Nezvedá telefon

Už dost:-)

Taky podle mě specialita ženských - brát to podle sebe (nevím, jak to máš ty, Niki), telefonát vyžaduje přímé reakce (taky viz poslední reakce na můj dotaz: Někdy vám nerozumím, pánové...), nejsem-li si jista, nebo jsem unavená, je SMS pohodlnější. Ale pokud volá někdo, kdo mě fakt zajímá, telefon vezmu. Fakt mě k tomu napadá téma nejistoty, ale u chlapa bych nečekala, že by to (cokoli) až tak řešil...

Popravdě ani já si nejsem jistá, jestli bych sama dokázala zvednout telefonát od jednoho konkrétního člověka. Asi jo, ale s knedlíkem v krku a "nenápadným" zakoktáváním se.:-D A v začátku - po seznámení - jsem se dokonce modlila, aby náhodou nezavolal, ale jen napsal!:-)))

Niki

Vidíš, jsi na tom stejně, i když jsem se možná spíš "modlila", aby zavolal :-) Třeba jsou i někteří chlapi takoví, i když by mě to překvapilo. Možná se zamysli, jaký je jinak - nejistý apod.?

Asi ano, nejistota, strach bych myslela spíš než neochotu se mnou komunikovat. A nejen se mnou.

niki

No,nevím,ale myslím,že příčina,proč nevezme telefon,může být naprosto jakákoliv.Teda,reaguju na tvůj původní dotaz,kde se ptáš obecně.Pokud tušíš nějaký problém mezi vámi,pak důvod může být konkrétní. Jestli nějaký problém je,pak bych souhlasil s Vanilkou...nejistota,strach.Při telefonování musíš reagovat okamžitě,na aktuální situaci.SMS si můžeš zvážit,promyslet odpověď.Proto sebevědomí kluci většinou spíš volaji.Nejistí a opatrní (zvlášť když vše není uplně O.K.) radši píšou SMS.

Vanilka

...že bys u chlapa nečekala,že by cokoliv až tak moc řešil?Tak tos ještě nezažila mě:o).Kam se v tom probírání a řešní všeho na mě hrabou i holky:-D Takže i kluci jsou takoví,i když jich moc asi není.Ale většinou se tím zrovna moc nechlubí,holky na tuhle vlastnost zrovna moc neletěj:-D...takže ti šikovní nejistí nejistotu obratně skryjí,ostatní nejistí mají většinou smůlu:-(

...jen ještě...napadá mě,že mě se to za mých 28let vlastně ještě nestalo...že by se holka snažila,ozývala se a já nechtěl reagovat...:-D Ale asi i kdybych se klepal strachy a nervozitou,netušil,co říct,telefon bych vzal.Nechci si tu hrát na hodnýho hrdinu z romantickýho filmu,nejsem svatý...ale asi bych se spíš ztrapnil nevhodnou reakcí v telefonu,než abych holku trápil nejistotou,že neví,na čem je.Sám to znám a je to fakt děsně zžíravý...teda,když je někdo jako já.Pohodáři to tak asi neberou.Ti se maji:o)

Připojím se k obecným vysvětlením - obava nad reakcí, nejistota. Osobně jsem člověk, který telefonuje poměrně nerad. Párkrát jsem skutečně telefon nezvedl. Proč? Pokud mi na dotyčné hodně záleží, tak nechci nic pokazit. Jestliže mi volá a já jsem to nečekal, musím rychle zkoncentrovat síly a zvážit, zda vůbec má smysl hovor přijímat. Telefonování není vůbec moje silná stránka. Nedokáži okamžitě reagovat, zkrátka mi chybí ona nonvebální součást komunikace. Nedokáži "tlachat" bez přípravy. Vše je to o stavu mysli. Obecně platí, že čím více si daného člověka cením, tím obtížněji hovor od něj přijmu. Snadno tedy přijmu hovor od neznámého čísla, těžko přijmu hovor od své nové lásky, se kterou si to nechci pokazit (tedy pokud na ten hovor nejsem připraven). Pokud přesto hovor přijmu i když se na to necítím, tak: 1) Obsah hovoru si téměř nepamatuji. 2) Působím velmi chladně až odměřeně. 3) Nervozitou pořád musím něco dělat (nevěřila bys, co všechno vymyslím). :) Pokud se však na hovor připravím, přijmu ho. Jestli chceš, aby muž hovor téměř určitě přijal, tak ho tak 5 minut dopředu SMS upozorni, že mu zavoláš. :)

Mám to úplně opačně. Telefonování taky nemám zrovna ráda, takže když už: telefon vezmu tomu, na kom mi záleží nebo mě zajímá. No a zbytek má smůlu a musí se spokojit s SMSkama.