky seděli a pak jsem rozhodl jí oslovit. Nic zvláštního, žádné sofistikované balení, protože sem to ani neměl v úmyslu. Prostě sem se trochu nudil a tak sem se jí zeptal, proč netančí. Řekla, že se potřebuje trochu rozehřát. Začali jsme si povídat. Byla velmi mile a až překvapivě komunikativní. V přítmí jsem s postupem času začal zjišťovat, že předemnou sedí překrásná dívka, s odzbrojujícím úsměvem, s hlubokýma očima. Konverzace s ní byla velmi příjemná, milá a vlastně těžko popsatelná. Dozvěděl jsem se její jméno, věk, město bydliště. Je jí 24. Mě 21. Když to zjistila, řekla, že to nečakala a tipovala mě na mnohem víc (což mi ale říkají všechny holky). Ona zase vypadala na 19-20. A to jsem jí také řekl. Dále jsem zjistil, že je tu sama, protože měl přijít nějaký její kamarád, ale nepřišel. Povídali jsme si 40-50 minut. Už ale nevím přesně, ztratil jsem pojem o čase. Potom se začala „rozehřívat“, tančit před mnou. Postupně jsem se přidal také. Tančili velmi intimně. Nebránila se. Kdybyste viděli, jak krásně tančí... cudně a přitom tak vyzývavě. Na parketu dále došlo k následujícím situacím. Během tance s ní, kdy jsme se na chvilku odpojili od sebe, se k ní přimotal nějakej frajer a začal s ní tančit. Nebránila se. Pár minut s ním vcelku sblíženě tancovala přímo přede mnou. Pak mu dala najevo, že nechce pokračovat, přišla za mnou a s milým úsměvem se mě zeptala, jestli mi nevadí, že tančí s jinejma chlapama. Řekl jsem, že ne, nějak ještě zavtipkoval, ale už sem jí nepustil ze "spárů". Vzhledem k naší předchozí konverzaci (o tom, že můžeme tančit jen po 10 pivech - myšleno samozřejmě s nadsázkou), mi řekla, že by potřebovala pivo a jestli bych nám pro něj nemohl dojít, že pak zase koupí ona. Šel jsem i když s malým varovným signálem, vědom si toho, že holku, která chce abych jí na něco zval hned při seznámení, já nehledám. Ovšem řekla přeci, že pak koupí ona. Samozřejmě o peníze mi nešlo a nedělám si iluze, ale je otázka jestli to neřekla právě proto, abych jí pozval. Došel jsem pro pivo a pak to ještě chvíli pokračovalo v předchozím duchu. Mezitím kamarádi odešli a já jsem se rozhodl zůstat. Důvody jsou snad jasné.
Šli jsem si sednout zpátky na místo seznámení. Zeptal jsem se jí: "Proč by mi mělo vadit, že tančíš s jinýma?" Začala se mile usmívat, ale nedokázala nebo nechtěla odpovědět. Řekl jsem, že nemusí odpovídat, že mi stačí výraz její tváře. To jí evidentně potěšilo. Šla na záchod a já taky. Protože na dámském byla fronta, vrátil jsem se dřív k baru a čekal na ní. Přišla za mnou, objednala si pití (pivo mi samozřejmě nekoupila) a chvíli jsme si povídali u baru. Pak se otočila, že půjde zpátky na taneční parket a posunkem mi dala najevo, ať jdu s ní. Vrátili jsme se, ale už netančili a spíš jen postáváli. Všiml jsem si před sebou dvou poměrně sympatických slečen a zeptal jsem té "mé", jestli jí nevadí, když budu tančit s jinejma holkama. Řekla, že vůbec ne. Šel jsem za těma holkama před ní, začal si s nima povídat a tančit. Ještě nikdy mi to nešlo tak lehce :) Přitom jsem se otáčel na tu "svojí" a provokativně se na ní usmíval. Po chvilce jsem se k ní vrátil, ona se ke mě naklonila a s milým úsměvem řekla: "To víš, že vadí..." Nedokážete se představit, jak příjemný pocit to byl. Musím ještě uvést skutečnosti, že během naší konverzace i nekonverzace (mlčení) mě několikrát hladila rukou po zádech a po hlavě, přitom se na mě velmi milé usmívajíc.
