jak na to

Myslím, že jsem nekde uprostřed - vídáme se jen sami ve dvou a vždycky si máme co říct, povídáme si o svých plánech a pokaždé se dost nasmějeme. Což by mluvilo pro tu první skupinu. No a pro tu druhou to, že ty schůzky plánuji pouze já a ne moc často. Podle toh jak se ale tváří, když se náhodně potkáme nebo za ním přijdu, tak myslím, že je rád, že mě vidí... A ten polibek na tvář nebo na pusu? Od ostatních bude zejmě tradičně na tvář...

No nerad bych ti bral iluze, ale: "No a pro tu druhou to, že ty schůzky plánuji pouze já " Podle tohoto si temer jiste v te druhe skupine. On proste neciti zadnou potrebu te videt. Tvarit se, jako ze jsem nadsenej z holcicich kecu a jak me zajima, co dotycna rika ,to neni zadne umeni (to koneckoncu musi natrenovat kazdy muz). Zrovna tak ma vetsina natrenovany smich pri konverzaci s holkou, takze pak uz to reflexivne praktikuje pri rozhovoru s kazdou. Jinymi slovy proste rikas, ze si spolu povidate, ze se spolu smejete, a ze kdyz ho vidis, tak se tvari tak, ze je z tebe nadseny.... = jsi v druhe skupine. Sveril se ti nekdy s necim opravdu dulezitym ? S necim hodne osobnim ? Opravdu te ani jednou sam nekontaktoval ? Prisel nekdy on sam od sebe za tebou ? Nebo porad chodis jen ty za nim ? Jeste dulezita otazka, kolik vam je let ? Okolo 17 ?

Ted jsem to chtel napssat :-) pokud je mladsi, tak muze byt nesmelej a proto muze pusobit dojmem, ze te nechce videt :-) protoze si netroufne neco navrhnout

to hanulka

Jsi atraktivní?

tak v atraktivnosti myslím problém nebude. Bude to znít asi sebevědomě, ale jsem. A 17 nám opravdu není. Jemu spíš 2x tolik no a mně jen o pár let mín než jemu...

hanulka:

Pockej, jestli jsem to spravne pochopil, je vam okolo 30 a ty se ptas, jestli mu mas dat pusu na tvar nebo na pusu, abys mu naznacila ze o nej stojis ? Eh.... Pozvi ho prosimte k sobe domu. Nekdy navecer a az se to protahne, tak mu navrhni, jeslti u tebe nechce prespat.

no vím, že to zěnlo divně. Konkrétně tohle bych už dávno udělala, ale připadá mi to jako dost očividná nabídka k sexu, takže bych ho mohla spíš odpudit a taky jak ho znám, tak by se stejně nic nestalo. Tak nějak není takový, i když tohle zní ještě neuvěřitelněji. A dost dlouho nikoho neměl, což by mluvilo pro pravý opak, ael fakt takový není, i kdyby po mě nevím jak toužil...

hanulka:

Chlapa nabidkou k sexu neodpudis (v pripade, ze se mu libis, v druhem pripade ho budes odpuzovat porad stejne). Dle tveho popisu te zna uz dost dlouho, takze te urcite nepovazuje za nejakou lehkou holku a s pravdepodobnosti hranicici s jistotou si to ani jako nabidku k sexu nevylozi. Tudiz vetsina/cela aktivita bude na tobe. A jeste je treba si ujasnit, jestli ho chces. Nebo jestli chces, aby se on o tebe snazil. Pokud se jedna o prvni pripad, jak ho ziskat je ted uz snad jasne. Pokud se jedna o druhy pripad, na chlapa, ktery ti sam ani nikdy nezavolal a ted by mel najednou zacit vyvijet nejakou aktivitu ve smeru "sbaleni kamaradky", zapomen....

Bohužel miluju a chci. A s tím večerem to asi nebude tak jednoduchý. Poslední dobou je pořád někde za hranicemi na služební cestě, školení nebo na dovolené. A když se vrátí domů, tak je zahrabaný do noci v práci... Prostě workoholik tělem i duší. buduej si svou kariéru a na ostatní asi kašle. No a taky ještě jeden problém s tím přsspáním - v mém pidi bytečku se dá spát pouze na mé posteli, takže se obávám, že i kdyby nechtěl, raději odejde...

