Rozpolcený

Je to banální příběh a asi vím, co mi zkušení poradí. Ale přesto. Jsme kolegové v práci, chováme k sobě sympatie, oba dlouhodobě zadaní. Ona mi nejdřív řekla ne, ale další signály byly opačné. Dokonce jsme se jednou vášnivě líbali a do finále nechybělo mnoho… Jenže pak vše opět najelo do starých kolejí. Dál si skvěle rozumíme, s nikým se tak nenasměju, ale nevím, jak a jestli vůbec to posunout. I po tom všem mám strašné zábrany se jí dotknout. Je neproniknutelná a někdy mám dojem, že víc nechce. Ale na druhou stranu si nechci vyčítat, že jsem něco prošvihl. A rozhodně jsem neměl v úmyslu stát se jedním z jejích kamarádů. Vím, že slova to nevyřeší, nějak by se vykroutila. Problém je v tom, že jsem do ní zamilovaný až po uši – a ona to bohužel ví. Žádná ženská se mnou nedokázala tak zamávat. Rozum křičí NE! Srdce volá ANO! Trochu průšvih, že?