Ahoj Vespolek. Potřeboval bych prosím asi pohled z venčí na moji situaci.

Před nějakým půl rokem jsem potkal holku. Bylo to u sportu, kdy ji přivedla kamarádka. Už od začátku se mi docela líbila. Pak sport skončil a nějakou dobu jsme se neviděli.

Teď jsme zase začali sportovat. Zašli jsme párkrát na kávu. Byl jsem několikrát u ní, kdy jsme prokecali až do rána. Bylo nám spolu fajn, což mi i řekla. A vzájemně jsme se tak nějak oťukávali. Nakonec jsem se ji svěřil, co k ní cítím. Myslím, že sama moc nevěděla, co chce. Přemýšlela o nás. Po delší době mi řekla, že to tam asi nemá. Řekl jsem si ok, je to tak jak to je.

Pak, ale zase z jejich zpráv, co mi psala jsem usoudil, že neví jak to má. Sama psala, že má v sobě chaos. A já jsem z toho byl na vážkách. Nechal jsem tomu čas, nechtěl jsem tlačit na pilu.

Má docela náročnou práci a nějak moc věci kolem sebe co musí dělat. Proto, když měla splín snažil jsem se ji nějak rozveselit. Napsat vtipnou básničku. Někam ji vytáhnout a pokecat si o tom. Nebo ji přivést na jiné myšlenky. A tak jsem to nějak bral, že jsme kamarádi a nic víc.

Aby toho nebylo málo zakoukala se do mého kamaráda, ale nebyla si jistá. Kamarád si taky nebyl jistý. U mě se zdálo, že mám jasno. A mám to v sobě vyřešené. Trošku jsem tedy kamaráda popostrčil, aby to zkusil, že za to nic nedá. Nejsem si úplně jistý, ale začali spolu teď chodit.

Ale z ničeho nic, když je vidím spolu začalo mi být smutno. A nějak se snažím utlumit kontakty s oběma. Už se mě občas ptali, co mi je, ale pokaždé jsem to zahrál nějak do autu, že je vše v pořádku. Nechci jim říct, jak se cítím a tím jim nějak ublížit. Ale poslední dny musím na "kamarádku" myslet.

A tady je zakopaný další pes. Nevím, co mě na ni přitahuje. Něco mě k ní hrozně táhne. Líbí se mi vizuálně (je to normální holka, žádná barbína). Líbí se mi, že si s ní mohu pokecat o všem a jde to samo. Když má čas, je aktivní. Výlet do lesa. Má chuť do sportu, který ji učím. Ale na druhou stranu nevím, jaký by nám to spolu fungovalo. Je docela workoholik. Paličák. Na venek mi přijde silná osoba, ale uvnitř zranitelná. Docela nerozhodná.

Když to tak píšu a čtu. Možná bych si měl sám v sobě ujasnit co chci. Chybí mi člověk, se kterým mohu podnikat věci. Zajít si do kina, divadla. Vyjet na hory. Zajít si na večeři. Jen tak se koukat na oblohu plnou hvězd a prokecat se do rána. Zajet si nějam na prodloužený výlet apd.

Nevím, jak se mám teď zachovat ke svým kamarádům. Mám dál omezovat kontakt a vymlouvat se, že nemám čas. Anebo dál s něma trávit čas a postupně to v sobě nějakým způsobem zabít?

Děkuji