Vaše zkušenost s ženskýma, které jsou těsně po rozchodu

Pokud ti jde jen o jednorázovou postel, holka po rozchodu je obvykle poměrně snadný cíl, nezřídka se nabízí sama. Pokud ti jde o cokoli jiného, jednoznačně a kategoricky - nebrat! Jediná otázka pak je, kdy je holka "po rozchodu." Jak už jsem tu psal na jiném místě, některé holky jsou po pár dnech v pohodě, pro jiné je bývalý ještě měsíce středem vesmíru (i to jsem kdysi zažil). Obecně platí, že čím sebevědomější a žádanější holka, tím spíš ji rozchod nijak zvlášť nerozhodí, další důležitou roli samozřejmě hraje to, jak dlouho spolu byli, několikaletý vztah se jen obtížně zahodí ze dne na den. Obecně postupuju přibližně takhle: - pokud se dozvím, že je po rozchodu, z jiného zdroje než od ní, ignoruju to - pokud se dozvím, že je po rozchodu, přímo od ní, případně mluví o bývalém ve větším množství než jen jedné zanedbatelné zmínce, dávám okamžitě ruce pryč; neříkám absolutní ignoraci, ale z mojí strany veškeré plány a snaha končí a pokud mě opravdu chce a je s ním vyrovnaná, ať se snaží ona (ale to se mi, myslím, ještě nestalo) - v případě, že je bývalým posedlá, konec, ignore, rychle pryč :)

Zastavím se u tohoto: "Ale obecně - nemůžeš čekat, protože jinak tě bude mít za kamaráda a i pokud ne, tak jí pravděpodobně sbalí někdo rychleji." Moje zkušenost je ta, že pokud je ženská těsně po rozchodu, nechce nikoho a nic - pokud v tenhle moment nečekám a "zatlačím", jsem bez šance: háže mě do pytle urputných nápadníků, kteří na ní tlačí. Teprve po nějaké době a od určitého momentu se vyplatí nečekat a jít do toho. Otázka je, jak poznat ten moment. Vychází mi z toho, že je to spíše otázka náhody. Potkám holku měsíc po rozchodu po několikaletém vztahu, na rande samozřejmě jde (nechce být sama atd.), ale tím to končí a další rande odmítá, protože na více teď nemá. O pár měsíců později potká někoho jiného a jemu už na to kývne, protože má rozchod více zpracovaný. Mě ale už hodila do pytle neúspěšných nápadníků a jsem bez šance. BTW "Holka je buď zadaná nebo po rozchodu nebo jí nikdo nechce." -> skvěle řečeno.

Nikdo není po pár dnech v pohodě, pokud měl skutečně vztah. Pokud je nějaká holka po pár dnech "v pohodě", tak buď vůbec žádný vztah neměla, a s dotyčným byla jen tak, aby nebyla sama (což o ní něco svědčí), nebo se jen přetvařuje a dusí to v sobě (to se časem projeví), či ani není vůbec nějakého vztahu schopna a ráda má jenom sebe (asi nejhorší varianta). Toto platí bezezbytku. Možná je ještě nějaká varianta, která mě nenapadla, ale v pohodě pár dní po rozchodu už z principu nemůže být nikdo, kdo měl opravdu vztah, a ne jen sexuální přátelství. Klasicky se uvádí několik porozchodových fází - šok či pocit nedorozumění (ten může být hodně krátký), pak vztek, zmatek, uvědomění si, že se to fakt stalo, že jsme to fakt řekli a sekli do toho, s tím se střídající fáze deprese, dolehne pocit osamělosti, často i sebelitování, a nakonec teprve přichází fáze smíření se situací, postavení se pevně na nohy a hození všeho za hlavu. Toto všechno je otázka času, a to dlouhého času. Kdo tvrdí, že ne, nemluví o vztahu. Pokud šlo o dlouholetý vztah, běžná je doba několika měsíců, není výjímka ani rok.

Nemůžeš takhle generalizovat. Sám osobně znám minimálně jednu ženskou (27 nebo 28 myslím), která s dotyčným byla několik let, postupně o něj ztrácela zájem, nebavil ji, nudil ji, přestal ji přitahovat, až to ukončila sama (bez připravené náhrady mimochodem) a žádnými těmihle fázemi z mého subjektivního pohledu kamaráda neprocházela. Nato, abys ten rozchod skutečně takhle, jak ty popisuješ, prožíval, musíš mít ve chvíli rozchodu o toho druhého ještě kladný zájem. Jo něco jiného je ztráta zvyku a rutiny, ale to už pak je zase jiná kapitola.

Ano, to mluvíš přesně o případu, kdy o žádný vztah už dávno nešlo.

Což ovšem neznamená, že jsem neodpověděl na původní otázku tazatele. Téma zní, jestli má smysl a jaké jsou naše zkušenosti s ženskými těsně po rozchodu. A ženská těsně po rozchodu je i taková, co se rozešla tak, jak jsem to v předchozím příspěvku popsal. Sama se o bývalém na první schůzce třeba ani nezmíní, dozvím se to od nějakého společného známého, že je těsně po rozchodu. Nechat ji kvůli tomu být? Nemyslím si.

Takové situaci bych tedy neříkal rozchod, ale to je fuk, to už by bylo jen hraní se slovíčky.

