Zvláštní postoj

Tvůj pohled: Wtf? Co to má být? Co po mě chce? ... Její pohled: Hm, pěknej je. Ale neklapalo by to. Máš dvě možnosti řešení: 1) Přemýšlet nad tím, tlačit jí do nějakého vyjádření. Jí to přestane bavit a dá ti sbohem. 2) Užívat si, že máš holku na sex, a neřešit ptákoviny.

To ale není tato situace...vzhledem k tomu, že sex teď rozhodně nehrozí(a myslím, že už nikdy), vyhýbá se mi, má nyní přítele(už jich stihla pár vystřídat). Pochopitelně jsem to nějak zvoral, pokud teda vůbec někdy měla zájem. ;) Já zájem měl, což je asi jasné. Problém je v tom, že se mi ozývá s tím, že ji mrzí, že se nebavíme, atp. ačkoliv když navrhnu, že se budeme bavit osobně, jako kdysi, tak je proti. Takže pokud nemá potřebu, ochotu se se mnou bavit, proč tvrdí, že se se mnou chce bavit?? Hraje si? Mě už to unavuje. Nejspíš bude nejjednodušší ji řádně naštvat(jak píšeš v první možnosti), aby mi dala pokoj, když už z toho teda nebude žádný, ani kamarádský vztah(je sice zábavná, ale skákat jak se ji zamane se mi nechce). Každopádně jsem velice zvědavý, a chtěl bych to pochopit.

Aha, takže jsi viditelně zvolil první možnost. Teď si tě buď nechává jako kamaráda nebo jako zálohu. Pokud ti to vadí, napiš jí, ať ti nepíše, a pokud to udělá, ignoruj jí.

To samé

Já se zrovna plácám ve velice podobné situaci už skoro 3 měsíce. Sbalil jsem a poměrně rychle se i vyspal s jednou slečnou. Já 33 ona 23, takž 10 let věkový rozdíl. Oba zadaní. To pro dokreslení situace. Ze začátku bylo všechno super. Rozuměli jsme si a celé hodiny si vydrželi psát na FB atd. Pak se to ale postupně nějak celé podělalo a když jsme se viděli, tak si náhle nebylo co říct a celé to bylo divné. A pak začla ta hra na kamarády. Začal jsem s tím tedy já, ale spíše jako cestu z patové situace. Přijít jsem o ni nechtěl, ale jako milencům nám to taky nějak neklapalo. No a tohle se táhne už tak ty 3 měsíce. Dokonce jsem ji i na 3 týdny úplně ignoroval, ale pak se zase ozvala a jelo to na novo. Skoro každý den mi ona psala první, ale naše konverzace byla spíš o ničem a byl jsem z toho spíš nasranej než cokoliv jiného. Přitom ji pořád chci. Několikrát to už vypadalo, že to zase nabírá ten původní směr - například provokovala, že má sexy prádýlko a že má děsně zlobivou náladu, ale pak to zase utnula s tím, že jsme jenom kamarádi. Nebo jsme se potkali v klubu a zvala mě k tanci, byla velmi přítulná, ale pak v noci spala SMS, že se omlouvá, že to s tou přítulností přehnala atd...

Už se stalo, dvakrát. S tím, že když se ozvala, tak jsem na to teda reagoval, v domnění, že to myslí vážně. ...Ty mi to teda neusnadňuješ... jak jako kamaráda? (tu zálohu bych pochopil, a neměl již důvod se bavit) Kvůli kamarádství to řeším. Stěžuje si totiž některým společným známým, že se s ní nebavím(což opravdu nemám rád). Tak jsem si říkal, jestli jí náhodou nekřivdím, a zkusil to. Už se ti někdy stalo, aby dospělá žena(aspoň věkem teda určitě), opakovaně tvrdila, že chce být kamarád, ale přitom se s tebou nechtěla bavit? :D

Zajímavé, sice ne úplně stejné(já bych se měl o čem bavit doteď), ale má to podobné rysy, díky za příspěvek. Co jsem tak četl, mám takový pocit, že jsme ve "vztazích závislých", a to z obou stran.

Aquila: Jasně nejsou to úplně stejné případy. My se také máme o čem bavit, ale mám pocit, že jsme se nějak posunuli do stavu, kdy se bojíme dát najevo nějaké city nebo zájem, abychom se před tím druhým neshodili nebo co a tak radši mluvíme jen o "počasí" a už to nemá ten náboj, co to mělo dřív. Shoda je v tom, že obě slečny vehementně trvají na tom, že chtějí být jen kamarádky - nic víc. A přitom se stále ozývají a chtějí být v kontaktu. Když je ignoruješ, tak jim to vadí, ale když projevíš zájem, tak hned zase vytahují "jen kamaráda"... Nerozumím tomu, ale je to zjevně častý jev a chtěl bych přijít na to, zda se z toho dá ještě něco vyždímat - rozuměj dá se slečna znovu dostat do postele - a nebo je to již vážně definitivně v háji...

Zajímavé, sice ne úplně stejné(já bych se měl o čem bavit doteď), ale má to podobné rysy, díky za příspěvek. Co jsem tak četl, mám takový pocit, že jsme ve "vztazích závislých", a to z obou stran.

Já bych řekl, že z toho už nic nebude. A mne osobně nedělá dobře tato podivná situace.

