Jak vlastně začínají vztahy?

Ahoj, ráda bych na základě svojí diskuze zkusila identifikovat případnou "chybu", kterou vůči chlapům můžu dělat. Týká se to navazování nových vztahů.
Na začátek by bylo asi vhodné se popsat, a to hlavně vzhledově, jelikož to je většinou to první, co chlapa zaujme, pokud už holku delší dobu nezná. Vím, že bez fotky je to trochu mimo mísu, ale zase berme to tak, že každý má jiný vkus a každé zboží ma svého kupce...nicméně k věci tedy. Jsem středně vysoká, mám 175, jsem snědší typ, no teď v létě budu na české poměry černá jak bota:)) Za poslední rok jsem výrazně zhubla, nejsem žádný chrtík, ale zase nejsem ani oplácaná, prostě souměrná postava, je mě kam plácnout, ale nekynu. Začala jsem se vkusně oblékat, trochu malovat, ale ne moc, už tak jsme dost výrazný typ, mám nový sestřih, který mě výrazně omlazuje a sluší mi...známí si té "změny" všimli a sami od sebe mi nezávisle a sobě říkají, že mi to sluší, což se dříve nedělo. Sama si o sobě nemyslím, že jsem modelka, to opravdu ne, ale líbím se sama sobě, mohlo by to být lepší, ale taky horší:)) Myslím si, že ze mně snad jde i pozitivní energie, sebevědomími nechybí, ale jsem i docela pokorná.
A teď k onomu "problému". Nejsem schopná v běžném životě navázat vztah s klukem. Jsem hovorná, společenská, aktivní, mám dost zájmů, chodím často mezi lidi, mám dost známých a s opačným pohlavím nemám problém mluvit....ba naopak:) Jenže všechny vztahy, který jsem kdy měla/mohla mít, vznikly přes internet. A tam je to velice jednoduché, oba vědí, že jsou nezadaní, sejdou se a když je to trošku o něčem, prostě se sejdou zas a zas....a buď z toho něco je nebo není. Já tuhle cestu použila vždy, když už se dlouho nic nedělo a začalo mi tak nějak žensky klesat sebevědomí. Asi jsem měla fakt štěstí, ale z celkově pěti takovýchto setkání během několika let jsem potkala naprosto normální fajn kluky,při čemž čtyři z nich měli zájem pokračovat dál (byli z toho tři různě dlouhé vztahy a u toho čtvrtého jsem si uvědomila, že by byl vlastně náplast na bolístku, a tak jsme to utnula, jelikož jsme nechtěla být nefér).
Jenže bych hrozně ráda alespoň v jednou životě chtěla zažít vztah, který vznikl "přirozenou cestou", a teď bez ohledu na to, na jak by to bylo dlouho na jak moc vážno, jelikož to se stejně nikdy na začátku neví. Můžu říct, že si všímám, že na mně kolikrát chlapi koukají, vytvářím příležitosti, ale netlačím na pilu, avšak nikdy z toho nevypadlo byť jen jediný rozumný první rande, a to dělám v práci, kde jsou většina chlapi a pár jich div že nezakopne, jak koukají, když jdou okolo (chápu, mohou být zadaní/ženatí, ale všichni?; opravdu podotýkám, že nejsme žádná modelka). Kde můž dělat chybu, Jelikož když se tak zamýšlím, přijdu si opravdu trochu jako mimoň, když vezmu své kamarádky, vždy se někdo jednou za čas objeví, pokud jsou nezadané...a u mně je ticho po pěšině. Jak klasicky začínají vztahy?:) (abyste si to špatně nevyložili, můj dotaz v přepisu neznamená "proč mě nikdo nikam nezve", jelikož takhle ne všechny vztahy začínají, ptám se obecně:)