Nonverbální komuniakce

Zdravíčko, v předšlým článku jsem psal o své schůzce, s dívkou z vedlejší třídy. Pohybujeme se v kategorii já 17,5, ona 15,5 let, dívka povahy šedé myšky.

Na schůzku přišla včas + - dvě minutky. Celou dobu mluvila, mluvila o všem možným, toho by bylo hodně až na osobní věci. Byl jsem to hlavně já kdo se ptal a ona kdo odpovídala. Když se mě zeptala, odpověděl jsem a konverzaci stáčel (občas byly chvíle ticha, ale vždycky jsem našel důvod na něco se zeptat)

Byli jsme spolu v čajce, podnik který jsem vybral já, musel zavřít, šli sme tak, kde to zná ona.

V čajce jsme seděli vedle sebe a ted střípky z nonverbální komunikace:
1. seděla klidně, s mírně rozkročenýma nohama
2. vlasy měla v culíku, které zhazovala si z ramene
3. rozšířené zorničky, zvětšené oči, občas hodila po mně pohledem (přišla řeč na oči, řekl jsem ji at se podívá a jestli tam něco vidí - koukla se, ale dlouho nevydržela);-)
4. když jsem mluvil, ruka byla buď pod bradou lehce opřená nebo si pohrávala se šňůrkou od nápojové knížky, když ji čišnice odnesla, tak s mobilem (koukala se na hodiny, aby stihla autobus. Při komunikaci dlaně směřovali směrem dolů
5. podle mě byla nervozní, zeptal jsem se ji na to, odpověděla že je takhle poprvé sama s klukem
6. dovolil jsem si dotek na rameno, když přišla řeč na čtení z ruky, tak jsem ji chytl za ruku - nechala se.
7. ústa byla pootevřená, šly vidět čistě bílé zoubky

Poté jsem ji doprovodil na zastávku, na rušné ulici. KDykoliv mluvila, dívala se mi do očí (všiml jsem si nápadně mně líbících se, výrazných řas, prozradila že se jedná o řasenku). Dovolil jsem si menší drzost - byla mi zima, naznačil jsem že bych se přitulil - s usměvem řekla ne, radši ne.
Když autobus přijel, pokusil jsem ji dát pusu na tvář - uhnula, usmála se, a zmateně odpověděla na pozdrav.

O víkendu jsem se ji vůbec neozýval, zítra ve škole ji pozdravím, později zkusim navázat rozhovor a příští pátek ji znova pozvu.

Pište lidičky názory na mimoslovní komunikaci v praxi, nebo co si o tomhle myslíte. :-)