Nejlepší kámoška

Hezký den,

již dva roky se se mnou táhne tento problém. Měl jsem spolužačku ze ZŠ. Budeme jí říkat slečna L. Obyčejná holka kterých bylo u nás ve škole stovky, na ulici jsme se pozdravili ale tím to končilo. Pak jsme jeli po třeťáku SŠ v osmi lidech na společnou dovolenou. Po této dovolené jsem se do dí zakoukal. Řekl jsem to její nejlepší kámošce která mi oznámila že to nemá cenu. Že se oné slečně nelíbím a navíc je zadaná. Druhý den mi ale řekla že se jí L svěřila že to vidí stejně. Od té doby jsme byli téměř každý den spolu. Dlouhé procházky, kávičky, na diskotékách ploužáky tělo na tělo. Jenže než jsem se já blbec k něčemu odhodlal nechla jí její přítel. Ona na něj v tu dobu kašlal, byla pořád se mnou a jemu už došla trpělivost. Ona z toho byla úplně zoufalá a jakoby z toho nějak podvědomě vinila mě. Náš vztah strašně ochladl. Pak si ale asi po půl roce našla dalšího chlapce. To už jsme se bavili celkem normálně ale většinou pouze o obecných věcech a nemělo to už ten důvěrný rozměr. Po dalším roce (t.j. letos v květnu) se s ní rozešel i ten další přítel.

Teď je sama, my se vídáme každý den, chodíme na obědy, na kafe, na procházky a je to lepší než kdykoliv před tím. Nevím ale, na kolik je šance se ze situace "nejlepší kamarádi" někam posunout. Chápu že jsem to tehdy strašně moc pokazil a nevím jestli jsem se tím pro ni jako muž úplně neodepsal. Neporadíte mi jak zkusit získat ještě poslední šanci?

Předem říkám že nejsem nerozhodný člověk, nejsem někdo kdo má problém oslovit slečnu nebo mluvit před plným zasedacím sálem ale z této slečny mám prostě komplex té nevyužité (možná životní) šance.

Děkuji moc za všechny názory i kdyby zněly "blbe můžeš si za to sám";-)