Neočekávaný rozchod

Ahoj, jak už nadpis napovídá, stalo se to, co jsem naprosto nečekal - včera se se mnou rozešla přítelkyně.. Pro informaci (mě 23 let, ona 18let). Nebyli jsme spolu dlouho, cca 2 měsíce, což je vzhledem k jiným krátká doba, ale přesto už jsem si vytvořil citové pouto a teď mě sžírá. Seznámení proběhlo skvěle, když jsme se poprvé viděli, tak bylo jasné, že jsme si padli do oka a při druhé schůzce už jsme byli spolu. Nikdy mezi námi nebyl žádný problém, naopak všechno klapalo tak, jak mělo, žádná hádka neproběhla a ani jiný náznak, že by někde něco skřípalo jsem nepostřehl. A pak přijde včerejší den a všechno je o 360° jinak.. Hlavní problém je v tom, že si asi nedokážu srozumitelně přeložit slova, která mi řekla. Měl to být den jako každý jiný, neviděli jsme se přes víkend, tak jsem se těšil, že si někam vyjdeme, ale už z psaní po sms jsem věděl, že něco není tak, jak má být. Když už jsem se konečně sešli, tak už uvítací pusa napověděla mnohé. Když jsem se zeptal, co se děje, začali z ní plynout věty, které bych nečekal. Že prý není připravená na vztah, že je to na ni všechno moc rychlé a vážné a že nechce, aby to pokračovalo. Když jsem se zeptal, proč tak najednou, odpověděla ve stylu, že už nad tím přemýšlela delší dobu, ale že se pořád nedokázala rozhodnout. Že všechny ty naše chvíle, byly pěkné atd. (klasické fráze), ale vždy tam bylo to zatracené "ale". Ať jsem argumentoval, jak jsem chtěl, vždy odpověděla takřka stejně, akorát změnila pořadí. Nedokážu si vysvětlit, jak někdo z ničeho nic, z prosperujícího vztahu najednou chce vycouvat tak radikálním způsobem.. Ptal jsem se, jestli v tom je někdo jiný, ale to prý ne.. Prostě nechce nikoho, jen tak je svá a tak se prý cítí nejlíp. Jak si to mám vysvětlit? Je pravda, že přede mnou měla prý jen jeden vážnější vztah, ale i tak.. Bylo na ni vidět, že to neříká snadno o to víc tomu nerozumím, jako by to nebyla ona, ještě pár dní předtím jsme se normálně bavili o dovolené a dalších plánech, vždy mi psala, že se na mě těší, že se těší na další den, že ji chybím a že je skvělé, kolik máme společných zájmů a jak si rozumíme. Zůstává mi otázka proč teda. Proč? Na jedné straně říká, jak všechno bylo fajn, a na druhé straně, že se cítí lépe sama. V těch větách je tolik protiřečení, že se v tom nedokážu vyznat. Navíc jsem ji nikam netlačil, postupovali jsme malými krůčky, tak kde vzala věty typu, že je vše rychlé a vážné? Jak jinak brát vztah.. Neřeknu, kdybych ji tlačil do společného bydlení a lajnoval život, ale nic z toho jsem nedělal, všechno mělo volný průběh a přesto. Když jsem se ji ptal, jestli je chyba ve mně, tak řekla že ne, že v ní, jinou odpověď jsem snad ani nečekal. Když už bylo jasné, že vše směřuje k jedinému konci, který nastal, tak jsem se rozloučil pozdravem a odešel jsem, nepotřeboval jsem, aby viděla, jak jsem zlomenej. Takže, jak to mám chápat, to se nevyzná sama v sobě? Neví, co chce? Nebo se zalekla, ale čeho? Nedokážu se v těch slovech vyznat a trápím se a chtěl bych ji zpět. Mám nějakou naději, nebo je tohle ztracený případ? Budu rád za každý názor. Nevím, co mám teď dělat, ozvat se, neozvat se, čekat, jestli se ozve a co když se neozve?.. V hlavě mám milion myšlenek. Omlouvám se, za tento sloh, ale potřeboval jsem se vypsat, emoce jsou čerstvé..