Ahoj lidi, co mám ve své situaci dělat?

Ahoj, tak to jsem rád, že je víc lidí na tom podobně. Já jsem akorát o dva roky mladší, o holky jsem se taky do nedávná vůbec nezajímal, možná je to taky tím, že na střední kromě učitelek žádné holky nebyly a na VŠ taky skoro žádné nejsou... U mě se to taky zlomilo loni napodzim, na internetové seznamky mě navedla segra, jsou celkem fajn, párkrát jsem se už i s někým sešel, něco jsem i zvoral, ale díky těmto stránkám už vím co :-) Přeju hodně štěstí.

Ahoj všichni, díky moc za odpovědi. No, seznamky na netu jsem už taky zkoušel. A také si myslím, že je to prima věc a člověk tam může najít toho pravého. S několika holkama jsem si chvíli psal, se dvěma se sešel a s jednou to i vypadalo na chození:o) Ale mě přijde, že ten muj problém je někde jinde. Já mám tak nějak obecně problém s komunikací, nejen s holkama. Jakmile jsem mezi lidma, jsem hrozně nervózní, stydím se, mám pocit, že se chovám trapně, nevím o čem mluvit a tak se chovám asi hrozně křečovitě. V tomhle věku už mi to přijde skoro ujetý. Naopak tady na vejšce se už umí všichni chovat tak suveréně, uvolněně...prostě dospěle. Je jasný, že holky při tomhle výběru o někoho jako jsem já nestojeji...já být holkou, tak o někoho takového taky nestojím:-D Vím, že na nějaké balení bych měl pomýšlet teprve až mi obecně komunikace půjde líp. Jenže mě nějak nejde se uvolnit a jít na to postupně...mám pocit, že jsem toho moc propásnul a dohnat to bude trvat hrozně dlouho. Co si asi tak pomyslí holka, když s ní půjdu ve 30ti poprvé na rande a jí bude jasné, že je moje první? Nejspíš dostane strach, jestli nejsem nějakej divnej...i když bych se jí třeba jinak i líbil.

2 driver

A podle čeho tak asi pozná, že jsi mockrát na rande nebyl? Pokud jí to ovšem neplánuješ sdělit, což bych Ti rozhodně neradil;-)

Pro:Someone

No, řekl bych, že to pozná (teda, alespoň u mě rozhodně:o) ) podle mého chování. Já fakt nevím, jak se v určité situaci chovat. Chovat se přirozeně je sice dobrá rada, ale jen pro toho, kdo umí alespoň trošku danou situaci řešit...nebo jak to napsat.

buď nad věcí

Driver: klídek, mě teď bylo 25 a nikdy sem s holkou žádnej vztah neměl a problém s tim nemám žádnej. já jenom, že se za to vůbec nestydim, všichni to o mě vědí a nemám problém to na rovinu a se vztyčenou hlavou komukoli říct. Já jsem spokojenej, že sem zdravej, život mě nenudí a můžu si dělat co chci.Píšu to jenom proto, že každý sme originál a každý to cítí uplně jinak. Nenič se podobně úchylnýma myšlenkama, typu asi sem divnej, do konce života budu sám, nebul, zvedni hlavu a buď chlap, čaues holek je tísíce tisíců,to že nemáš holku je prkotina proti tomu, že se bojíš lidí:-)

driver: Problém je s motivací. U chlapa je ti jedno, jestli se na tebe vykašle, takže s ním mluvíš uvolněně a v klidu (alespoň to předpokládám :-D). U holky, která se ti líbí a přitahuje tě, ti jde o hodně, cítíš, že máš co ztratit, a z toho pramení tvoje "křečovitý" chování. Tak trénuj. Nikdo po tobě nechce, abys hned sbalil vyhlášenou krásku v obchodě a s 50 divákama k tomu :-) Najdi si kamarádky (třeba zrovna přes net jich najdeš snadno tuny), povídej si často s nima, choď s nima pokecat i v reálu u kafe. Snadno si tak zvykneš na úplně přirozenej rozhovor s holkou (o kterou nemáš zájem), od čehož je jen krůček k tomu, co bys chtěl ty. Klíč je v tom ničeho se nebát, uvědomit si, že holek jsou tisíce a že když něco zvoráš, nic se neděje. Taky skonči s tím sebepodceňováním, to nikam nevede, naopak ti to maximálně škodí. Neshazuj se před cizíma, ani sám před sebou. Neříkám nemít zdravou míru sebekritiky, ale říkat si, že jsi nikdy žádnou neměl a že už je ti moc let a žádnou nemáš teď už šanci dostat, to je úplnej nesmysl.