Moje dobrá kamarádka je po sedmiletém vztahu (byl to její první) už rok a půl po rozchodu a furt není OK. Přitom je chytrá, vyrovnaná a pěkná ženská, která nemá o nápadníky nouzi. Problém vidím v tom, kdy poznat vhodný moment, že ženská ještě není zcela z rozchodu vyléčená (to právě může trvat klidně i toho půldruhého roku), ale je možné s ní rozjíždět nový vztah: neboli je vyléčena z těch největších porozchodových sraček, to nejhorší má za sebou a už to v ní jen dojíždí (že si pak občas vzpomene na starého a je jí po něm sem tam smutno, to považuju za normální). Zřejmě jediný indikátor je, jestli na rande o bývalém mluví nebo ne. Pak by mě ale zajímalo, jak byste postupovali, kdyby o něm mluvila. V ten okamžik samozřejmě ruce pryč, ale časem (měsíc, dva) jí pozvat znova? Jenže to už jsem v pytli neúspěšných nápadníků.

Jak to poznat? Těžko. Podle situace bych se snažil spíš to hrát tak, že já na nic netlačím, a nechávám hlavně jí, aby projevila zájem. Pokud neprojeví, smůla. Horší je, pokud sama projeví, ale po nějaké době začne se vzpomínkama a kdesi cosi. V tom případě bych se vytratil, a po čase by se vidělo - ale určitě bych jí ani po čase jako první nezval, zase jen zkusit navodit situaci, aby to mohla udělat ona. Je to samozřejmě použitelné jen na ty, které má člověk šanci potkávat jinak a jinde než jen zvaním na schůzku s jasným účelem.

Petr *čekání No je to určitě nedobrá situace. Ale jde o to, že potkáš holku a jsou dvě možnosti, jak tě začne vnímat. a) jako potenciálního přítele/milence nebo b) kamaráda (kromě vyjímek, kdy se jí hodně líbíš, chováš se k ní kamarádsky a ona stejně chce víc). Většinou s tím potom těžko hneš. No takže přijdeš do situace, že zjistíš, že je po rozchodu a co můžeš dělat? Buď s ní budeš randit nebo s ní budeš kamarádit. Neexistuje žádné "počkáme dva měsíce a potom se do sebe zamilujem." Neříkám, že je to ideální, ale nečekat je nejlepší řešení v dané situaci. Lvíče vs. ax - souhlasím s Lvíčetem. Axi, přijde mi, že do toho projikuješ svojí vlastní zkušenost. A že to, co popsal Lvíče není rozchod? Jak bys ho chtěl definovat? Podle mě je to když spolu lidi "oficiálně" rozvážou vztah, přestanou plánovat společnou budoucnost a většinou spolu přestanou spát. Navíc to, co popisuješ... možná jsi to bral těžce, ale 90% to bývá tak, že jeden z partnerů se skutečně chce rozejít. A ten to potom bere daleko víc v pohodě než ten, kdo nechtěl, ale vzal to jako nevyhnutelnost. Každý rozchod je originál a každý to prožívá úplně jinak.

Fáze, které jsem popsal, jsou obecně uváděné psychology, nevymyslel jsem si je. Nepíšu to na základě jednoho zažitého případu, to se ostatně snažím nedělat nikdy. Beru v úvahu v první řadě případ, na který se dotyčný ptal v první větě, tedy holka těsně po rozchodu po dlouhodobém vztahu. Přičemž ten vztah beru jako něco, na čem jí záleželo, a proto to na ní následně nechá nějaké stopy. Případ, kdy holka dostane košem, je jasný, o tom nemá cenu psát. Druhý případ je ten, kdy holka postupně dojde k přesvědčení, že je kluk hrozný, a sama se chce rozejít - jenže i tam si projde nějakými fázemi, a nebude hned v pohodě, protože ani to pro ní není žádná dobrá zpráva. Vybrala si kluka, byla s ním několik let, na vztahu jí záleželo, a teď se musí rozejít, pořád je to dost ztráta, A tyhle případy jsou často ještě těžší na smíření se s tím než to, když holka dostane natvrdo košem. Co se týče případu, kdy se holka sama skutečně chce rozejít, dávno si to srovnala sama se sebou, rozchod je pro ní úleva, a je za pár dnů v pohodě, tak taková holka je pro mě především těžce podezřelá, proč že s tím klukem tak dlouho zůstávala, i když to přeci bylo dávno tak jasné.

Chlapi, díky za názory. Co ale s tímto problémem?: Vyjdeme z Killerova trefného tvrzení, že „Holka je buď zadaná nebo po rozchodu nebo jí nikdo nechce.“ a že po rozchodu je jediná doba, kdy se dají sbalit holky, které jsou hodně atraktivní, s dobrou povahou a chtějí vztah. Předpokládejme, že se bavíme o hezké slečně s dobrou povahou, která je na vztah. Tak pokud je ještě nevyrovnaná z rozchodu, tak nebrat, jen bych tlačil. Ale přijde chvíle, kdy vyrovnaná bude a v tom momentě ji klofne někdo jiný. Neboli nesmím otálet. Co s tím? K rozchodům obecně: rozejít a brát rozchod se dá různě, nejvíce napoví povaha holky samotné. Sebevědomá, povahově dobrá holka je po rozchodu klidně i půl roku sama, příliš neblbne, snaží se se vším srovnat atd., typ a la modelkovská pipina, která má nasráno v hlavě (teď hodně zjednodušuji, ale myslím, že si rozumíme), je schopna i týden po rozchodu po několikaletém vztahu mít dalšího borce. Což o ní vypovídá více než dost.

Petr: co s takovým problémem? Nejlepší řešení je být natolik zajímavý a zároveň známý, aby holky měly zájem samy. Aby když dospějí do toho okamžiku, kdy chtějí vztah, se samy přišly snažit nebo alespoň připomenout :-)

Tuhle debatu čtu už asi po druhé. Chlapi máte pravdu. Ale každý se musí jednou s nevyrovnanou babou spálit aby tohle všechno opravdu pochopil. jinak k tomu poslednímu příspěvku od AXe. Tohle je pravda. Když je člověk v povědomí holek kladně vnímaný tak se připomenou samy :-)