Náhradník

Jsem se svou holkou půl roku, první 2-3 měsíce jsem měl krásný pocit, konečně někdo koho jsem měl rád a doufal jsem že to bude hezký pořád. Předtím jsem sbalil dost holek ale když jsem je poznal tak to prostě nešlo a radši jsem si s něma ani nic nezačínal. Do tohodle vztahu jsem šel s čistým štítem a doufal jsem v to i u ní. Bohužel mi po čvrt roce řekla o nečem co se stalo těsně po našem seznámení (chodit jsem spolu začali 5 dní po seznámení) a když jsem si to dal všechno dohromady, jak se ty tři měsíce chovala tak mě to hrozně zklamalo, protože ten problém kterej by šel jinak uplně vymazat tak akorát rozmáznula (měla pletky se svým kamarádem se kterým bydlela, pak s ním ještě ikdyž byla se mnou chodila pít, pořád o něm předemnou mluvila, když jsem se jí zeptal jesli když s ním něco měla tak k němu něco citila tak řekla že ne, nakonec že ho možná dřív před tím uletem milovala. Takže ted už mám pocit, že jí nemůžu věřit, že jsem byl jenom náhradník a náhodou se do mě třeba zamilovala atd. Když jsem se jí zeptal jak to je, tak řekla že prostě byla blbá a neuvědomila si, že to její chování po začátku našeho vztahu ted bude vypadat jako že jsem byl jenom náhradník a že by si s citama nehrála a že to bere od začátku vážně a miluje mě. Jenže já se to snažím pořád přejít, ale pořád mě to vnitřně strašně štve, ona je taková holka u který člověk čeká, že bude všechno dělat s citama a když jsem zjistil že je schopná se vyspat se zadaným dlouholetým kamarádem tak jsem ztratil iluze, že je férová. Mám se na to co bylo vykašlat a užívat si nebo se na to vykašlat a dál se neužírat.