Ve třiceti se takhle ptáš na to, co máš dělat, notabene na takových stránkách, jako jsou tyhle? No tak to je fakt síla... tomu se snad ani nedá věřit.

No, musím říct, že mě to také docela zarazilo. Odhadoval jsem věk kolem 18 let. Hanulko ty fakt nevíš po třech dekádach života, jak dat chlapovi najevo, že bys měla zájem? Tohle přeci už nejsou žádné dětské hry a člověk v kristových letech musí mít dostatek racionality a životních zkušeností, aby nemusel svůj zájem skrývat za nějaké pseudonechtěné pusy, latentní nabídky k sexu nebo kamuflované náznaky touhy. Obě pohlaví by už ve třiceti letech měli umět mezi sebou komunikovat otevřeně a upřímně. Takže co máš dělat? Přestat jako puberťačka čekat na nějaké náhodné oxytocinové vzplanutí z jeho strany, přijít za ním a říct co cítíš. Už by mohl ve svých letech vědět co od života chce a ty to nějakými sofistikovanými taktikami "jak ho dostat" nezměníš.

jistě že vím, jak svést muže. nejsem blbá. jenomže tohle je kamarád a nechci to zkazit. a navíc konkrétně tohle jsem zkusila (poprvé) tak před třemi lety u muže, který dával dost očividně najevo svůj zájem a dost ho to vyděsilo.. Zřejmě mě chtěl dobývat? takže se to bojím praktikovat (ted myslím tu upřímnost), A taky tento je dost jiný i v tom, že nikdy nedělá první krok a tak nějak jako by vždycky čekal, až to udělá ta žena. s někým takovým jsem se opravdu ještě nesetkala, takže prostě nevím, co s tím. Jsem prostě zvyklá, aby to bylo opačně.

Pokud chceš svést kamaráda (analogicky kluci kamarádku), vždycky hrozí, že to zkazíš. To je prostě riziko, s kterým musíš počítat. Jakmile to posuneš přes nějakou hranici, není cesty zpět, buď to vyjde nebo ne, ale nikdy už to nebude jako předtím. Že nedělá první krok není nijak divné, pokud je mu 35, je zajímavý, žije prací, proč by jej dělal. V tomto věku se situace obrací, jsou to chlapi, kteří jsou víc žádaní, a ženy, kdo se musí víc snažit.

tohle je bohužel přesně jeho případ. Takže musím kvůli němu změnit své zásady o balení.. S tím, že to zkazím, jsem se už pomalu smířila. Je mi líto toho přátelství, ale nemůžu být s ním jen jako kamarádka. To už prostě nejde. Takže mi zbývají jen dvě možnosti - bud se s ním už nevídat a nebo mu to říct a v případě špatné reakce se s ním nevídat až pak. Asi bude lepší to druhé. Tak uvidíme, jak to dopadne

no hanulko .. fakt jsem si myslel že jsi jedna z těch pubertálních holek :D, ani ve snu by me nenapadlo :D vidím, že ty ve všem neustále hledáš výmluvy > pozvu ho ke mě>mám malou postel když člověk něco chce, tak výmluvy nehledá a jde za tím čelem

to není výmluva. já jen nechci, aby to selhalo na takových blbostech a pak bych si to mohla vyložit jako odmítnutí, i kdyby to tak nemyslel... Jistě, že za tím hodlám jít čelem, ale potřebovala jsem vědět, jestli je i jiný způsob, jak se o něco pokusit a přitom v případě odmítnutí neztratit jeho přátelství

