První rande

Jsem ve třetím ročníku na střední technické škole,kde je převaha kluků a holek velice málo,jelikož já jsem příslušníkem té početnější skupiny,tak mám konkurenci,hodně velkou.
Mezi tím malým počtem slečen je i jedna,která se mi zalíbila,už v době kdy nastoupila na školu,nyní je ve druháku.Nejde jen o to,že je pěkná,ale přijde mi i docela sympatická a tak.Za celé dva roky,jsem se prostě ji bál oslovit,prostě jsem si vždycky řekl že to neudělám,co si o mě bude myslet a tak,že se i ztrapním.Čas plynul a já pořád na ní myslel,až teď před květnovými svátky,jsem ji napsal mejla,tak trochu jako pokus,že když jsem ji viděl,že si na chodbě i když jen ze známosti povídá s největším zhulencem a zátahářem ze školy,tak jsem si řekl,že když on,tak proč to nezkusím já snad slušnej,rozumnej člověk,kterej na školu nekašle,ale tím nechci říct,že já jsem ten nejlepší,ani náhodou,mám taky své chyby.Asi po třech dnech mi přišel od ní email,s tím,že teď nemá moc času,že se musí učit a chce být se svým přítelem a přesto,když touto dobou vůbec netušila o koho jde,tak na mou nabídku na procházku,či na nějaké posezení někde reagovala kladně s tím,že když se jí představím,že na škole je tolik kluků,že hádat nebude.S tím,že má přítele jsem tak trochu počítal,ale přesto jsem to zkusil a docela mě překvapilo,to,že mou nabídku vůbec neodmítla.Tak jsem se sebral všechnu odvahu a procházel se po škole v místech kde by ona mohla být a čekal na příležitost kdy bude v podstatě sama,vyšlo mi to na podruhé,tak jsem se jí představil,popovídal si s ní o škole atd..a rozloučil se s ní se slovy,že se na emailu domluvíme na té schůzce.Po tomto rozhovoru se mi opět potvrdilo,že jsem strašnej trémista,šel jsem si odskočit na toaletu a nemohl jsem se ani vykonat potřebu do mušle,protože se mi tak rozklepali kolena,tak moc,že to jsem zažil poprvý v životě. Přední jsem to nedal vůbec najevo,teda doufám,že ona nic nepoznala. Prostě se děsím toho jak bude probíhat ta schůzka,až si ji s ní domluvím,nechci nic zkazit i kdyby mělo nakonec být mezi námi aspoň to přátelství,prostě se jí chci předvést v co nejlepším světle.Děsím se toho,že mi dojdou témata rozhovorů,nechci aby došlo na mlčení a tak.Sám o sobě vím,že jsem člověk,kterému chybí sebejistota a doposavaď jsem byl.teda pořád jsem spíše tichá osobě a také se uzavírám jen v malém okruhu přátel se kterými se bavím a se zbytkem jen málokdy,navazování kontaktů mi stále dělá potíže,i když poslední dobou si myslím,že jsem se zlepšil.Rád bych tě poprosil o takové rady abych naše setkání co nejméně zkazil,nebo nejradši vůbec

Honza