Chce mě jenom jako kamaráda??

Tady ti nikdo nic konkrétního nemůže poradit, musíš to prostě zkusit, políbit a už s tím neotálet, jinak se s ní dál neposuneš. Magořiny s voláním za dva dny neber vážně.

Holka se ti sama ozve, co bys ještě chtěl? Aby ti sama skočila do postele, aniž bys hnul prstem???

Já ho chápu. To, že se mu dokonce sam ozývá může být skutečně příznak toho, že ho chce jako kamaráda. Tak či tak, jinak má ale Ax pravdu a já musím jen znova potvrdit svůj předchozí koment. Prostě musíš něco udělat, líbat, neotálet. Jinak nebudeš vědět na čem seš.

No, já bych, kdyby mě někdo pozval na výstavu, asi uvažovala, jestli se mi bude výstava líbit - to ale není tvůj případ, když ji máš povinnou. Takže tam stejně musíš, no tak proč ne s ní, když to bude kamarádský, stejně je lepší, když si máš s kým o obrazech popovídat. Navíc jestli je galerie ve čtvrtek, tak je až po procházce v parku, kde máš možnost zjistit, jak se věci mají. Na druhý schůzce se spíš snaž číst její chování, než aby ses na ni vrhal, políbit doporučuju, jen když to vyplyne ze situace. Kdo je trpělivý, získá nejméně kamarádku, kdo to uspěchá, přijde o všechno. Ach jo, to zas holka zkusila něco sama a navíc mimo předepsaný harmonogram. S tím jsem taky bojovala hodně a dost nerada - při jakémkoli projevu zájmu z mé strany začne muž uvažovat, co tím sleduju, jako nějaká hysterka. Takový muž na mě působí okamžitě dojmem, že je chudák, kterého vyvede z míry jakékoli vybočení z debilní konvence. Tak bacha, ať na tobě slečna něco takového nepozoruje.

Zas typicky špatná ženská rada. Hodně se tu diskutovalo jeden čas, jestli zkusit líbat už na první schůzce nebo ne, dneska se kloním k tomu, že rozhodně ano. Aled na druhé schůzce už by to v každém případě mělo někam směřovat, takže rozhodně líbat. Tu situaci se prostě musíš pokusit nějak vytvořit, když se to nepovedek zksu to i tak. "Kdo je trpělivý, získá nejméně kamarádku, kdo to uspěchá, přijde o všechno." Tohle je hloupost. ...získá nejmíň kamarádku, kolem které bude moct beztrestně i bez odměny poskakovat jako šašek, a která se ozve, když bude něco potřebovat... Takhle teda fakt ne. Pokud se s tím, že tě případně odmítne vyrovnáš, budeš mít jinou známost, bude ti to jedno etc., pak ať je z ní klidně kamarádka. Nevím, kde se bere představa, že kamarádství jako náhrada za vztah je něco bůhvíjak cenného. Je to naopak to nejhorší, co se můlže stát. Naopak důrazně doporučuju se na ni v tom případě vykašlat.

ad poslední odstavec wopic ještě: Jinak OK, ať to žena zkouší. Proč ne. Ale jestli je ta reakce takto špatná, je chyba rozhodně v tobě. Buďto to působí špatným dojmem /stíhačským, překvapivým, špatná formulace, něco, co si třeba ani neuvědomuješ/ nebo ses soustředila na špatný cíl, jenž za to nestojí. Jenže balení je o tom, rozpoznat správně tyto nuance, jak správně na co a koho reagovat, to chování a vzorce je hluboko v nás, nemůžeme za to anijedno pohlaví. Taky bych mohl uvádět desítky příkladů, kdy holky reagovaly špatně, nelogicky např. Ale tím se ničemu nepomůže. To by člověk pak skončil jako Antioidipus, který se zmůže jenom na to, aby vysvětloval, že to všechno funguje špatně, jinak než by podle něj mělo a nechce si přiznat, že chyba je v něm.