Stále ještě mě občas myšlenkové pochody ženy dokážou překvapit :) "Takže mi zbývají jen dvě možnosti - bud se s ním už nevídat a nebo mu to říct a v případě špatné reakce se s ním nevídat až pak." Možnosti jsou opravdu dvě, ale trochu jiné. Obě mají svou výhodu a nevýhodu. Nedávat najevo nic a zůstat kamarádi má výhodu, že budeš mít dál dobrého kamaráda, nevýhodu, že nezískáš přítele nebo milence. Pokusit se o něco má výhodu, že když to vyjde, získáš přítele nebo milence, nevýhodu, že když to nevyjde, ztratíš kamaráda. Tebou řešená třetí možnost se s ním už nevídat má jen dvě nevýhody a žádnou výhodu - nezískáš přítele ani milence a přijdeš o kamaráda. Proč ji vůbec zvažuješ?

protože si nejsem jistá, jeslti dokážu být dál v jeho blízkosti a dělat jakoby nic. Na to mě až příliš přitahuje a až příliš ho miluju. Tak jsem zvaživala, jestli není lepší zapoměnout. a to jde jenom bez něho

Ale proč? Aby tě pak užíralo nevím kolik let, že jsi to ani nezkusila? Rovnou ztratíš bez možnosti získat? Zapomenout bez něho můžeš, až když tě odmítne.

Aspoň vidíš, jak na tom byli kluci o deset a víc let zpátky :-P Na tohle si musí zvyknout hodně ženských okolo 30 a výš, že se situace najednou otočila, že už za nimi nehopsají bandy puberťáků, ale že naopak o ty pořádné a zajímavé chlapy, kterých není zrovna moc, musí samy bojovat. Která to pobere dřív a naučí se s tím zacházet, vyhrává. Pozor ovšem na přílišné uhánění a vlezlost. Tradiční model, jako že chlap má lovit ženskou, aspoň napohled, je trochu zakořeněn v každém, i v takovémhle samorostu. Pokud bude mít pocit, že má vše úplně zadarmo, nebude ho to lákat vůbec. Takže i v téhle situaci, i když musíš vzít iniciativu do svých rukou a udělat první krok, to pak stejně musíš udělat tak, abys měla stále nějakou svoji cenu a uměla jí dát najevo. Byla tu pěkná analogie s kočkou - když před ní taháš provázek, kočka jej bude lovit, když jí jej necháš, přestane jí to bavit. A jediná věc, v které se ty kočky (zde kocouři :-D ) lišej, je to, jak blízko a jak dlouho jim tím provázkem musíš před nosem mávat. Někteří zaberou hned, jiným je třeba se o ten nos vyloženě párkrát otřít, aby je to vyprovokovalo. Ale poté je stejně třeba, i když třeba jen trochu, tím provázkem cukat :-)

a když se žena přizná ke svým citům, bude to jako tahání nebo puštění provázku? Mám totiž takový dojem, že jinak muž niky nepochopí, že o něho má kamarádka zájem i jinak

Romantické milostné vyznání je, že mu ten provázek nacpeš do pusy a začneš ho s ním dusit ;) Neříkej, že neumíš flirtovat - dvojsmysly, dotýkat se ho, koketovat s ním... Jestli na tohle nezabere, pak není pitomec, ale snaží se dát najevo, že zájem nemá a ušetřit ten trapas.

Tak, také nejsem příznivcem to říkat, a obzvláště ne v situaci, kdy druhého znáš déle, nebo máte společné známé, partu atd. Dát najevo zájem, jednoznačně flirtovat, aby nebylo pochyb, o co jde, ale nechat si určitou ústupovou cestu, když to vejde, když druhá strana nebude mít zájem, aby se to násilně nedotlačilo do přílišné trapnosti. Varianta toho, že on dobře ví, že ten zájem máš, ale on sám zájem nemá, je bohužel dost pravděpodobná (nejpravděpodobnější dokonce většinou je, že nemá zájem jen o celý vztah, ale na samotný sex by si klidně říct dal, z toho pak pramení různá nedorozumění, když k tomu sexu dojde, a každý od toho pak očekává něco jiného).

to samozřejmě umím, ale mám dojem, že to bude brát jako "normální" chování kamarádky...