Bohužel, tady všechno krásné končí. Najednou mi řekla, ať tu chvilku počkám, že se za chvíli vrátí. Otočil jsem se a vidím, že šla za nějakým klukem a začala si s ním povídat. Usoudil jsem, že dorazil její kamarád. Po pár minutách kolem mě zničehnonic prošli a šli tančit. Jakobych tam ani nebyl. V té chvíli jsem v plné síle pochopil metaforu studené sprchy. Ovšem to ještě nebylo nic, oproti tomu, co přišlo později. Tancovali spolu nějakou chvíli a pak si šli sednout do druhé místnosti na gauče. Já jsem se nacházel v situaci, kdy kamarádi již byli pryč, poslední autobus domu ujel a slečna, která už mi nebyla, mírně řečeno, lhostejná, si velmi zaujatě povídala s jiným klukem, pravděpodobně jejím kamarádem. Sednul jsem si tak, abych na ně viděl a aby oni neviděli mě. Respektive, tak abych je viděl, když se trochu vykloním. Ano já vím, čin zouflace, ale vžijte se do mé situace. Po mírně dlouhé konverzaci se začali líbat. Jestli jsem před tím mluvil o studené sprše, tak teď jsem byl bez nadsázky jako vulkán, před vychrlením lávy. Cítil jsem něco, co ještě nikdy před tím. Nikdy jsem si nemyslel, že jsem žárlivej, ale při pohledu na ně se ve mně míchala neuvěřitelná směs vzteku, zuřivosti, žárlivosti a zároveň smutku, že nebylo daleko od toho, abych tam šel, vytrhnul mu jí a odvedl pryč. Ovšem není mi patnáct let a tak racionální uvažování zvítězilo. I proto, že můj „sok“ byl o hlavu větší a o metrák těžší než já. Tragický příběh se blíži ke konci. Nelíbali se dlouho, po chvilce kolem mě ruku v ruce prošli zpátky na taneční parket. Ona si mě evidentně všimla, ale dělala, že neexistuju, dokonce i potom, co sem na ní zavoval. V tom okamžiku už jsem byl v tzv. apatickém stresu, kdy jsem rezignoval na mé předchozí počinání a pomalu si začal uvědomovat, že je asi něco špatně. Respektive uvědomil jsem si to mnohem dříve, ale nechtěl si to připustit. K finále večera došlo o několik minut později. Jelikož jsem byl ve stavu, kdy člověk téměř nedokáže racionálně uvažovat, stál jsem na schodu u taneční plochy, pozoroval tu dvojici při velmi smyslném tanci a v hlavě přemítal všechny možné varianty následujícího vývoje. Můj čas přišel, když se od ní její partner na chvíli vzdálil. Vyrazil jsem pln odhodlání k ní, přistoupil a řekl: „Celý život bych litoval, kdybych se tě nezeptal na tvoje telefonní číslo, řekneš mi ho?“ Nebyla to sice formulace, kterou jsem si připravoval, ale znáte to, tady už o formu ani tak nešlo. Kývla bez sebemenšího prodloužení, jakoby jí to ani nepřekvapilo. Ještě chtěla pronést následující větu, kterou jsem bohužel nepochopil a nepamatuji si její správné znění, proto nebude dávat smysl: „Nechtěla jsem tančit, ale ti chlapi se mnou chtěli tančit a...“ v tu chvíli jsem ji trochu stroze utnul: „Je mi to jedno, jen se tě ptám na to číslo...“ Načež mi ho nadiktovala, řekl jsem „Děkuju.“ otočil se a odešel bez jediného dalšího slova.
Prosím Vás všechny čtenáře o pomoc, Vaše názory a rady k tomu, jaké další kroky bych měl učinit, tedy jestli vůbec nějaké. Co si mám o celé situaci myslet? Je normální, že sem dnes při cestě do školy vymýšlel báseň na její oči? Pánové, nedokážete si představit, jak nádherné oči má. Nejsem ortodoxní romantik, ale jestli se říká, že v některých očích se dá utopit, tak pro mě to byly právě její. A ten úsměv? Sakra, ten by dokázal zastavit i válku.
Prosím, pomozte mi zodpovědět některé následující otázky: Dala mi to číslo z lítosti? Líbala se s „kamarádem“ protože byla opilá? Byl jsem pro ní jen náhražkou do doby, než dorazil „kamarád“? Má cenu jí psát sms? Platí i tady teorie, že mám počkat tři dny?
Uvažoval jsem, že bych mohl napsat následující sms: „Ahoj, dlužíš mi pivo.“ Myslíte, že už je to moc? A nebo je to naopak dostatečně emotivní, tak abych jí zaujal, vyprovokoval a zároveň dál podmět k tomu, abychom se mohli znovu vidět?
