Spolužačka

Zdravim vas tu vsechny na serveru, potrebuju si tu tak trochu vylit srdce, jelikoz sem ted docela v krizi a stale si s tim lamu hlavu.

K veci, chodim jiz druhym rokem na stredni skolu, ve tride to bylo vzdy ok, az do chvile, kdy jsem proste ze dne na den zjistil, ze jsem se zamiloval do sve spoluzacky.. psat jak je krasna asi nemusim, spise to, jak me to kazdy den nici.

Hlavni barierou je fakt, ze ma kluka (o jehoz reputaci u teto divky nemam zdani) a take moje obrovska stydlivost, co se tohohle tematu tyce. Za normalnich okolnosti bych to asi vsechno nechal byt a rekl bych si "jo vzdyt ono to prejde, to chce cas", to bych vsak nesmel zaznamenavat jeji "naznaky".

Jsme dobri kamaradi, rad ji bavim a jde mi to skvele. Po fyzicke strance nejsem zadny mutant ci vlkodlak. Radi si spolu povidame, a v tom spocivaji ta strasna muka. V hodinach (popr. o prestavkach) se na me casto diva a ikdyz se to nesnazi moc dat najevo, ja jeji pohledy casto opetuju, a ona to vi.

Nedokazu ji proste vyznat lasku uz z nekolika duvodu:
1. kdyz me odmitne, nebudu mit skazene kamaradstvi?
2. kdyz me neodmitne, budu pro ni ten pravy? hodime se vubec k sobe?
3. je ona ta prava? neprozivam to moc?

Stale jenom cekam, zda-li se k necemu odvazi ona sama, coz je ode me dost sobecke.

Popravde nevim proc se pisu, asi se mi trochu ulevi, asi byste napsali "rekni ji to" nebo "udelej to", ale myslim ze ani tohle me nepresvedci.

Diky, mejte se fajn :-)