Zdravím vespolek,

poslední dobou řeším dilema. Asi znám odpověď, ale potřebuji si ji potvrdit, nejlépe tady a anonymně.
Ve zkratce - potkal jsem jednu dívčinu, navázal kontakt, párkrát s ní pokecal a když to uznal za vhodné, zkusil ji pozvat někam ven na neutrální půdu. No a z ní vypadlo, že má přítele a odmítla. Potud normálka.
Co jsem totálně neodhadl, byl její stav. Nikdy se o příteli ani náznakem nezmínila, žádné "my", jenom "já", introvertka, žádné společenské akce, nic. Bavili jsme se docela dlouho a nevypadala, že by jí to bylo nepříjemné. Na 99% mně o příteli nelhala.
Tak jsem to nějak vzal, odešel a pokoušel se dál neřešit, což se celkem dařilo. Po nějaké době jsem ji potkal, s tím jejím milým úsměvem. Prohodili jsme pár zdvořilostních vět, a já to usekl a rozloučil se jako první odhodlaný to neřešit. Další den znova a nevypadalo to, že by mě nechtěla vidět, asi spíš naopak. Mohla odejít dřív, místo toho na mě počkala.
Při zdvořilostní otázce na její program na volno opět bez nějakého zájmu stylem "stejně nemám co dělat", kdyby předtím neodmítla, bral bych to jako výzvu k akci. Samozřejmě jsem se neopakoval a nechal to tak. Nejspíš ji budu potkávat dál. Bohužel.

No a po takovém posledním setkání si říkám, jak s tím naložit. Vím, že je to totální pi**vina, rozvracet vztah nechci a ani to neumím. Pravděpodobnost úspěchu téměř 0 a nejspíš se tím budu jenom dál trápit. Po minulých zkušenostech mně rozum velí zrovna se na to vys**t. A zkoušet to tam, kde mám řádově vyšší šanci.

A otázka položená mimo rozumové vnímání - pokud bude příležitost, zkusit to nějak opatrně znova? Případně jak? Nechci to jenom tak vzdát.


Jak tomu všemu vůbec rozumět?


Díky za zpětnou vazbu...