Jsem jen kámoš nebo ne?

Zdarec,
je mi 18 let a jsem zamilovaný do holky, která je o 2,5 roku mladší. Známe se pouze měsíc, i tak mám pocit, že si mě už zaškatulkovala do role "pouze kamarád". Nechápu to, a to už po 2 týdnech co jsme se znali měla narážky, že by bylo zlé, kdybych se do ní zamiloval. Přesně takto to samozřejmě neřekla, a je také možné že jsem to pochopil špatně, každopádně si myslím, že na toto narážela.

Nyní vám celou situaci, mé chování k ní, a její chování ke mně přiblížím.

Můj kamarád byl do ní zamilovaný (ona je jeho bývalá spolužačka) a chtěl s ní trochu poradit protože neměl moc zkušeností. Takže jsem ji poznal, a moc se mi líbila, ale moc jsem se s ní nebavil, protože jsem chtěl hlavně pomoct kamarádovi. Po chvíli mu ta holka řekla, že ho bere jen jako kamaráda (nedivím se, protože se celých 5 let co ji znal choval jako typický ňouma co vždycky spadá do friendzone).

No a pak to začalo, zamiloval jsme se do ní. Ale z jejího chování jsem pořád cítil, že mě bere jako kamaráda. Po 2 týdnech co jsme se znali, jsme si nějak řekli, že bychom se měli více poznat, ale ona pak narazila na to, že si myslí, že to chození ven a poznávání se se mnou bude něco dělat, a že doufá, že ne to, co si myslí, že by to bylo zlé (ano, to je to, jak jsem před chvílí říkal, že si myslím že na to narážela).

Teď nedávno byl ale den, kdy se začala chovat trochu jinak. Byla nějaká milá, a domluvili jsme se jít večer spolu sami ven. Byli jsme venku až do půlnoci, úplně sami a mimo lidi (v přírodě v noci). Snažil jsem se ji letmo dotýkat, zkrátka abych v ní vzbudil nějaký zájem. Po rozloučení a objetí mi ještě v noci psal pěknou sms na dobrou noc, a že v pořádku došla domů (sms i s pusinkama, což normálně nepíše).

Jenže další den se chovala zase tak jako vždycky, zdálo se mi že se i tak trochu vyhýbala hlubší konverzaci (ale jen na netu, ten den jsme se neviděli). Brzo máme jít zase ven jen my sami 2, ale já nevím jestli má cenu se o něco pokoušet.

Kdybych to měl shrnout, tak bych vlastně chtěl poradit, co mám v této situaci dělat, udělám cokoli. Jen o to moc prosím, není pro mě tak lehké se na ni vykašlat. Trápil bych se dá. Nevím proč mám ten pocit, že kdybych se přiznal, tak mě odmítne jako kamaráda.

Na závěr bych chtěl také poznamenat, že to nebude tím, že by nechtěla kluka. Její kamarádka mi řekla, že už by nějakého kluka chtěla. No a když jsem z ní nějak dostal jak by měl asi vypadat její ideál, tak se s tím asi z 80% shoduji. Tak fakt nevím. Fakt prosím o radu, nebo pokud by to někdo měl zájem probrat na mailu, budu rád, a rád sdělím další důležité informace. Díky moc.