Děkuji všem předem za reakce a odpovědi. Budu se aktivně zapojovat do diskuze.
Jedná se o čerstvý příběh, který píšu pod tíhou silných emocí. Včera jsme byli s kamarády na jedné akci. Párty ve stylovém klubu, jedná taneční místnost a jedna místnost k sezení. Ostatní informace jsou irelevantní. Večer měl klasický průběh, posedávali jsme, povídali si, s mírou popíjeli, pokukovali po krásných slečnách kolem nás... Později jsme se přesunuli na taneční parket a za začátku spíše postávali, než tančili. Taneční plocha v tomto klubu je poměrně malá, z obou stran jsou balkóny, pod nimiž je místo k sezení v mírném přítmí. Rozhodli jsme se tedy, že si prozatím půjdeme sednout právě tam a budeme pozorovat svíjející se těla krásných dívek. Sednul jsem si vedle nějaké slečny, která tam posedávala, popíjela drink a vypadala trochu znuděně. V podstatě jsem nezkoumal, jak vypadá, protože to ani nebylo moc vidět. Chvíli jsme tak mlčky seděli a pak jsem rozhodl jí oslovit. Nic zvláštního, žádné sofistikované balení, protože sem to ani neměl v úmyslu. Prostě sem se trochu nudil a tak sem se jí zeptal, proč netančí. Řekla, že se potřebuje trochu rozehřát. Začali jsme si povídat. Byla velmi mile a až překvapivě komunikativní. V přítmí jsem s postupem času začal zjišťovat, že předemnou sedí překrásná dívka, s odzbrojujícím úsměvem, s hlubokýma očima. Konverzace s ní byla velmi příjemná, milá a vlastně těžko popsatelná. Dozvěděl jsem se její jméno, věk, město bydliště. Je jí 24. Mě 21. Když to zjistila, řekla, že to nečakala a tipovala mě na mnohem víc (což mi ale říkají všechny holky). Ona zase vypadala na 19-20. A to jsem jí také řekl. Dále jsem zjistil, že je tu sama, protože měl přijít nějaký její kamarád, ale nepřišel. Povídali jsme si 40-50 minut. Už ale nevím přesně, ztratil jsem pojem o čase. Potom se začala „rozehřívat“, tančit před mnou. Postupně jsem se přidal také. Tančili velmi intimně. Nebránila se. Kdybyste viděli, jak krásně tančí... cudně a přitom tak vyzývavě. Na parketu dále došlo k následujícím situacím. Během tance s ní, kdy jsme se na chvilku odpojili od sebe, se k ní přimotal nějakej frajer a začal s ní tančit. Nebránila se. Pár minut s ním vcelku sblíženě tancovala přímo přede mnou. Pak mu dala najevo, že nechce pokračovat, přišla za mnou a s milým úsměvem se mě zeptala, jestli mi nevadí, že tančí s jinejma chlapama. Řekl jsem, že ne, nějak ještě zavtipkoval, ale už sem jí nepustil ze "spárů". Vzhledem k naší předchozí konverzaci (o tom, že můžeme tančit jen po 10 pivech - myšleno samozřejmě s nadsázkou), mi řekla, že by potřebovala pivo a jestli bych nám pro něj nemohl dojít, že pak zase koupí ona. Šel jsem i když s malým varovným signálem, vědom si toho, že holku, která chce abych jí na něco zval hned při seznámení, já nehledám. Ovšem řekla přeci, že pak koupí ona. Samozřejmě o peníze mi nešlo a nedělám si iluze, ale je otázka jestli to neřekla právě proto, abych jí pozval. Došel jsem pro pivo a pak to ještě chvíli pokračovalo v předchozím duchu. Mezitím kamarádi odešli a já jsem se rozhodl zůstat. Důvody jsou snad jasné.