2 driver

Když se tady podíváš po fóru, uvidíš spoustu příspěvků od lidí, kteří jsou mladší, jít na rande pro ně není nic neobvyklého, ale přesto nechápou, proč dostali kopačky. Takže, na rande se rozhodne, jestli s Tebou chce jít i na další, nebo už ne. To je všechno. Pokud si z ní neuděláš zpovědníka, nemá šanci jak zjistit, jestli jsi na rande poprvé, nebo se takhle chováš pořád. Dokonce si ani nemůže být jistá, jestli jsi už měl, nebo neměl přítelkyni. V 26ti spíš bude předpokládat, že měl. Začni o svém věku přemýšlet jako o výhodě - ne jako o problému. Pokud chceš uspět, potřebuješ právě takovéhle pozitivní myšlení. Problém typu "jsem starý a sám" nemáš jenom Ty. A někteří ho opravdu nevyřeší - dopředu ví, že to nevyjde a když ano, je to nějaký omyl, na který se časem přijde. Příklad: V baru takový typ vidí jak je možné oslovit atraktivní slečnu, dát se s ní do řeči a i když si svůj telefon nechá pro sebe, nic se neděje. Skvěle se pobavili. A co teprve, když slečna své číslo zveřejnění. Nicméně, oba dva případy jsou skvělé na povzbuzení sebedůvěry. Myslíš, že to takový typ zkusí napodobit? Nezkusí, už ztratil naději - chybí mu pozitivní myšlení. Podívej se na prototypa.

Vzhledem k tomu, že v 26 jsem na tom byl podobně jako ty, tak můžu poradit něco ze svých zkušeností. Správně si pochopil, že není dobré soustředit se jen na vztahy s holkama, ale naučit se komunikovat s lidma obecně. Také já jsem se to musel začít učit. Pomohly mi v tom některé články na zahraničních webech podobného typu jako je Svadeni.cz a také knížka Frank Naumann - Umění konverzace. Dobré cvičení je třeba naučit se prohodit pár slov s lidmi, které běžně potkáváš. Třeba s prodavačem ve stánku, s vrátným ve škole a podobně. Nejlíp s někým,kdo je starší ročník a je ukecanej. Potkáváš třeba někoho, s kým si pokaždé řekneš jen dobrý den? Zkus příště říci jednu větu navíc. Pro začátek opravdu stačí jedna. Například až půjdeš něco vyřizovat příště ve škole za nějakou sekretářkou nebo studijní referentkou, řekni tu jednu větu navíc. Třeba "koukám, že by jste tady potřebovala klimatizaci" nebo něco podobného. Ze začátku mě to bylo divné něco takového říkat, ale dnes už mě to připadne normální a automaticky mě napadá, co říkat. Když se začneš učit rovnou oslovovat krásné holky, tak ti bude ze začátku chybět jakýkoliv pocit úspěchu.

Díky, asi máte pravdu. jak píše Michal, nejdřív je třeba naučit se komunikovat obecně s kýmkoliv, pak teprve mi to může jít s holkama, které se mi líbí...a teprve pak může vyjít i nějaké to seznámení. Je to asi logické, že začínat od konce nejde. Mě jen nejde z hlavy vyhnat ta myšlenka, která se mi v mozku pořád sama drží(a nechce pustit:o) ), že musím honem něco podniknout, že už je nejvyšší čas. Já vím, takhle nikam nedojdu...musím zkusit si to v hlavě nejdřív pořádně urovnat. Ono u mě je problém to, že mi ta komunikace nejde, protože se stydím a bojím komunikovat...prostě při jakékoliv situaci, kdy se dostanu mezi lidi, automaticky znervózním, dostanu strach a nic ze sebe nemůžu dostat. Takže o tom chovat se přirozeně nemůže být řeč. No a současně mě to mezi lidi moc netáhne, protože mě většina společenských událostí prostě nebaví. Nemám rád hospody, večírky, plesy...prostě společenský život jde mimo mě. A když se k tomu přinutím...tak to už je první krok k tomu nebýt uvolněný:-O...no, asi si z toho dělám takový neřešitelný problém, co?

