co se stalo?

ahoj všem :) možná se trochu víc rozepíšu, tak to prosím vydržte, dík!
Je mi 24 a za těch pár let jsem si prošel pěknou řádkou zkušeností, jak se seznamovat s holkama. Věřte mi, že jsem udělal hóódně blbostí a vlastně pokaždé tak došel k "zklamání". Chybama se ale člověk učí, většinou jsem věděl co jsem udělal spatně, a tak jsem si myslel, že to bude lepší. Lepší to rozhodně je, s holkama nemám problém navázat kontakt a bavit je, přesto jsem teď, znovu, s rozumem v koncích...
Poměrně dlouho studuju v zahraničí, místa se střídají (má to svoje výhody i nevýhody), přesto je nejlepší k seznámení naše mateřština (vše si rozumíte, vše si můžete říct).
Seznámil jsem se tu s fajn holkou, líbila se mi už když jsem jí poprvé viděl, to ale bylo jen velice krátce a pak jsme se zas dlouho neviděli. Nesnažil jsem se s ní setkat, takže jsme se znovu viděli teprve na jednom večírku několika českých studentů, se kterými jsme se dali během té doby dohromady. Ani tam se nic zvláštního nestalo, i když si myslím, že přinejmenším zvědavost z její strany tam už byla. Pár dní po večírku jsem si řekl o její tel. číslo její kamarádce. Jí jsem vysvětlil, že jsem si o její číslo řekl a pak jsme spolu několikrát jeli domů do čech, oba bydlíme blízko sebe. Mezitím se naše "česká parta" ještě více stmelila, takže jsme se často viděli, chodili společně do kina atd. Společně jsme zorganizovali výlet do Berlína, kde jsme zůstali přes víkend. Tady už asi bylo i přes moji snahu vše maskovat :) vidět naši náklonnost. Ostatní nám totiž začali říkat tati a mami, oni byli děti nebo strejdové :)
Myslím si, že ona mi byla stále na blízku, pokud jsem něco vyřizoval, byla jediná, kdo se mnou šel, říkali jsme si zdrobnělinami našich jmen a i na fotkách jsme pořád vedle sebe, i když jsem se o to rozhodně nesnažil (další projevy náklonnosti jsme ale asi kvůli ostatním nevytvářeli :). Výlet dopadl skvěle a všichni jsme se už na zpáteční cestě domlouvali kam příště, včetně jí samotné. Několikrát jsme ještě byli všichni v kině, vždycky jsme seděli vedle sebe ale nic jiného. Pak ale přišly svátky a v té době jsme se viděli jen jednou. Zato ale sami, v kině, ze kterého jsme šli do restaurace. Původně jen na chvilku, nakonec jsme si ale povídali 3 hodiny. Těšil jsem se, že ji po novém roce znovu uvidím, oba jsme se měli vrátit ve stejnou dobu. Ale nevrátili, napsal jsem jí zprávu co s ní je, dopisovala ještě na domácí škole referát a dodala, že bychom mohli jít do kina, až se vrátí. Přijela, ale zrovna v den, kdy jsme se domluvili se jí to nakonec nehodilo. Později napsala, jak se nám to líbilo, myslela totiž, že jsme šli celá banda. Odepsal jsem, že nikdo jiný to nevěděl. Mezitím, se mě její kamarádka (jedna z naší bandy co s námi byla v Berlíně) zeptala, že se mi asi (říkejme jí teď Monika) líbí? Protože si z nás dělali srandu v podobě taťky a mamky, řekl jsem že je to jejich maminka a tak by se mi líbit měla. Ale nevykroutil jsem se a pravda šla ven :) Řekla že jí jsme oba sympatičtí a bylo by hezký, kdyby jsme byli sympatičtí spolu. Mezitím tady ale "Monika" onemocněla, trvao to docela dlouho a mě nezbylo než za ní někdy jen zajít, jak se má, a někdy s sebou brát "naše děti" jako zástěrku. Navíc se vrátí na domovskou školu, což problém není, ale má teď hodně práce a na jakoukoli zábavu jsme jí pozvali nepřišla, i když to vždy vypadá že by šla. (začínám si myslet že nechodí kvůli mě:(
Zařadila si mě do přátel na web. portálu. kde se sdružují studenti, sama mi poslala přes mail pozvánku abych se tam přidal, a navíc když už jsem tam byl, poslala jakýsi "pozdrav" co se posílá když tam někoho chcete kontaktovat ale nechcete mu zrovna psát zprávu. To mě potěšilo a byl bych rád udělal další "krok", chtěl bych se jí dotýkat a držet jí za ruku, jsem ale ňouma a je to pro mě těžký odhodlat se.(že nemá kluka jsem věděl už dávno před tím, než si mě zařadila do přátel, kde je na jejích stránkách navíc vidět, že je "singl", není to ale asi tak dávno co se s ním rozešla a možná jí to ještě bolí). Když byla nemocná, řekl jsem jí, že bych se nebál jí dát pusu na rozloučenou, že mě nenakazí (dříve když jsem od ní odešel a byla nemocná ještě se mě přes mail ptala jestli mě nenakazila :)...řekla že radši ne, že příště. Po nějaké době jsem u ní byl, chvilku jsme si popovídali a já zas šel, opět bez polibku. Došel jsem je kolu a říkám si, to sem ale vůl, musí si myslet že se jí štítím nebo co. Po krátkém váhání jsem se vrátil, a říkám jí, že jsem něco zapomněl, že se divím že mi sama neřekla...koukala:) a já povídám, že tu pusu na rozloučenou. Beze slova, ale s úsměvem na tváři se vytáhla ze dveří a "nastavila se".
Přesto se mi ale zdá, že ke mě "ochladla". Nebo je to jen má domněnka? Měl bych si s ní popovídat? Její kamarádka mi říkala, že se jí chtěla zeptat na to samé jako se zeptala mě, zdálo by se mi ale nefér, aby mi pak vše prozradila. Možná moje taktika hrát trochu nezájem na začátku byla dobrá, teď bych měl možná udělat další krok. Jestli to bude číst nějaká holka, řekněte mi, naznačily byste klukovi svojí náklonnost nebo byste čekaly na jeho iniciativu? Jestli jste se dočetli až sem, děkuju vám, je to od vás heroický výkon :)
Díky za připomínky, podněty, rady :) Zdravim :)