Povahy?

Ahoj, nedávno jsem si přečetl článek "I zženčtilí muži mají šanci", což mě donutilo k zamyšlení a následně k napsání dotazu. Vždy jsem měl problémy se vztahy (chybělo mi sebevědomí, rozhodnost a dominance). Jedna bývalá mi vyčetla, že ji neumím sebevědomě chytit a vzít si ji. Pak jsem potkal ji, nynější přítelkyni, se kterou se přitahujeme a doplňujeme. Na nějaký čas jsme se i rozešli ale stejně jsme po čase usoudili, že se k sobě hodíme nejlépe a musím uznat, že to začalo být i lepší. Sama má nízký sebevědomí a tím jsem si ho já postupně získal. Rozhodnost vyžaduje a snaží se mi to vštípit, abych si to osvojil ale ta dominance se mi nedaří získat. Je odolná a nezávislá ale svou roli ženy má v sobě. Dokáže se skvěle postarat o domácnost i o budoucí rodinu, je něžná a citlivá ale přesto tvrdá. Já jsem spíše ten co chce řešit problémy, někdy si věci příliš a zbytečně beru. Zas ale na druhou stranu sebevědomí jsem si získal, jsem ctižádostivý, cílevědomý, chci něco dokázat a roli zabezpečit rodinu a zajistit bydlení beru automaticky. V pubertě jsem se kamarádil spíše s holkama a ve vztahách jsem se příliš upínal. Mám občas touhu získat to co mi chybí a být chlap, proto se pokusím si jí dominantně vzít, ale to se sekne. Má raději romantiku ale občas vyžaduje tvrdší zacházení ale to mi moc nejde, až na vyjímky když se pohádáme a pak do sexu nezapojuji tolik city a dokážu jí hodit na zeď, roztrhat kalhotky a dělat si s ní co chci ale i ona se chová oddaně a nechá se. A tak se mi to i líbí (a dokonce i jí) ale normálně to tak nejde. Problém je v tom, že když si ji chci vzít, tak ji to dostatečně nevzruší aby si to užila. Jsem rád, že ji z té romantické stránky uspokojím ale rád bych i z té tvrdší. Oba máme vlastnosti od obojího pohlaví a napadá mě, že nám to naše povahy nedovolí, možná jen to chce čas ale proč to v určitých situacích jde? Co si myslíte?