Co je vlastně pravda ?

Nebo jak pise ax a myslim, ze je to i lepsi reseni...

Nevím, jak je to u můžu, ale u holek mi to s tím pravidlem ohledně protinávrhu vychází na 100%. Ta, která se sejít chce, odmítne s návrhem, kdy jindy to půjde. Ta, která ne, odpoví jen, proč to nejde a nic víc. Doba, kdy jsem byl v těhle věcech nezkušený a míval jsem zoufalé chvilky (kdy jsem tu, která řekla, že zrovna nemůže a bez protinávrhu, uháněl dál), mi to dostatečně potvrdila.

vím to i z vlastní zkušenosti - když jsem holce protinávrh nedal, tak jsem nechtěl nikam jít a jen jsem ji napsal, že jsem nemocný .. pak mě uháněla dál teď rovnou píšu, že nemám zájem nikam jít a už mě potom nenapíšu a neuhání (některé ano a snaží se dál) zkus to ještě jednou, a když se vymluví znovu, tak to zabal, vymaž číslo a hledej jiného

Díky moc za rady. Takže tak ve středu (nebo raději až v pátek?) mu mám znova zopakovat pozvání nebo napsat třeba už dneska s tím, že až se uzdraví, ať se ozve sám? Abych pak nečekala třeba týden, jestli se ozve. Nesnáším nejistotu a určitě by pro mě bylo lepší, kdyby přiznal pravdu. Každopádně na tom, že někam zajdem, jsme byli domluveni, jen zbývalo určit kdy. Já jsem pak měla nějaké zdravotní problémy a musela jsem být nějaký čas doma, proto jsem se mu ozvala jako první, že už jsem OK. Proto teď nevím, jak pokračovat dál. A ještě mám jednu speciální otázku na Buchtara: Co děláš s těmi, co se snaží a uhání tě dál. Dáváš jim ještě šanci nebo je tvé rozhodnutí s nimi nic nemít definitivní a nic ho nezmění?

Odpovím za buchtara - dáváš šanci těm, o které nemáš zájem a uhánějí tě dál? Jinak to je ten samý chlap, o kterém jsi nám tu psala, nebo někdo nový?

Bude to znít asi neuvěřitelně (hloupě), ale je to ten samý. Vím, psali jste, že jsem ztracený případ. Dohodli jsme se, že budeme kamarádi. A takhle to "pokračuje" dál. Chápu, že žádný jiný vztah už z toho nebude, ale nechtěla bych o něj přijít úplně. Je dost inspirativní.

Holka, tak jsem si precetla predchozi tema. A na tohodle kluka bych se vykaslala. Ono je neco jinyho, kdyz klukovi napises 1 smsku po cca 3-4 dnech. A kdyz odpovi ok, kdyz ne kasles na to a neco jinyho, kdyz ho takto blbe uhanis. Porste bych mu napsala jak psal ax. Az se uzdravis, tak se ozvi....Ale pustila bych ho z hlavy, a na to ze se ozve, bych jen tak necekala. A uprimne co te vede k tomu, mit ho treba jen za kamarada??

Díky moc, Peto. Hlavně za upřímnost. I když se to nečte zrovna nejlíp. Každopádně mu písnu až ve středu tak, jak radil Ax. No a k tomu, proč ho mít za kamaráda ? Dobře se s ním povídá, má zajímavé postřehy, poradí a hlavně umí říct pravdu a i když to třeba hned nepřiznám, časem zjistím, že je to tak.(Proto mi není jasné, proč nabízel kamarádství, když teď o něj,zdá se, nestojí. Takových kamarádů moc nemám. Bohužel. Asi se obklopuju těmi nesprávnými lidmi, nevím. Třeba když jsem jim tohle vypravovala, tak litovali mě a vůbec nepochopili, že to já jsem udělala chybu a kdybyste mi to tady takhle "nevysvětlili", asi bych pravděpodobně pokračovala dál ve stejném duchu. Takhle se snažím držet vašich rad a neuháním, alespoň toho co si mě vyhlédl. A možná to bude znít neuvěřitelně, ale teď jsem v roli uháněné já a musím říct, že to není vůbec příjemné. Prostě chlapec začal včera příliš tlačit na pilu, tak jsem dala zpátečku. Takže asi z toho zase nic nebude. Ale to by byl jiný příběh... Jinak pokud máš ještě nějakou radu, sem s ní. Dobře míněných rad není nikdy dost.

Hlavně se na něj neupínej ani jako na kamaráda, tam platí to o uhánění úplně stejně. Najdi si další, chlapů je mraky. Být závislý na jednom člověku nebo jen na pár lidech je vždycky na houby.

Jsi schopná podívat se hluboko do sebe a zcela upřímně (si) říct, že to vaše "kamarádství" pro tebe není jen způsob, jak se o něj snažit dál?

Lvíče, jsi snad psycholog, že mi kladeš takové záludné otázky? (myšleno v dobrém) Asi před týdnem bych Ti odpověděla, že si od toho opravdu slibuju, že změní názor a dá druhou šanci a udělala bych pro to cokoliv. Teď když tak o tom všem přemýšlím, vím, že názor nezmění. Já bych to udělala stejně. Jednou jsem ho prostě zklamala a tak i kdybych se snažila sebevíc, zapomenout by stejně nemohl. Samozřejmě že bych byla ráda, kdybysme se mohli kamarádit, ale myslím, že až mu napíšu to, co radil Ax, už se neozve. Pak ale nechápu, proč by to kamarádství navrhoval a přistupoval na to. A taky mi pořád není jasné, proč jsem se tak chovala. Normálně jsem spíš tichá, klidná, naslouchací než bavicí a takhle on nabyl dojmu, že jsem hrozně upovídaná, což taky normálně nejsem. A to hledání v seznamce asi taky nebyl nejlepší nápad. Zkrátka momentálně asi přestanu hledat a nechám se spíš někým "ulovit", ale nemám zas tolik zkušeností a tak třeba ani nepoznám, že někdo má zájem.