Ano nebo ne?

Před rokem a půl jsem se seznámil s jednou slečnou. Bylo to ještě tenkrát takový nevyzrálý ,,tele,,. Přesto jsem ji měl dsot rád. Otevřel jsem se jí jako nikdy žádné předtím a poznal jsem jí do posledního detailu a ona mě. Jenže jsme oba vůdčí typy, co neradi couvají. Časem jsme se rozešli. Pak uběhly asi 2 měsíc. Neskutečně jsme sobě chyběli. Provokovali se žárlením, říkali, že už to není teď takové jako to bylo dřív.
Tak jsme se dali znovu k sobě. Uteklo zase pár měsíců. A rozešli jsme se dost brutálním způsobem. Utekl měsíc odloučením. A pak jsme si oba uvědomili, že ten protějšek milujeme. Ačkoliv jsme si tak strašně ublížili, že se máme hodně rádi. Když jsme si spolu teď vykládali po dlouhé době, tak jsme dokázali se bavit neomezeně. Furt je co říct. A místy jsou takový ty narážky. Na náš vzhled, provokování k flirtování.
Měl jsme několik příležitostí s novými slečnami. Ale nikdy mě to nebavilo. Nenaplňovalo. Vždycky jsem u toho vztahu myslel na ni.Ona se zase rozhodla, že zůstane sama. Seznámila se s moc fajn novým kamarádem, který o ni jeví zájem. Ona mu řekla, že z toho zatím nic nebude. A on zase, že počká dokud bude chtít. Ale psala mě, že to vyšumí. (Myslíte, že ji taky něco táhne ke mě zpět?) Za pár dní se máme spolu znovu potkat, po dlouhé době. Těším se jak ji obejmu, čichnu si k jejím vláskům a pohladím ji. Oba jsme se omluvili jací jsme byli tupci. A chcem začít s čistým stolem.
Otázka je... chce mě jen vidět nebo jsme si uvědomili napravení chyb a že jsme pro sebe ti praví? Aneb 2. do stejné ( v tomto případě potřetí) nevstoupíš? ;-)