"Pauza"...jsi moc hodná

Oprava: děvče neznámé

tak už se jmenuju:-) Díky moc za rady... Tak jsem mu napsala, ze se menit nehodlám, ani kdyby chtěl a vše ostatní v tom smyslu, že nečekám v koutě jestli mě veme na milost a ž už po sobě šlapat nenechám atd. No napsal, že je rád že jsem si to uvědomila a že to jen nechce vrátit do starejch kolejí,a že ho mrzí, že se to dostalo až sem, ale že mě chtěl nakopnout abych si to uvědomila. Musím říct, že má samozřejmě pravdu, já bych přeci taky nechtěla chlapa poslušnýho pejska, asi by to pro mě byl slaboch a nevážila bych si ho..takže se mu nedivím, ale rozhodně teď nejsem ve stavu, že bych mu chtěla padnout kolem krku, protože mě svym způsobem ublížil, i když k něčemu dobrý to určitě bylo... Ale stejně bych teď chtěla, aby mi dal ještě šanci, s tim že bych mu to asi dávala trošku sežrat, aby si taky něco uvědomil, ale bojim se že je pozděanevim, jak se teď mám chovat. Jelikož spolu nebydlíme, tak se teď nevidíme, takže komunikace jen přes média.Říkal, že je mu smutno, ale já se bojim, že pokud to bude trvat dyl, tak ...prostě sejde z očí sejde z mysli a já teď nevím, co mám dělat...:-(nejhorší je, že teď je to víceméně na něm:-(

Ahoj Pajinko

Podobný příběh jsem sám prožil v 25 letech. (mé dívce bylo 21). Musím říct, že pro každého člověka se permanentní příjmání dobra stane brzy nesnesitelným a tvůj přítel, stejně jako já tehdy, reaguje nepatřičným chováním, které má vyprovokovat tvoji odmítavou reakci. Jinými slovy snažil se tě naštvat a nechat tě aby jsi se projevila jako osobnost. Pokud jsi byla stále tolerantní, rozhodl se (úplně stejně jako já) říct ti to přímo. Pokud by mu na tobě nezáleželo, asi by tohle neudělal. Má tě rád a dříve nebo později si uvědomí jak jsi skvělá. Věř mi, že tolerantní žena je pro muže největším pokladem. Ale pozor: nikdy si nenech ubližovat. Cokoli se ti nebude líbit, dej mu to najevo. Najdi způsob jak vyjádřit svoje pocity (klidně psaním dopisů - moje dívka mi jich také pár napsala) a kdykoli budeš mít pocit, že ti křivdí, ozvi se. Máte skvělou příležitost nalézt společný komunikační kanál, který můžete používat i v době kdy opadne vaše počáteční zamilovanost. Přeji hodně štěstí. P.S. Ta dívka o které jsem se zmínil bude tohle léto už 14 let moji ženou.

2 Pajinka

Nemusíš se bát. Záleží mu na tobě. Chce to jen, aby ses začala projevovat jako osobnost. Takže, když navrhne něco, co se ti nebude líbit, tak s ním diskutuj. Ne hádkou, ale nalezením nějakého řešení - kompromisu. On bude rád, že to tak děláš. Možná bys měla celkově popřemýšlet nad svojí situací a na svých možnostech. Už jenom ve svém posledním příspěvku dáváš najevo svoji odevzdanost (říkáš, že je to na něm). Bojuj s tím! Nechat se vláčet je strašně jednoduché, ale o poslušnou "otrokyni" moc lidí nestojí. A tvůj přítel také ne.

2 niki

To může přeci také.. Ale tím, že má partnerovi méně ustupovat a méně "být hodná", bych začal prioritně. Pokud partner chce, aby Pajinka byla více emancipovanější a ještě by ji v tom teoreticky podporoval, nejsme v žádné při.

generalissimuss

Promiň, tak teď jsem to až správně pochopila.:-)

Máte všichni naprostou pravdu, odhadli jste to přesně, on mi sám řekl, že nemá výčitky svědomí, že mě tímhle chtěl vyhecovat a chtěl abych si to uvědomila..Je pravda, že je to jen dobře...ale nechci ho ztratit adoufám, že jsem ho zatím neztratila:-( To, že je to na něm jsem myslela v tom smyslu, že já se rozejít nechci, to vím, ale jde o to, jestli on bude chtít v tom vztahu pokračovat... mpaul : a taky jste měli díky tomu pauzu?on o tom te´d hodně přemýšlí, to je pravda, já taky. Ale přijde mi, že by byla chyba, kdybych teď já navrhovala něco jako že mám lístky do kina nebo tak...protože teď to cítím tak, že je na něm aby se projevil, jen bych tomu chtěla maličko pomoct, nějakým impulsem..nebo nevím, štve mě, že jsem si uvědomila chyby, vím přesně co bylo špatně a vím, že bych teď dělal všechno úplně jinak, ale nechci to zkoušet na "příštím vztahu", protože teď jsem prostě zamilovaná do jednoho člověka..ale i kdyby se to už nepovedlo slepit, tak je to samozřejmě veliký poučení pro příště, to ano.