nevim co přesně si představujete pod pojmem "líbat" na první schůzce, nicméně minimálně pusu na tvář a minimálně při rozloučení beru jako samozřejmost. moje kámoška třeba jednomu klukovi málem vynadala, že jí nedal pusu na přivítanou :o) a muj čerstvej zážitek z baru je takovej, že jsem se tam seznámil s pěti holkama a se všema jsem si naprosto normálně dal pusu jak na přivítanou, tak při odchodu. a byla to samozřejmost. a to musim podotknout, že jedna byla češka, druhá slovenka a tři rakušanky, takže i zahraniční holky to berou úplně v pohodě. a co se týče kamarádek, trpělivosti a tak... jo většina kluků i holek se chovaj podle stejnejch (naučenejch a vrozenejch) vzorců až mně z toho občas mrazí. člověk se naučí dvě tři finty a funguje to na 90% populace úplně zaručeně. je to příšerný svym způsobem. lidi se chovaj a reagujou jak přes kopírák. mám ohromnou radost, když potkám holku, která je v tomhle trochu odlišná. a naštěstí mám s takovejma holkama osobní zkušenost. mezi váma a jí pak padá většina konvencí a konceptů a ten vztah ať už je jakejkoliv je daleko uvolněnější. nemusíte se bát udělat cokoliv, co by jinak byly jasný body dolu.

Pokud o mě někdo nestojí jako o kamarádku, pak nestojí o mou osobnost, ale o to, se s někým vyspat, popř. se s ním víckrát vyspat (ať už tomu bude říkat vztah či nikoli). Přátelství není žádná náhrada a kdo ho tak bere, je dle mé předešlé definice zoufalec (musí mít prostě "vztah" a nic jiného ho nezajímá). A pokud na moje odmítnutí intimností zareaguje tak, že se se mnou nebude dál mít potřebu stýkat, bude to pro mě povrchní chudák a asi se v rozčarování zmíním kamarádkám (ne ze msty, jen z nepříjemného překvapení). No a to druhé - když tady píšeš věci jako "holky neumí jednat přímo", "holka ti sama nezavolá", někdo je úplně normálně pozván do galerie a napíše "nevím, co si o tom mám myslet", tak mám vskutku dojem, že jde o nějaké bagatelizující pověry, které jsou velmi rozšířené. Když pak na ně narazím, je moje chyba asi především to, že nejsem jako pipinky, se kterými se dotyčný setkal přede mnou, nebo že nesedím do "chytrých rad", které slyšel. U mužů, kteří za to stojí, se neorozumění vždy brzy urovnalo, ale jejich prvotní překvapení svědčí pro uvedený názor, že to funguje celé nějak vymknutě z kloubů.

Nio - než jsem to dopsala, řekls to za mě asi líp, přesně to jsem myslela. Jinak líbáním nemyslím polibek na tvář na uvítanou, proboha. Tím myslím ten moment, kdy dívku strhneš k sobě a... no jako ve starým filmu (pak tam bývá většinou facka:o)).

Jde prostě o jedno rozhodnutí - zda chcete otvor, kam zastrčit klacík, nebo kvalitního člověka do života. To se musí rozlišovat od samého začátku, protože když začnete jedním, nelze to už vzít zpět. Cokoli mezitím jsou ubohé kompromisy, vedoucí do manželství "neživíš, tak nepřepínej".

mno tak s tim líbánim na prvnim rande asi bude trochu potíž. mno, i když už jsem taky zažil líbačku s holkou, kterou jsem viděl pět minut a ani jsem neznal její jméno :o) ale spousta lidí co sem přispívaj, píšou, že holce nedali ani tu obyčejnou pusu. na mně by asi působilo divně, kdyby holka po prvnim rande, jen mávnula a řekla čau... kdežto, když si ty dva daj pusu minimálně na konci, tak se z toho aspoň dá trošku něco usuzovat. třeba, že jí nejsem úplně odpornej a nebojí se, že ode mně něco chytí :-D