Aquila: No pokud to dokážeš, tak ji prostě zkus vymazat ze svého života. Mě to ale prostě pořád nejde. Pořád ji chci a ne a ne se smířit, že to fakt nejde. Ale dobře mi to taky nedělá. Ani trochu... :-/

Těžko říct, obzvlášť, když se budeme vídat kvůli množství známých možná i dalších dvacet let. Kdyby nedělala neustále voloviny s tím "pseudokamarádstvím", tak to jde snáz. Mne je už jedno, jestli by jí šlo o vztah, přátelství, nezávazný sex, nebo by mne poslala absolutně někam, hlavně nějaké jednoznačné rozhodnutí.

to Aguilla:

"Mne je už jedno, jestli by jí šlo o vztah, přátelství, nezávazný sex, nebo by mne poslala absolutně někam, hlavně nějaké jednoznačné rozhodnutí." A v kolika letech že si to přišel o koule ? Seš neschopný udělat jednoznačné rozhodnutí sám a tak čekáš, co vyleze z nerozhodný slepice ? Ježííš. Ani se nedivím, že tě označuje jako "pseudokamaráda". Začni se chovat jako chlap, jinak skončíš jako pseudokamarád se všema holkama, o které se pokusíš.

Nečetl jsi pozorně, za pseudokamarádství jsem to označil já, popisuji tak její chování. Nemusíš se bát, takovéto chování(viz předchozí popis) jsem zažil prvně, a osobně neznám nikoho, kdo by ho zažil, takže logicky je nepravděpodobné, abych ho zažil při každém neúspěšném pokusu, to už u ženy skončíš spíš jako maník, o kterého se vůbec nestará. ;) Tvůj přístup je těžko použitelný v nestandartních situacích jako tato, kdy tě co chvíli někdo "přesvědčuje"(včetně dotyčné), že ses spletl(nevím jak ty, ale já jsem schopen dát druhou šanci - čímž se dostáváme i k možné závislosti ;)... a tu stěží ovlivníš). - Pochybuji, že HNED někoho "odepíšeš" a pošleš dop*dele, pokud ti na něm skutečně záleželo - většinou se to nasbírá až časem, a chvíli trvá než přijdeš na to, že ses nemýlil ty, ale ta desítka lidí. Další šanci dávat nehodlám (tak maximálně, že by se přišlo na nějakou její psychickou nemoc, kterou by výlečily ;) ), ale zajímá mne o co šlo. Takže... stalo se ti někdy, aby se dotyčná ozývala, i když prakticky "nic nechtěla" a proč? Zvedání vlastního sebevědomí?

Takže jak pánové? Napadá vás nějaká motivace jejího chování? Proč byste se někomu ozývali, když se s ním de facto nechcete bavit?

Řešení jsem nenalezl. Ale potvrdil jsem si, že toto opradu je neprůchozí.Mnou výše zmiňovaná slečna mi nakonec napsala nekrátký dopis na téma, že si váží toho, že se to snažím urovnat, ale že už jsme se o to snažili tolikrát, že to nemá žádný smysl zkoušet pořád dál. A že prostě nám není přáno být spolu a že mi bude bez ní líp a že to tak bude lepší a bla bla bla... takže toto beru jako důkaz, že pokud dívka řekne, že můžeme zůstat alespoň kamarády a že si chce povídat a občas se vidět, tak je to vskutku v pr... a není cesty, jak z toho znovu vydolovat vztah. To, že to ženy neřeknou přímo, nás pouze uvádí v planou naději a zmatek.

Ahoj Hanku, tak to ses dozvěděl celkem nečekaně rychle rozhodnutí. Měl bych pár doplňujících otázek... Ozvala se Ti sama zničehonic, nebo reagovala na tvou akci? Nyní chce být ještě kamarády(skutečně - tzn. chce se vídat pravidelně alespoň jednou měsíčně), nebo to použila jako rozlučkovou frázi? Jinak k mé "hádance" jsem se nové odpověďi nikde, kam jsem napsal, nedozvěděl. Nejspíš jiné možnosti nejsou, tak vidím jako nejpravděpodobnější kombinaci některých výše zmíněných "iracionálních" důvodů, na úmyslné využívání je to zbytečně komplikované.

Aquilla: No nebylo to rychlé. Naopak táhlo se to měsíce a neodvratně to k tomu směřovalo. Dělal jsem klasickou chybu, že jsem se pořád ten vztah snažil "urovnat" tím, že jsem na každý její pozitivní postoj hned také pozitivně reagoval. Například navrhla, že bychom se zase mohli někdy vidět a já hned navrhoval konkrétní rande. Ona souhlasila, sama vymyslela, že půjdeme na Petřín a den před tím to zrušila atd. A takhle to šlo od desíti k pěti. Většinou mi psala první, sama začínala konverzaci a sama iniciovala nějaké setkání třeba v klubu. Chodila pro mě i k tanci a tak. Ale prostě tím, jak jsem pokaždé ukázal ochotu ke smíru, tak jsem to jen víc a víc mrvil. Otázkou je, zda by se to dalo spravit jiným postupem a nebo to už prostě bylo pokažený tak jako tak. Těžko soudit... A její rozlučka byla zřejmě definitivní. Ona nepíše mě, já nepíšu jí. Prostě hotovo.

Teď bych řekl, že byla náladová, nebo si tě testovala, a tys to projel. Btw: Ten dopis ti napsala po tom, co jsi se jí ozval? Každopádně, aspoň si na tebe nebude stěžovat u společných známých, že se s ní nebavíš. ;)

Pokud se nad tvým dotazem respektive otázkou zamyslím, tak je ona závislá na perníku.

Jestli je tímto způsobem závislá, tak spíš na katecholaminech. (žert) ;)