Návrat k lásce

Ahoj, chtěl bych se tady s vámi podělit o svůj příběh a taky požádat o radu. Je mi 24 a mé ex taktéž.

Se svojí bývalou přítelkyní jsme byli 4 roky. Klapalo nám to, nikdy žádná hádka. Po dvou letech jsme spolu začali bydlet a pořád pohádka, paráda. Potom jsem udělal obrovskou chybu a my se rozešli. Přes léto jsme byli každý sám, ale nakonec jsme se k sobě vrátili. Byl to další krásný rok a opět všechno v pohodě. Ale pak mi řekla, že já nevím co od života chci a tak nějak že hodně dlouho přemýšlí nad tím, jestli jsme se už dávno měli rozejít nebo být spolu. Byl jsem v tu dobu tak nějak nešťastnej z toho co mi řekla a tak jsem prostě úplně hloupě řek, že asi rozejít... Tak jsme se rozešli a zhruba rok jsme od sebe. Přes půl roku jsme spolu ještě sem tam spali, ale pak skončilo i tohle. Jsou to asi 2 měsíce, co jsem si uvědomil, co od života chci, že se chci usadit a hlavně, že jí chci zpátky. Tak jsem jí začal opět psát, ale ona už byla dost odměřená... Jenže já jsem do ní o to víc blázen... Dostalo se ke mně, že má asi 3 měsíce nového přítele... a tak jsem asi udělal největší blbost v za posledních 14 dnů a napsal jí, že jí chci vidět, že jí musím něco důležitýho říct. Sice se trochu cukala, ale nakonec souhlasila. Na naše "rande" jsem se připravil jako do boje. Připravil jsem prezentaci s fotkama v powerpointu, kde nám bylo hezky a tak nějak jsem to oglosoval větami typu: vzpomínáš, bude ještě příležitost atd. A protože jsem v celku romantik tak jsem jí i napsal písničku. Nadešel inkriminovaný den a naše setkání. Koupil jsem růži, šli jsme na večeři, potom do parku, kde jsem jí pustil prezentaci a zazpíval při kytaře svůj výtvor. Snažila se zamaskovat dojetí, ale už jí dost znám a poznal jsem to. Nicméně jsem jí potom řekl, že mě všechno co bylo mrzí, že vím co chci a taky jsem jí to řekl i to, že si uvědomuju, že je pozdě a že to asi nic nebude znamenat. Ona mi na to odpověděla, že mi už odpustila, ale to bylo asi tak všechno. Když jsem jí pak doprovázel k autu, povídali jsme si a když nasedala, tak jsem se jí zeptal, zda by mě mohla alespoň obejmout. Bylo mi řečeno, že se nemám zlobit, ale že nemůže. Tak jsem ještě chvíli mluvil o tom, jak mě to mrzí a jak jsem teď lepší člověk. Ona na to reagovala vlažně, ale efektem bylo, že vystoupila z auta, dala mi pusu na tvář a objala mě. Potom odejela.

To bylo před 2ma dny a od té doby jsem jí měl nutkání volat a psát, ale naštěstí jsem se udržel a napsal pouze dotaz jak dojela a že přeju dobrou noc. Odpovědi se mi dostalo, tak jsem povzbuzen napsal i na dobré ráno, na tu ale odpověď už nedorazila. tak jsem to raději nechal být. Nevím co mám dělat, musím na ní pořád myslet, nic mě nebaví, v podstatě nemám žádný smysl života.

Chtěl bych tedy poprosit, kohokoli, o nějakou radu, případně názor, jak jí získat zpátky. Děkuji