Jaky byste zvolili postup

Zdravim! Pokusim se zde vylicit muj problem co nejstrucneji. Jsou to zhruba dva roky, co jsem se seznamil s jednou slecnou.Pozval ji domu na film a ten den ji take polibil, libali jsme se atd. Schazeli jsme se a postupne jsme se oba dva do sebe zamilovali. I kdyz je mi v tu dobu bylo 22, hodne jsem jezdil po zavodech a na vazne vztahy nemel cas. Mel jsme par prilezitostnych romanku, kdyz jsem zrovna nemel sezonu. Tohle bylo jine. Zamiloval jsem se hodne. Umim holku zaujmout, ale zjistil jsem, ze mnohem tezsi je pak ten vztah udrzet. Delal jsem hodne detinske chyby, urazel se, delal naschvaly. Asi tak rok jsme se hodne hadali, ale zaroven byli do sebe blaznive zamilovany. Takze jsme to nedokazali ukoncit.
Pracoval jsem na sobe, krotil sve emoce a zaroven i emoce me pritelkyne, ktera je hodne citlivy clovek. Rok po zacatku naseho vztahu jsem nastoupil na vysokou skolu ( mimo mesto,kde bydlim ) a slecna uz pracuje na smeny ve meste, kde mam trvale bydliste. Kazdy vikend jsem jezdil domu. Prvni rok na vysoke skole jeste hadky pretrvavaly, vetsinou po prijezdu ze skoly, pak uz ok. Postupne se to zacalo vsechno lepsit, veskere hadky ustaly. Skoro po dvou rocich je ( byl ) nas vztah ponoren do velike zamilovanosti, chvile spolu byly opravdu hezke a navazejem jsme si davali najevo, jak nam na sobe zalezi. Avsak ted k hlavnimu problemu. Slecne je 30 let a dokazete si predstavit, co by nejvice uz chtela. Prvni rok se to dalo zvladnout, ale od zari, co jsme opet na vejsce, to bylo pro ni horsi a horsi.
Dokazala mi brecet vecer hodinu do telefonu, ze ji hrozne chybim a ze se hrozne trapi. Asi dvakrat se to snazila po nejake male hadce ukoncit, pze uz byla s nervama u koncich. Nakonec pak treba jeste ten den prisla s tim, ze to nevydrzi byt beze me. Tenhle tyden bylo vsechno ok, psali jsme si na dobrou noc, volala mi. V patek jsem vsak prijel vecer domu a napsal ji, ze jsem jiz doma a kdy prijede. Po hodine mi od ni prisla sms, ze neprijede a ze uz se neuvidime. Ze me silene moc miluje,ze si nedokaze s nikym jinym predstavit mit rodinu, ale ze si nedokazu predstavit, jakym trapenim tady denne prochazi. Ze prijde z prace a je doma sama, je ji smutno. Ma hodne narocnyho konicka, kterej ji bere hodne casu, ale i tak by chtela planovat rodinu,spolecne bydleni atd. Ale ja jeste budu minimalne ctyri roky na skole a to pry nevydrzi.
Chybi mi. Hrozne moc, tesil jsem se na Vanoce s ni, na prochazky. Ale zavolal jsem ji, brecela. Rekl jsem ji, ze to chapu, ze se na ni nezlobim a nemam vubec duvod, aby si nic nevycitala. A ze ji mam moc rad a kdyby zjistila, ze je chce byt se mnou i za tech podminek, ze jsme na skole, ze jsem tu pro ni. Pak mi psala jeste sms, ze ji je hrozne ...
Otazka je , zda-li se mam za ni vypravit a zkusit si s ni promluvit a nebo to nechat proste uz na ni, at se ona rozhodne. Vim, ze je to jen diky te skole a ze me opravdu miluje.