Hrozba rozvodu, co dělat?

Zdravím, pánové. Tyto stránky jsem často navštěvoval před 7 lety, kdy mi pomohly získat mojí současnou manželku. Nyní bych vás chtěl poprosit o radu, jak přežít rozchod s ní se vztyčenou hlavou, případně mu snad ještě zabránit (pokud to lze, což nevím). Situace je taková, že já (25), žena(23) a naši kluci (4 a 1,5) jsme poslední 2 roky žili ve velkém bytě, který máme napůl rozdělený s mými rodiči (velká chyba, ale předtím bychom vlastní byt těžko utáhli). Můj 1. syn přišel na svět tak, že žena (tenkrát ještě holka) přestala schválně brát HK, abych jí nemohl opustit (pár měsíců před tím jsem jí dost ošklivě podváděl). Toto jsem zpočátku nevěděl, a tak jsem se k situaci postavil čelem, našel si práci atd. Když už byl syn na světě a vše bylo OK, tak mi to přiznala. Nikdy nepochopím, proč si to nenechala pro sebe, protože od té doby jsem si jí méně vážil a tiše jsem jí to vyčítal. Vlivem tohoto a stereotypu došlo k tomu, že jsem jí přestal dostatečně projevovat lásku a ona mně obdiv. Vše vygradovalo v červnu a v červenci, kdy jsem měl velmi hodně práce (závěrky) a stres řešil tak, že jsem večer sednul k PC hrám a nic neřešil. Říkal jsem si, že v srpnu vše napravím, ale k tomu už nedošlo, protože manželka nepočkala. V červenci jsem jí, v podstatě jako omluvu, nechal jet na hudební festival. Poté se začla chovat divně (mobil, hubnutí, starost o vzhled, sexy prádélko) No, já hlupák jsem si to nedokázal včas uvědomit. 3.8. jsem na ní zatlačil a přiznala mi, že miluje někoho jiného a nedokáže to ukončit (sex zapřela), že se chce rozvést. Nedokázal jsem udržet klid a nadhled. Zatlačil jsem na ní a ona slíbila, že to skončí a budeme fungovat dál. Lhala. Normálně mi nechala děti na víkend s tím, že to za ním pojede ukončit. Bylo mi tak neuvěřitelně zle, protože to už jsem věděl, že spolu spali (vlezl jsem jí do zpráv na FB, ano taky chyba). Vrátila se a po pár dnech jsem zjistil (další šmírování...), že nic neukončila a tajně si hledá jiné bydlení a přivýdělek. To už jsem opravdu nevydržel a prostě jsem jí vyrazil (i s dětmi, protože já se o ně sám starat nemohu...) do volného bytu její matky. Po necelém týdnu mi zavolala ať přijdu. Sdělila mi, že nyní už ten vztah opravdu ukončila, prý kvůli dětem, a že si najdeme jiné společné bydlení a náš vztah slepíme. Pár dní jsem tam s ní byl, pomáhal s dětmi, poslouchal její bulení a nářky, že přišla o lásku a jak on byl super atd. Nakonec z ní vypadlo, že to skončila hlavně proto, že jeho rodiče (je mu 21), když zjistili, že chce mámu s 2 dětmi, tak mu řekli, že ho vyrazí z baráku do kterého on investoval. Takže ne kvůli dětem... A jak jsem byl na dně, tak jsem jí dokonce vyjadřoval určitou soustrast, podporu a mojí lásku! Tímto jsem před ní musel neuvěřitelně klesnout. Navíc si s ním dál psala a já nedokázal nežárlit. Nejdřív řekla, že neví, jestli mě chce, potom, že teď mě nechce a nyní už se blíží k určité definitivě. Pořád si shání jiný byt, kde bude bydlet beze mě a říká mi, že mám tak 10% šanci, že tam budu moci bydlet, a to jen kvůli dětem! Navíc si s ním pořád píše a vím, že za ní párkrát byl. Už se jí na to ale pár týdnů nevyptávám a žárlivost dávám najevo minimálně. Už na ní ani moc netlačím a nic jí nerozmlouvám. Beru AD, abych vůbec usnul a nemohl se opít a páchat další škody. Chodím do práce, posiluju (10 kg dole, aspoň něco) a chystám se vzdělávat. Teď jsem došel do stavu, kdy nevím, jestli jí vlastně ještě chci, což už jsem jí trochu začal dávat najevo a alespoň už se ke mně chová trochu slušně. No problém je, že kvůli dětem se jí nemohu vyhýbat, což by situaci dost pomohlo. Vždy se seberu, pak je vidím a zase spadnu. Navíc teď o víkendu se nastěhují zpátky ke mně, protože v tom bytě už být nemohou (tchýně ho potřebuje pro sebe). Mohou tu být týdny nebo měsíce, než si najde něco jiného. A já nevím, jak se mám chovat, abych před ní už ani trochu nebyl za chudáka. Nevím, kolik jí mám dávat peněz. Zatím se rozvádět asi nechce (nemluví o tom). Kdyby ano, tak alimenty by byly jen tak 50% toho, co jí a dětem prakticky dávám teď. V podstatě jim dám každou korunu a mně nic nezbyde, takže musím hnít doma, ale nyní už za to od ní nic nedostávám (pohlazení, respekt, o sexu ani nemluvě). Takže vlastně řeším problém ze dvou hledisek. Jednak z toho, jak už dál neklesnout, aby o mně někdy ještě vůbec mohla uvažovat jako o chlapovi a za druhé z morálního. Když přijde a řekně mi, že nemá na pleny, ale já už jí předtím dal tolik, kolik by eventuelně vyměřil soud, má mě to zajímat? Když jí dám, tak mi zase nic nezbyde. Když nedám, tak mě pomluví. Snad mi rozumíte. Jinak omlouvám se za tapetu, ale je to pro mne velice důležité a navíc zde mohu posloužit jako určitý odstašující případ. Všem děkuji za případnou radu.