Šli jsem si sednout zpátky na místo seznámení. Zeptal jsem se jí: "Proč by mi mělo vadit, že tančíš s jinýma?" Začala se mile usmívat, ale nedokázala nebo nechtěla odpovědět. Řekl jsem, že nemusí odpovídat, že mi stačí výraz její tváře. To jí evidentně potěšilo. Šla na záchod a já taky. Protože na dámském byla fronta, vrátil jsem se dřív k baru a čekal na ní. Přišla za mnou, objednala si pití (pivo mi samozřejmě nekoupila) a chvíli jsme si povídali u baru. Pak se otočila, že půjde zpátky na taneční parket a posunkem mi dala najevo, ať jdu s ní. Vrátili jsme se, ale už netančili a spíš jen postáváli. Všiml jsem si před sebou dvou poměrně sympatických slečen a zeptal jsem té "mé", jestli jí nevadí, když budu tančit s jinejma holkama. Řekla, že vůbec ne. Šel jsem za těma holkama před ní, začal si s nima povídat a tančit. Ještě nikdy mi to nešlo tak lehce :) Přitom jsem se otáčel na tu "svojí" a provokativně se na ní usmíval. Po chvilce jsem se k ní vrátil, ona se ke mě naklonila a s milým úsměvem řekla: "To víš, že vadí..." Nedokážete se představit, jak příjemný pocit to byl. Musím ještě uvést skutečnosti, že během naší konverzace i nekonverzace (mlčení) mě několikrát hladila rukou po zádech a po hlavě, přitom se na mě velmi milé usmívajíc.
Bohužel, tady všechno krásné končí. Najednou mi řekla, ať tu chvilku počkám, že se za chvíli vrátí. Otočil jsem se a vidím, že šla za nějakým klukem a začala si s ním povídat. Usoudil jsem, že dorazil její kamarád. Po pár minutách kolem mě zničehnonic prošli a šli tančit. Jakobych tam ani nebyl. V té chvíli jsem v plné síle pochopil metaforu studené sprchy. Ovšem to ještě nebylo nic, oproti tomu, co přišlo později. Tancovali spolu nějakou chvíli a pak si šli sednout do druhé místnosti na gauče. Já jsem se nacházel v situaci, kdy kamarádi již byli pryč, poslední autobus domu ujel a slečna, která už mi nebyla, mírně řečeno, lhostejná, si velmi zaujatě povídala s jiným klukem, pravděpodobně jejím kamarádem. Sednul jsem si tak, abych na ně viděl a aby oni neviděli mě. Respektive, tak abych je viděl, když se trochu vykloním. Ano já vím, čin zouflace, ale vžijte se do mé situace. Po mírně dlouhé konverzaci se začali líbat. Jestli jsem před tím mluvil o studené sprše, tak teď jsem byl bez nadsázky jako vulkán, před vychrlením lávy. Cítil jsem něco, co ještě nikdy před tím. Nikdy jsem si nemyslel, že jsem žárlivej, ale při pohledu na ně se ve mně míchala neuvěřitelná směs vzteku, zuřivosti, žárlivosti a zároveň smutku, že nebylo daleko od toho, abych tam šel, vytrhnul mu jí a odvedl pryč. Ovšem není mi patnáct let a tak racionální uvažování zvítězilo. I proto, že můj „sok“ byl o hlavu větší a o metrák těžší než já. Tragický příběh se blíži ke konci. Nelíbali se dlouho, po chvilce kolem mě ruku v ruce prošli zpátky na taneční parket. Ona si mě evidentně všimla, ale dělala, že neexistuju, dokonce i potom, co sem na ní zavoval. V tom okamžiku už jsem byl v tzv. apatickém stresu, kdy jsem rezignoval na mé předchozí počinání a pomalu si začal uvědomovat, že je asi něco špatně. Respektive uvědomil jsem si to mnohem dříve, ale nechtěl si to připustit. K finále večera došlo o několik minut později. Jelikož jsem byl ve stavu, kdy člověk téměř nedokáže racionálně uvažovat, stál jsem na schodu u taneční plochy, pozoroval tu dvojici při velmi smyslném tanci a v hlavě přemítal všechny možné varianty následujícího vývoje. Můj čas přišel, když se od ní její partner na chvíli vzdálil. Vyrazil jsem pln odhodlání k ní, přistoupil a řekl: „Celý život bych litoval, kdybych se tě nezeptal na tvoje telefonní číslo, řekneš mi ho?“ Nebyla to sice formulace, kterou jsem si připravoval, ale znáte to, tady už o formu ani tak nešlo. Kývla bez sebemenšího prodloužení, jakoby jí to ani nepřekvapilo. Ještě chtěla pronést následující větu, kterou jsem bohužel nepochopil a nepamatuji si její správné znění, proto nebude dávat smysl: „Nechtěla jsem tančit, ale ti chlapi se mnou chtěli tančit a...“ v tu chvíli jsem ji trochu stroze utnul: „Je mi to jedno, jen se tě ptám na to číslo...“ Načež mi ho nadiktovala, řekl jsem „Děkuju.“ otočil se a odešel bez jediného dalšího slova.