Neřešil bych extrémy a nepaušalizoval. Pusa není nic divného a závazného, ale když nepadne na prvním nebo druhém rande neznamená, že z toho nemůže nic být. Že jste si hned na prvním rande s někým prozkoumali krky zevnitř nebo se spolu dokonce vyspali neznamená, že to tak nutně musej mít všichni a vždycky. Já už třeba taky měl vztah, kde první pusa padla až někdy po pátým rande nebo kdy, a žádnej problém s tím nebyl. A co se týče toho vztah nebo nic, žádný kamarádky, tak s tím bych byl zvlášť v případě pisatele, kdy se jedná o spolužačku, trochu opatrnej. Přeci jen to není jen tak někdo z ulice, koho už nikdy neuvidí, ale někdo, koho ve škole sem tam potká. A koho třeba někdy i bude potřebovat.

to ax

no jasný. berme to tak, že když ta pusa nebo dokonce líbání na prvnim rande přijde, tak je to takovej bonus. na jedný puse vztah nestojí. ale zas na druhou stranu, když jsou si ty lidi navzájem sympatický, tak proč si tu pusu nedat ;o)

Ono bude těch nesrovnalostí v pojmech asi víc - pro mě se třeba "první schůzka" a "první rande" nekryjí, dokonce snad z podstaty. Když se s někým sejdu poprvé, zásadně mu podám na rozloučenou ruku - ukazuju tak, že ho beru jako partnera v komunikaci a že je mi lidsky sympatický, aniž by vznikaly nějaké otazníky ohledně erotické přitažlivosti. To že se ho neštítím, je na tom také dobře poznat :o) Ale je to tím, že první schůzku neberu jako rande, jak bych mohla jít na rande s někým, s kým budu poprvé mluvit jen ve dvou? Na první schůzce zjistím, co je za osobnost, jestli je mi lidsky blízký, a tak, neboť přitahovat mě může začít až na základě těchto věcí, které nejsou na pohled vidět. Jako "rande" beru něco, kam se už jde s nějakými erotickými tušeními a předpoklady, no a tím pádem to může být nejprve schůzka druhá (samozřejmě s výjimkou rande s někým, koho už dlouho znám a rozhodli jsme se "pokročit"). Polibek na prvním rande je OK, i ten hlubší :o)) Samozřejmě jen pokud jsem si co možná jistý, že druhá strana bere taky jako rande a o polibek má zájem. Nevystavím přece druhou osobu situaci, která jí bude nepříjemná, abych si mohl odškrtnout "tak tahle ne, tak další".

Kloním se k názoru, že není povinnost hned na první schůzce líbat. Obyč pusa na tvář, to žádnou neurazí.:) Ale jak mnozí píšou, aspoň ta pusa na konci, pokud se nám dotyčný líbí, takovej standard. Ohledně toho kamarádství, vzpomněl jsem si na citát od nevím koho: "Z malé neopětované lásky je přátelství, z velké nenávist." Řekl bych, že není tak úplně od věci, párkrát jsem to zažil. Je pravda, že pravé ryzí kamarádství mezi holkou a klukem, bez jakýchkoli skrytých představ, je poměrně vzácné. Stačí, aby se trochu změnili podmínky (třeba rozchod s přítelem/přítelkyní) a už do toho jeden z nich (či oba dva) mohou sklouznout. Nicméně, proti přátelství mezi oběma pohlavími nic nemám, nepovažuji to za "totální prohru" nebo za "selhání". Pokud mě ten člověk už zaujal, tak proč se pak od něho odvracet, "když jsem u něho nepochodil?"