Právě proto jsem ti radil, aby jsi začal zlepšovat své komunikační dovednosti v jednoduchých každodenních situacích. Mě to takhle pomohlo. A to jsem to začal řešit daleko později než ty:-) V tuto chvíli nemá cenu řešit, jak balit krásku na nějakém večírku. Akorát z toho máš deprese. Když půjdeš po malých krůčcích tak jak jsem popisoval v předchozím příspěvku, tak snadno dosáhneš malých úspěchů a ty tě budou motivovat. Napadly mě další příležitosti na procvičení: Když půjdeš do obchodu a nemůžeš hned něco najít, tak se zeptej nějaké prodavačky místo toho, aby jsi to půl hodiny hledal (taky jsem takový býval:-)). A nezapopeň - zejména na začátek si vyber nějakou starší a nekoukej po mladých brigádnicích. A když si budeš v obchodě něco vybírat a prodavačka se tě zeptá obligátní "můžu nějak pomoci" tak místo pouhého "děkuji, jen se dívám" přidej alespon jednu větu navíc. Stačí něco jako "ale až si vyberu tak vám řeknu". Nebo si nech opravdu poradit. Já jsem taková "komunikační cvičení" nedělal záměrně, že bych chodil kvuli tomu do obchodu, ale když byla příležitost, tak jsem si občas vzpoměl a vyzkoušel to.

Pro Michala: Zdravím, to je asi fakt ono, co bych potřeboval. Mě vždycky přijde hloupé psát, že jsem rád, že ty problémy nemám sám...já je samozřejmě nikomu nepřeju. Ale mě připadalo, že ty moje problémy jsou takový...no prostě neuvěřitelný, nebo nepochopitelný. Nikdy mi nikdo nic hrozného neudělal, dokonce jsem ani nikdy neudělal nějakej velikej trapas...tak proč se tak bojím lidí? Ale jak jsi psal to s tím školením...to je přesný. Takovéhle situace mě zdeprimujou snad uplně nejvíc...když se v jakékoliv společnosti dostanu do situace, kdy je vhodné alespoň něco prohodit...cokoliv, jen trapně nemlčet. A já prostě nevím co, nic ze sebe nemůžu dostat. Jakmile bych měl jakékoliv konkrétní téma, nebyl by to zdaleka takový problém konverzovat...ale takové to povídání o ničem, to prostě mi nejde. A děsně mě deprimuje proč mi něco tak banálního nejde. Ale ten postup učení se koverzovat jak píšeš, ten asi je fakt jediné dobré řešení, určitě to budu zkoušet. Díky.

Michal ma pravdu. musis zlepsovat sve komunikacni dovednosti v jednoduchych kazdodennich situacich. nemusis, hned klabosit jak stara baba, nekdy staci se hezky usmat. kouzlo usmevu plati od pradavna a boura bariery na vsech frontach

Řekla bych, že jsi hrozně zaměřenej sám na sebe.Tolik se bojíš, že něco zkazíš až se to fakt stane...Totiž, podle mě jsme ze začátku nervózní všichni, někdo míň a někdo zas víc..Já víc, ale pokud s tím sám nezabojuješ, což je taky jediná a správná možnost..tak se z toho nevylížeš nikdy a tyhle rady od lidí ti pak taky dvakrát nepomůžou.Je to sice nejtěžší možnost- ZABOJOVAT, ale právě proto je správná.Život je těžkej, takže buďˇho vezmeš do svých rukou a nebo se jen tak povezeš.Vyber si..i my, (já) musela.