2 Pajinka

Však přesně to jsem měl svým příspěvkem na mysli. Ty se bojíš o něco, co se již přece vyřešilo. Kdyby s tebou už nechtěl být, tak se s tebou rozejde a neřekne ti proč. On chce pokračovat. Tohle gesto byla spíše výstraha pro tebe. Pokud mám pravdu, tak by bylo dobré, kdybys mu sama navrhla setkání. Raději si však počkej na názor ještě alespoň jednoho člověka. Nikdo není neomylný.

2 RaSh No mě jen mate , že on o setkání nestojí...teda neiniciuje nic...tak mám strach:-( Protože pořád říká, že přemýšlí a že si hodně věcí uvědomil a tak...Jasný,že pokud už nechce pokračovat, tak s tím nic neudělám, nemůžu ho nutit, je to jeho rozhodnutí, ale na druhou stranu si říkám, jestli třeba nečeká, až se konečně projevím jako ta silná osobnost, kterou chce abych byla... Napadlo mě, že mu řeknu, sraz v neděli tam a tam v tolik a tolik a ukáže se... Bojím se, že se projevím tou snahou o setkání jako slabá, ale spíš to cítím tak, že když se neprojevím, tak jsem ta, která přesně jen čeká...Mám v tom strašný zmatek:-)Když tu bude víc názorů, jak by to působilo na vás, budu jen ráda. Ale už tak všem moc moc díky:-)

2 Pajinka

Ano, měli jsme asi 10 dní pauzu, kdy jsme se vůbec neviděli, ale z velké části to bylo zaviněno mou 5ti dení služební cestou mimo město. Prostě shoda okolností. Ale pak jsem za ní prostě přišel a pokračovali jsme dál a k našemu rozhovoru jsme se už nevraceli. Její chování se trochu změnilo k lepšímu, ale podstatu lidské osobnosti nepředěláš. S postupujícím časem jsem to i začal oceňovat a bral ji a miloval takovou jaká je. Co bych ale poradil tobě: Je to sice těžké, ale doporučuji ti, abys první krok nechala na svém příteli. On z tebe cítí velikou lásku a oddanost a možná se toho i trochu lekl. Pravděpodobně něco takového ještě nezažil a neumí se s tím vypořádat. Vzpomínám si, jak jsem se cítil já. Někdy mně až přiváděla do rozpaků. V době kdy jsem byl sám (tedy v té 10ti dení pauze), jsem si začal říkat: "Tak tohle je asi ta opravdová láska. Když mně někdo dokáže tak milovat, že mi odpouští i věci za které by mně jiná třeba pustila k vodě nebo mi aspoň pořádně vynadala". Dej mu prostor, ať si to opravdu uvědomí a potom se ti vrátí i s novým pohledem na věc. Pokud mu ale budeš volat a zvát ho na schůzky tak ho to otráví.

Pajinko, nech ho přemýšlet a přemýšlej mezitím taky:-). Mě jen napadlo, že někdo je "hodný" od přírody, prostě flegmouš, někdo proto, že třeba neumí říkat ne, ale ve skutečnosti ho to užírá: trochu jsem se lekla tvojí věty, že bys ho chtěla teď něco "nechat sežrat" nebo jak to píšeš. Mám z toho pocit, že bys mu teď chtěla něco vrátit i s úroky. Mně se osvědčilo, když jsem byla na milého naštvaná (a to jsem velký flegmatik), že než došlo k dalšímu kontaktu, jehož dobu jsem záměrně prodlužovala, pěkně jsem si to srovnávala v hlavě... A ten krok jsem udělala teprve, až jsem byla přesvědčena o tom, že k němu budu cítit jen pozitivní a přijmu ho. Že naše případná polemika bude konstruktivní a emoce si zpracuju především v sobě. Takže čas, který ti teď dává, užij i v tomto směru pro sebe.

2 niki: máš pravdu, hodně jsem si uvědomila...už na něj nejsem ani nějak naštvaná, protože si myslím, žemi to jen pomohlo:-) Psala jsem mu, že mám v nemocnici malou sestřenici a on sám řekl,že jestli tam půjdu, tak půjde klidně se mnou(on ji zná). Tak jsme dneska šli..byl milej, přinesl mi bonbóny a DVD co jsem se nedávno o něm zmínila, občas mě hladil po zádech a tak, bylo to z obou stran odměřený, ale měla jsem pocit, že je rád, že mě vidí... Teď netlačím na pilu, ono to nějak dopadne..nemůžu ho vylekat:-)A nedávám mu najevo, jak mi na něm záleží, i když on to asi ví.. Ach jo,kdybych tak znala tu budoucnost;-)

Vidíš, a neboj!

ano, tady bych teď chtěla Vám všem poděkovat, přítel se vrátil, takže mám další šanci a teď už to je jen a jen na mně, takže se budu snažit to nezvorat:-)Moc jste mi pomohli;-)

[B]Držím palce, ať se vám to vydaří. :) [/B]