Konec hodného hocha?

Zdravím.
Potřeboval bych pomoct s vývojem vztahu. Už dva a půl měsíce chodím s jednou slečnou. Poznali jsme se přes internet (dobu, kdy jsme si psali maily do těch dvou a půl měsíce nepočítám), zdálo se, že všechno je OK, když jsme se pak sešli, tak ani tady to nevypadalo na problém.
Chodíme oba dva na VŠ ve stejném městě, ale nevídáme se tak často (oba dva chodíme na jinou fakultu a navíc rozvrh máme dost „nepovedený“ co se týče možnosti trávení spolu více času přes týden). Ale občas na víkendy jsme spolu, neboť bydlíme relativně blízko sebe. Jinak si píšeme přes facebook, občas nějaká sms z mé strany tam je (když jsme spolu v reálu, vše je absolutně fajn, ale když jsme na tom facebooku, mám občas pochyby).
Problém je v tom, že já ve vztazích neumím chodit. Je nám oběma 22 let ale tohle je můj první vztah (ač to působí jakkoliv divně, směšně nebo já nevím co, že teprve ve 22 letech jsem někoho našel, tak je to prostě tak) ale ona jich za sebou již pár má (v tomhle věku je to samozřejmé). Samo o sobě by to problém nebyl. Jenže já patřím mezi ty „hodné“ hochy (+ jsem romantická povaha), což už si myslím, že jí začíná pomalu vadit a já o ni nechci přijít. Navíc pár lidí si myslí, že jsem tzv. „podpantoflák“, což nekriticky musím uznat, že něco na tom bude.
Naposledy jsem s ní mluvil v autobuse, když jsme jeli domů. Napřed to vypadalo, jako že je vše v pořádku. Pak se ale začala chovat jinak (ještě v tom autobuse, ale myslím, že jsem mezi tím neřekl nic špatného), trošku malinko odtažitě – seděli jsme vedle sebe jako dva cizí lidé! A když jsem vystupoval, tak mi jen řekla: „Měj se“ (neznělo to naštvaně) a nevěnovala mi přitom ani přímý pohled, na tož pusu. Navíc den před tím, jsem s ní byl nakupovat v Tescu a nic nenaznačovalo tomu, že by bylo něco v nepořádku, právě naopak! Párkrát se už tohle opakovalo (2x nebo 3x), vždycky to mělo důvod, takové chování, ale já to snad vždy vyžehlil (pač jsem měl co žehlit, to uznávám). Ale včera v tomu buse mi navíc řekla, že to prý moc řeším, ten náš vztah, což mě docela překvapilo a dotklo se mě to. Navíc to vypadalo, že bude dnes doma, tak jsem jí napsal, že se za ní stavím (nezeptal jsem se, jestli mohu, ale prostě jsem jí to oznámil) a ona ráno napsala, že doma není, že bude doma u druhého rodiče (jsou rozvedení, vždy jezdí k jednomu jak chce).
Myslím si, že je problém v tom, že už jí pomalu přestávám zajímat jako hodný hoch (ale třeba to tak není, nevyznám se v tom), ale já se prostě jako hajzl chovat nedokážu, jednak proto, že mi je to proti srsti a jednak proto, že jí mám rád. Líbí se mi názory Reapera, který tu popisuje drsňáka, ale je to spíš pro fázi svádění, což už mám za sebou (i když to asi nebylo klasické svádění, šlo až moc rychle, ale ani jednomu z nás to nevadilo (snad ani jednomu z nás). Proto se chci zeptat na nějaké rady, co s takovou situací nebo jak ze sebe už ve fázi chození (!) udělat toho „drsňáka“.
Díky všem, co se ozvou.