Tak pokud se vidaji i mimo, tak proc ne, at spolu v pripade odmitnuti dal komunikujou, pomahaji si, ale at se nesnazi o nic vic nez bylo predtim. ad wopic: to, co rika wopic o kamaradstvi je hezka teorie, ale v praxi to nefunguje. Muz, co chtel vic, porad v tom kamaradstvi v koutku duse ceka, ze casem neco vic bude a to ho jenom nici, ncii jeho schopnsot bojovat a hledat dal jinde a vetsina zen, at uz to delaj vedome nebo podvedome, si uvedomujou, že jim to dává nad tím mužem moc. To, co říká wopic o povrchnosti etc. na mě působí jako racionalizace frustrace z toho, že někdo je schopen tohle rozložení sil odmítnout. Přece, když nabídnu někomu milostný vztah a ona ho odmítne a já se s tím smířím, měla by i druhá strana stejně v pohodě akceptovat, že nabízená náhrada, kamarádství, pro mě není atraktivní. Stejně tak já bych mohl říct, že sem jí dobrej jenom na pokec, vylití duše a nic jiného ji na mě nezajímá. Sorry, ale kamarádek s výbornou osobností /to je +- hodně lidí, většina lidí je něčím zajímavá/, který se ozvou kdykoliv něco potřebujou, můžu mít na každým prstě 20.

Ano, rozložení sil, kdy mě někdo chce jen na nějaký pseudovztah (neboť bez přátelského základu to pro mě skutečný vztah není), aby měl s kým pravidelně spát a citově si ho pro jistotu zavázal, aby mohl být ohledně přísunu v klidu, nehodlám akceptovat. Chvála bohu nejsem v situaci, aby mě to muselo frustrovat, navíc po těch letech už umím tyto typy filtrovat dopředu. Ale poprvé podruhé se to člověka dotkne, to dá rozum. Koho by se přístup "tvoje myšlenky mě zajímají, jen když mi dáš" nedotknul... Pokud někdo tvrdí, že může mít dobrých kamarádek na každým prstě 20, nejspíš ještě dobrý přátelství nezažil, jinak si to neumím vysvětlit. Já svoje přátelství nikomu nenabízím jako nějakou náhradu, ale jako celoživotní výhru. A moji přátelé to naštěstí pro nás všechny pochopili brzy.

No, minimálně musím dát wopic za pravdu v tom, že 20 dobrých kamarádek na každým prstě nebudeš mít ani ve snu. 20 pipinek, co tě budou chtít využívat když něco potřebují samozřejmě ano, ale dobrých skutečných kamarádek asi dost těžko, stejně jako dobrých skutečných kamarádů. Holek, s kterejma se vyspíš nebo budeš chvíli chodit můžeš mít klidně desítky, ale někoho, o kom můžeš říct, že je skutečně dobrým kamarádem či kamarádkou budeš s odstupem času počítat na prstech jedné ruky, tomu věř. Kór když se ti někdy náhodou "poštěstí" ověřit si přísloví "v nouzi poznáš přítele" opravdu v praxi...

To je pravda. Lépe mít kamarádů, co bych na prstech jedné ruky spočítal, ale zato takových, kteří o mě stojí a s kterýma si do hloubky rozumím, než jich mít dva tucty, ale v dobách nouze se všichni otočí zády. Já taky neříkám každýmu "kamarád" nebo "kamarádka", jenom proto že si sem tam s ní(m) pokecám a pak zase jdeme po svých, aniž by na mě ten druhý nějak zapůsobil. Dobré je pěstovat si dobré přátelství. Vždyť i přes ně může člověk nakonec narazit na "toho svýho", je to nevyzpytatelné.:) Samozřejmě, když holka odmítne kluka a nabídne mu kamarádství, tak ho to v tu chvíli dokáže celkem rozpálit, bude frustrovaný, ale zároveň bude někde vevnitřku doufat, že se to zvrátí (což se stává málokdy). Většinou takové pseudokamarádské vztahy pak končí přirozeným rozdělením, ale nemusí to platit vždy. Zkrátka, pravé přátelství mezi mužem a ženou je obtížný oříšek, ale není nemožný. A těch pár výjimečných vztahů je fakt stabilních, parádních, úchvatných... prostě jste rádi, že toho člověka za kamaráda máte.;)

Wopic tu první část nepochopila, ale to je jedno. Co se týče té druhéčásti mého příspěvku, myslím, že je zjevné, že je ironická "Sorry, ale kamarádek s výbornou osobností /to je +- hodně lidí, většina lidí je něčím zajímavá/, který se ozvou kdykoliv něco potřebujou, můžu mít na každým prstě 20."

