Labilní přítelkyně

Zdravím, jsem už nějaký ten rok a půl ve vztahu s velmi milou a citlivou slečnou, povahově ale extrémně labilní. Měla problémy v rodině a se sebou. Vybudovali jsme si takový vlastní svět, všecko bylo dlouho téměř pohádkové, pomáhali jsme si, fyzická přitažlivost byla až zvířecí, a vzhledem k její křehké povaze jsem se dostal do role takového ochraňovatele. Poslední dobou si ale začínám všímat toho,jak se skoro každý měsíc (občas to souviselo s pms,ale dělo se to i mimo) opakuje scénář, kdy ji popadnou stavy méněcennosti, načež zjišťuje "že neví co chce", chrlí ze sebe dost bolestivé věty typu "jen kamarádi", "už tě nemiluju", "nevím jestli tě miluju", "pauzu" atd. - stane se to klidně i ze dne na den, kdy je milá,nešetří hezkým slovem a najednou buch... a napadá ji okamžitě kvůli sebemnšímu problému mezi náma se rozcházet (i když to pokaždé dopadne nakonec dobře), překrucuje to,co řekla předtím, často neuzná svou chybu,těžko se s ní řeší problémy (v podstatě je v tomhle dost introvert). Takové situace mě dost zakopávají do země, táhnou do depresí,a já tančím jak ona píská, protože když není po jejím,je ještě víc zle,jenže v povaze to nemá,ona by se pro jiné rozdala. V podstatě jsem vždy stál při ní, když byl problém, pomohl jsem, učil jsem ji, pomohl částečně z určitého psychického bloku, poskytl zázemí když bylo třeba, toleroval věci,které bych možná ani neměl..Ale nerad se podřizuju,což s ní nebyl problém. Jsem typ člověka,co si ženskou hýčká - květiny,horká vana,naslouchám,často s ní probírám něco hlubokomyslnějšího..vše samozřejmě s mírou.občas si říkám, jestli to vůbec vnímá,váží si toho.. Jakmile tohle období přejde,je zase ta úžasná,maličká,veselá.. jak tohle pokaždé rozchodit,abych se nezcvokl, popřípadě jestli není nějak nemocná (má za sebou dost ostré dětství)? Nerad bych o tuhle křehkou bytost přišel,protože já se zabouchnu velmi zřídka a tohle vzniklo náhodou,až skoro filmovou..i když je to peklo občas..