Prosím Vás všechny čtenáře o pomoc, Vaše názory a rady k tomu, jaké další kroky bych měl učinit, tedy jestli vůbec nějaké. Co si mám o celé situaci myslet? Je normální, že sem dnes při cestě do školy vymýšlel báseň na její oči? Pánové, nedokážete si představit, jak nádherné oči má. Nejsem ortodoxní romantik, ale jestli se říká, že v některých očích se dá utopit, tak pro mě to byly právě její. A ten úsměv? Sakra, ten by dokázal zastavit i válku.
Prosím, pomozte mi zodpovědět některé následující otázky: Dala mi to číslo z lítosti? Líbala se s „kamarádem“ protože byla opilá? Byl jsem pro ní jen náhražkou do doby, než dorazil „kamarád“? Má cenu jí psát sms? Platí i tady teorie, že mám počkat tři dny?
Uvažoval jsem, že bych mohl napsat následující sms: „Ahoj, dlužíš mi pivo.“ Myslíte, že už je to moc? A nebo je to naopak dostatečně emotivní, tak abych jí zaujal, vyprovokoval a zároveň dál podmět k tomu, abychom se mohli znovu vidět?
Děkuji všem předem za reakce a odpovědi. Budu se aktivně zapojovat do diskuze.
Komentáře čtenářů
49 komentářů k článku.
Začněme od chyb. Tou první bylo tohle: [B]Šli jsem si sednout zpátky na místo seznámení. Zeptal jsem se jí: "Proč by mi mělo vadit, že tančíš s jinýma?[/B]" Bylo vidět, že jsi celou dobu při kupování piva myslel na to, co řekla. Tím jsi se dost srazil. Samotný akt koupě piva nevidím jako extrémně špatný. Druhá chyba byl tanec s jinýma dívkama. Když už jsi tam kvůli ní zůstal a ona byla pořád s tebou, neměl ses pokoušet v ní vyvolat žárlivost. A už vůbec ne, když víš, že je namol! Kamarád byl její pomsta. Třetí chyba - během strašně dlouhé doby, co jste byli spolu, ses o nic nepokusil. Ona ti dávala takových signálů. Čekal jsi, že tě políbí sama? Tohle se ti opravdu hodně nepovedlo. Teď k tvým otázkám - pravděpodobně ano, dala ti číslo z lítosti. Líbala se s kamarádem (pokud to byl kamarád), protože se ti chtěla částečně pomstít, zároveň byla opilá a chtěla se s někým líbat. Zezačátku jsi pro ni možná byl náhražkou, postupně jsi ale dostal šancí více než dost. Jestli jí má cenu psát nedovedu odhadnout. Osobně bych se na ní vyprd. Když se jí chceš ozvat, tak jí zavolej. Čekat 3 dny... Ve tvém případě je to v podstatě jedno. SMS s pivem jí neposílej.
to RaShCZ
ad 1) Je možné, že jsem si spletl chronologii události. Ptal jsem se jí na to defakto v zápětí po tom co jsme dotančili, takže to pivo bylo až potom. V tomhle si myslím, že problém nebyl. A určitě jsem se neptal tak, jakobych mě to strašně trápilo nebo, že bych na to neustále myslel. Naopak bylo to takové spontánní a nenucené a nezdálo se mi, že by jí to nějak vadilo. ad 2) Tanec s jinýma dívkama nebyl snahou vyvolat v ní žárlivost, jako spíše provokace, pomsta za to jak tančila s jiným klukem. Navíc jsem to samozřejmě nepřeháněl, nelepil se na ně, spíš povídal u tančení a po chvilce se vrátil k té "své". A úplně namol ještě nebyla. ad 3) V tomhle máš pravdu. To mi vůbec nedošlo. Ani mě nenapadlo, že by chtěla polibek. Nicméně, že jsem se o nic nepokusil, to také není pravda. Myslím, že jsme tančili dost intimně a rozhodně jsem se nedržel zpátky. Ovšem s tím polibkem, máš asi pravdu, o něj jsem se nepokusil. Možná proto, že jsem se bál, aby neměla pocit, že jí chci jen na dnešní večer. A také mám asi falešný pocit, že se holky nechtějí líbat s klukama po dvouhodinové známosti. A ne, nečekal jsem, že mě políbí sama.