Jak ho získat zpátky?

Ahoj, prosím jestli mi můžete poradit. Je mi 32 let, seznámila jsem se s klukem o rok mladším, budu mu říkat K. Seznámili jsme se v práci, kdy jsme oba pracovali na společné akci, ale nespolupracovali jsme spolu přímo. Líbila jsem se mu zřejmě dlouhé týdny možná i měsíce, potom mě začal balit, až mě sbalil, chodili jsme spolu měsíc a když vztah začínal být vážnější, najednou ztratil zájem. S K. jsme se vídali každý den v práci, ale teď už šel na jinou akci, tak ho nevídám. On mě začal balit, ale ne moc okatě, spíš jsem se dozvídala od kolegů, že je do mě zamilovaný, ale on mi jen lichotil a usmíval se na mě. V té době jsem ještě chodila se svým bývalým přítelem, se kterým jsme spolu byli skoro 7 let. K. jsem si ale všimla, líbil se mi hned, ale začala jsem o něm víc přemýšlet, až když jsem si všimla jeho zájmu. Začala jsem se s ním více bavit, začali jsme si psát e-maily, potom si vzal na mě telefon a začli jsme si psát i smsky. Psal strašně krásné věci, ale přesto si mě netroufal pozvat na rande, k tomu jsem ho musela postrčit. Možná hrálo i roli, že jsem byla pracovně výše postavená. Po asi měsíci psaní a flirtování v práci jsme šli na rande, na procházku, bylo to strašně krásný, dal mi pusu a já věděla, že je průšvih. Vídali jsme se týden před Vánoci, za tu dobu mi řekl, že se do mě zamiloval, že byl před tím 4 roky sám, protože předchozí přítelkyně mu po 5 letech utekla před svatbou za jiným a že si myslel, že už se nezamiluje, ale já jsem v něm prý probudila lásku, kreslil mi srdíčka na zamlžené sklo… Já jsem se zamilovala taky. Ale kromě pusy jsme spolu nic neměli. Proto jsem se nakonec rozešla s přítelem, ne primárně kvůli němu, spíš kvůli tomu, že když jsem se zamilovala do jiného, vztah s bývalým už byl zřejmě mrtvý, problémy jsme měli, byla jsem nespokojená delší dobu, a tohle byla jen poslední kapka. Před rozchodem jsem se ale ještě K. zeptala, jestli to se mnou myslí vážně – řekl, že jo, že by chtěl zkusit vztah, dokonce řekl, že by si dokázal se mnou představit i svatbu a děti, řekl, že kdybych neměla přítele, tak snad už shání byt, tak moc si se mnou rozumí… Cítila jsem se s ním, jak když ho znám už strašně dlouho, on tvrdil to samé, připadalo mi, že si strašně rozumíme. Po Vánocích jsem se rozešla s přítelem, ale K. jsem řekla, že se ale nechci do ničeho hrnout, že na společné bydlení je brzo, s tím souhlasil. Nicméně jsem byla zamilovaná a chtěla jsem s ním být co nejvíc, bylo to na mě vidět. Chodili jsme spolu měsíc, bohužel mezitím jsme museli řešit spoustu problémů – on šel na operaci, nabourala jsem auto, já měla naplánovanou operaci, on kupoval nové auto, které se mu začalo sypat, mezitím jsem řešila handrkování s bývalým přítelem, bydlení po kamarádkách, protože jsme spolu bydleli atd. Byla jsem trochu „mimo“ a mohlo se to projevit i v mém chování vůči K., možná jsem ho někdy i trochu „uháněla“, třeba když ležel doma po operaci a já ho chtěla vidět. Po měsíci chození, před mou operací, jsem navrhla, že bychom mohli poslední víkend před mou operací jet někam na dva dny na výlet. On předtím už mluvil sám o výletu (ještě před mým rozchodem s bývalým), tak jsem si jen myslela, že bychom to mohli uskutečnit. Do té doby jsme spolu ale nespali, já ho už ale strašně chtěla a on taky vypadal, že ho moc přitahuju, zatím jsme to ale drželi. Nejdřív s víkendem souhlasil, ale druhý den se vymluvil. Potom zrušil naše další rande a týden se neozval. Pak jsem se mu ozvala já, před operací, viděli jsme se 2 dny za sebou, ptala jsem se, jestli jsem udělala něco špatně, řekl, že prý ne. Ale už se na mě tak nevrhal. Dovezl mě ještě do nemocnice, psali jsme si, volali i po mé operaci, vtipkoval ještě o mé matce jako o tchýni, prý se za mě modlil před operací apod. Potom mě měl odvézt domů, ale zrušil to, že se mu začalo sypat to nové auto. Pořád jsme si psali, ale spíš jsem se ozývala spíš já. Pak jsem si řekla, že by se měl ozvat taky první on a čekala jsem – čekala jsem 14 dní a nic. Mezitím jsem byla sama doma na neschopence, on se ani neobtěžoval napsat sms. Pak jsem mu zavolala a pozvala ho do divadla o týden později, nechtěla jsem to nechat vyšumět do prázdna, nechápala jsem, proč najednou ztratil zájem, když předtím se choval tak zamilovaně. Do divadla přišel, dal mi pusu na uvítanou, ale jinak se mě ani nedotkl. Ale o přestávkách jsme si povídali, navrhoval, že bychom mohli jít do kina, do zoo, ale nic konkrétního nepadlo. Po divadle mě pozval na skleničku. Zeptala jsem se, co se stalo. Prý jsem se ho ničím nedotkla, o mě to není, problém je prý v jeho hlavě. Prý začal přemýšlet, ta holka mu předtím moc ublížila a on neví, jestli může zase nějaké jiné věřit, neví, jestli je připraven na vztah, prý se bojí se mnou milovat. Tak jsem mu řekla, že to nemusíme hned brát tak vážně, ať dělá, co cítí, když mě bude chtít vidět, ok, když ne, tak ne. Říkala jsem si, že když mu dám trochu času a nebudu ho uhánět, zabere to. Na to mi řekl, že ale „vztah“ se mnou končit nechce. Tohle ale přece není vztah – neviděli jsme se měsíc. Byli jsme spolu do dvou do rána, na rozloučenou jsme se líbali půl hodiny (on začal). Druhý den mi psal milé smsky, ale na rande mě nezval, nakonec já na tu poslední sms neodpověděla. Napsala jsem mu po dvou dnech a blbec mu ještě pod pracovní záminkou volala. Na sms už neodpověděl a už je to zase 14 dní… Pořád to nechápu, jak mohl tak rychle ztratit zájem, když byl tak zamilovaný. A já mu opravdu věřím, že byl, i lidé z našeho okolí mi to potvrdili aniž bych se jich na to ptala – vztah jsme drželi v tajnosti, chodili jsme spolu už v době, kdy byl na jiné akci. Opravdu se tak moc bojí vztahu nebo dokonce sexu? Zdá se, že se opravdu zalekl, jak jsem navrhla ten víkend. Nejdřív mě balí, tvrdí, že chce zkusit vztah a pak vycouvá? A já se mezitím do něj strašně zamilovala. Co mám dělat? Jak ho mám získat zpátky?