Takže dneska proběhla 2 schůzka, od začátku mi bylo jasný, že to asi nevyjde, přišla cca o 10min pozdě, labutě padly, takže jsme skončili u kafe, sedl jsem si do L, takže jsem se snažil dotýkat, nejdřív jsem zkusil jenom nohama, ale pokaždý je odsunula, při loučení u čekání na bus jsem se k ní neustále přibližoval a ona zase couvala :D takže jsme popošli o dva metry, když přijel bus tak jsem si řekl ted nebo nikdy a chytl jí za ruku a chtěl dát pusu, pohotově uhla hlavou takže jsem jí dal pusu na tvář. Zítra jdeme do té galerie, takže asi tam jdu jenom s kamarádkou, protože po dnešku moje naděje padli.......

Ženský, to je děs, co? :-D Ne, teď vážně. Pokud ti je sympatická a ty jí svým způsobem taky, tak se teď můžeš zmoct max na to kamarádství a to si pěstovat. Pokud ti šlo jen o vztah, tak by ani to kamarádství dobrotu nedělalo, pořád by v tobě bylo něco, kvůli čemu by i to přátelství nakonec mohlo padnout. Třeba se to časem změní, uvidí tě v jiným světle, ale 1.) v to radši nedoufej a 2.) to chce dlouhý čas. Měl jsem podobnou zkušenost jako ty, kdy mi na nočním rozjezdu, když jsem se s jednou slečnou loučil, uhla, přímo cukla hlavou dozadu, takže jsem na ni ani nedosáhl. To mě teda pěkně naštvalo, protože jsem se předtím snažil a dřel jsem na tom, abych na ni pozitivně zapůsobil (proběhlo jen jedno rande a pak jedno nezávislé setkání) a odměnou byl další neúspěch. Od té doby jsem ji radši nechal úplně, ani kamarádství jsem nenavázal, přestože mě o pár měsíců později zvala na narozeniny (a cítila se "dotčená", že jsem tam nepřišel), pak jsme se viděli i na jiné akci, přičemž jsem s ní prohodil pár nutných slov a šel jsem si zase po svých.

Nevidím to dobře. V té galerii, pokud ti to neodvolá, bych ji nechal být, o nis nesnažil a bra ji čistě jako kamarádku. A dál bych ji už nijak nevzhledával. Ať se kdyžtak sama ozve. Jinak Nesmělý má pravdu a udělal dobře.

Po tom debaklu s pusou mi večer pořád psala sms, co dělám, že už leží, jak voní po sprcháči atd. Dneska jsem se choval normálně, při večerním pokecu na icq, jsme to nenápandě nasměroval, takže z ní vypadlo, že jsem kamarád, takže jsem slečnu jemně poslal do věčných lovišt..............

Lazy

Like a Boss!:D

pusu jak kdy

Pokud se večer představuju nějaké holce tak určitě při potřesení ruky hned dát pusu(neuhne:-))(přinejhorším na tvář) přes den spíš nene...taky můžeš po první schůzce udělat holomráz (kdo četl hru ví o co jde)

kamarádství

a když už kamarádství tak to musíš navrhnout ty!

Kamarád

Napsal jsem dvě knihy o ženských kamarádech. Pozor, sex je někdy s kamarádkou nejlepší. Ale jen sex. To je dost často problém.

Predator

Hele, líbáš ve společnosti dívku zprava, zleva a zprava? Nebo jen zprava a zleva? A jak líbáš kluky?

ty brďo...

denvr je viewegh :)

Docela sranda, přečíst si po letech, co člověk psal :)