Bojím se začátku vztahu(???) - je proč?

Ahoj, potřebovala bych si urovnat myšlenky. Stalo se před nějakou dobou, že se stalo, že jsem ulítla z jedním blízkým kamarádem....nikdy se mi to nestalo, ale prostě se tohle se tak nějak semlelo a několikrát se to zopakovalo, nikdy to však nebylo předpokládané dopředu. Po poslední eskapádě (dnes - byli jsme spolu naprosto neplánovaně od sobotního oběda, nakonec u mně přespal a odešel až dneska v sedm) jsem mu řekla, že mě tohle bolí, neřekla jsme mu přímo, že ho miluju, ale že jsem se zamilovala (hm, asi to moc velký rozdíl není, vím, že by se to chlapovi říkat nemělo, leč já už jsem takhle nemohla - nutno podotknout, že mi na začátku dal najevo, že se nechce vázat). Řekl mi, že on to tak necítí - nebo resp. že by byl nějak totálně poblázněný tak, že by mě chtěl mít sex každou minutou, ale že je mu se mnou dobře a že cítí víc, než přátelství. Dál mi řekl, že se můžeme vídat častěji a řekl, že bychom například mohli spolu každý druhý nebo třetí den chodit plavat nebo že spolu můžeme trávit víkendy apod.
Já jsem teď děsně rozložená. Ve vztazích, co jsem zatím měla, mě chlap uháněl a on byl na začátku ten víc zamilovaný. Tady ten začátek čehosi byl dost komplikovaný a nakonec jsem se rozhodla vyložit karty na stůl já, jelikož jsem už nevěděla, jak se dobrat k nějakému konsenzu....a teď mám děsný strach se do toho položit, jelikož nevím, jestli on to nemá tak trochu jako přestupní stanici, že teď nic lepšího zrovna není. Nebo myslíte, že se může ještě zamilovat? Má to takhle cenu?