Přeci ale je nějaká hranice, za kterou už to bude jasné, že to není kamarádské, ne? I když je fakt, že některá kamarádtsví jsou i se sexem, a tam už se to pak vysvětluje blbě :-D Každopádně nezbývá než popřát hodně úspěchů, nevím, co by se dalo ještě radit :-)

děkuju za rady už. vím, že už se nic nedá poradit. Najít tuhle hranici bude těžké, ale snad se to povede

Bylo tady zminovano, ze pokud po nem vyjedes, tak bud ziskas pritele nebo ztratis kamarada - tak tohle neni jisty, mozna se lekne, ale o kamarada tak jako tak prijit nemusis :-) muze se stat, ze se na nakej cas nebudete kamaradit, ale pak se to zase muze vratit K tvemu problemu - zajdi s nim nekam do klubu, kde budete pit alkohol, pak ho zkus sbalit a pokud to nevyjde, muzes se vymluvit na alkohol :-)

to hanulka

Jen na doplneni: Na me, jako na nesmeleho tricatnika, by fungovalo, kdyby ses pekne svudne oblekla a na oslave byla vseobecne okouzlujici a vstricna, abych se ja sam rozhoupal k akci a mel nasledne dobry pocit, ze ja jsem udelal ten rozhodujici krok. Nejake prime a hodne cilevedome "uhaneni" by me vylekalo. Srdecnou pusu k narozeninam ovsem za uhaneni nepovazuju a primerene duverne chovani podle casu, ktery se znate, taky ne. Kdyz se nechytne (tj. nezareaguje hned, nebo nasledne nenavrhne schuzku), nema zajem. (Tolik poznamka prevazne teoretika.)

Být tebou bych mu to řekl narovinu. Jákýpak signály ve 30 letech? To už jsou snad lidi dost rozumní na to aby dokázali říct druhýmu pravdu do očí, a když tě nebude chtít, tak s tebou kamarád taky zůstane.

Jiří: ty jsi spadl odněkud z Marsu, ne? Nebo žiješ někde v kyberprostoru, a máš kolem sebe jenom stroje? Signály samozřejmě fungují v každém věku, takže i ve 30, dokonce i v 50, jen v každém věku trochu jinak. Patlat do toho rozum a hrát si na jakousi "pravdu", že ve 30 už jen stačí cosi říct, a je hotovo, to může jen ten, kdo je hodně mimo :/

ax

Jsi mě nepochopil, jasně že signály fungují pořád, ale proč to neříct narovinu??? V 17 se kdekdo bojí ale ve 30??? A navíc tu o tom už pár článků z konferencí bylo, že ti, co to říkají narovinu, mají největší úspěchy, i když se to nezdá. Nebo chceš říct že tím se něco zkazí? Mě kdyby to holka nějaká holka řekla narovinu, tak bych byl jedině rád. Těm jejich "signálům" stejně málokdo rozumí.

Ve 30 mají lidé mnohdy o dost větší ostych, resp. strach z odmítnutí, to za prvé. Jde jim totiž mnohem o víc, mají už nějakou prestiž, nejsou na to zvyklí, že by jim třeba něco nevyšlo. Stačí se podívat kolem sebe - jak i ti ostřílení 30 celý den komunikující se zaákazníky a obchodními partnery mají obrovský problém oslovit někoho cizího, a uchylují se na pofidérní seznamky - nejsou leckdy schopni se na nikoho cizího naživo pomalu ani usmát, natož promluvit. Za druhé, ten příklad z jakýchsi konferencí je totálně mimo mísu. Říkat něco na rovinu sedí a vychází jen velmi malému vzorku lidí, s vysokým sebevědomím, perfektním dojmem a schopností zaujmout od prvního pohledu. Ti mohou začít prakticky jakkoliv, a říkat leccos, jenže - co je dovoleno bohovi, není dovoleno volovi, že? Průměrný člověk, typická šedá myš, to podobným pokusem leda zabije, kdežto rafinovanějším postupem má mnohem větší šanci. Navíc, ty příklady z konferencí na direct jsou z absolutně jiných situací, jsou založeny na momentu překvapení a okamžitém vytvoření dojmu, což v případě kamaráda, co ji dlouho zná, nehrozí. Navíc v příkladech z konferencí jde o to, co nejdříve dostat do postele a pápá, a ne o vztah.

Moc hezky napsáno.