Ušetřete spoustu času

Některá rozhodnutí či naše návyky stojí zbytečně mnoho času, který nám pak schází v soukromém životě. Podívejme se na to, jak takové situace řešit rychleji, a při tom stejně kvalitně.

Zabírají vám rozhodnutí až příliš moc času? 

„Byl jsem vystresovaný… z komiksů o psech.

Byla sobota, 21.47 večer, seděl jsem v knihkupectví Barnes and Noble a měl jsem přesně hodinu a třináct minut na to, abych vybral vhodnou náhradu za komiks The New Yorker Dog Cartoons (drahé vydání za 22 dolarů), který jsem chtěl vrátit. Nějaký bestseller? Nebo dát na doporučení knihkupců? Novinku, nebo klasické dílo?

Groteskní záležitost, o níž jsem se domníval, že mi zabere pět minut, si vyžádala už půl hodiny mého času. Začaly mě zaplavovat nepříjemné pocity. Doklopýtal jsem do sekce psychologie. Do oka mi padla silná kniha, jejíž název mi připadal více než výstižný – The Paradox of Choice: Why More Is Less (Paradox volby: Proč více je méně).

Nebylo to poprvé, kdy jsem viděl nebo četl klasickou práci Barryho Schwarze z roku 2004, ale nyní se mi zdálo, že je ten správný čas připomenout si principy, o nichž se v knize hovoří:

  • Čím více možností budete jako kupující zvažovat, tím více pak budete litovat své volby.
  • Čím více možností budete mít, tím méně pak budete spokojen s koupenou věcí.

Tyto principy před nás staví obtížnou otázku: Je lepší mít nejkvalitnější výsledek, ale být méně spokojený, nebo mít přijatelný výsledek a být spokojený?

Například – budete raději měsíce uvažovat, než z dvaceti domů vyberete ten, který představuje nejlepší investici, abyste pak o něm pochybovali tak dlouho, dokud ho za pět let neprodáte? Nebo raději koupíte dům, jehož investiční potenciál přestavuje 80% potenciálu předešlého domu (přičemž i tento prodáte se ziskem), ale nebudete pak jeho koupě litovat jako v předešlém případě?

Obtížné, není-liž pravda?

Schwarz rovněž doporučuje kupovat věci, které nelze vrátit. Rozhodl jsem se, že si stupidní kreslený seriál nechám. Proč? Nejde jenom o to být spokojený, ale také být praktický.

Příjem je obnovitelný, ale některé jiné zdroje – jako je pozornost – nejsou. V předchozím příspěvku jsem hovořil o soustředěnosti jako o měně a o tom, jak určuje hodnotu času.

Například: Máte skutečně volný víkend, když si v sobotu ráno přečtete e-mail o kritické pracovní situaci, s níž nemůžete až do pondělního rána nic dělat? I když vám prohlídka schránky nezabere víc než třicet vteřin, starosti spojené s touto situací a jejími možnými důsledky spolehlivě zničí jakékoli zážitky nadcházejícího víkendu. Máte čas, nemáte ale soustředění, takže volný čas postrádá jakoukoli praktickou hodnotu.

Orientace na minimum voleb je atraktivním nástrojem, pokud vezmeme v úvahu dvě skutečnosti:

  1. Zvažovat možnosti vyžaduje naši pozornost, kterou pak nemůžeme zaměřit na jednání nebo na vnímání toho, co nás obklopuje.
  2. Soustředěnost je nezbytná nejenom pro dosažení produktivity, ale také pro ocenění věcí kolem nás.

Proto:

Příliš mnoho voleb = menší nebo žádná produktivita.
Příliš mnoho voleb = menší nebo žádné ocenění.
Příliš mnoho voleb = pocit, že nám věci přerůstají přes hlavu.

Co s tím? Existuje šest základních pravidel:

  • Stanovte si pravidla umožňující co nejvíce automatizovat rozhodování. (…)
  • Nedělejte nic, co by vás nutilo o věcech uvažovat, dokud nemůžete jednat. Uvedu jednoduchý příklad: Nedívejte se, a to ani zběžně, v pátek večer nebo během víkendu do e-mailové schránky, pokud by se v ní mohly vyskytnout pracovní problémy, které nemůžete řešit dřív než v pondělí.
  • Neodkládejte rozhodnutí jenom proto, abyste se vyhnuli nepříjemným diskusím. Když se vás váš známý zeptá, zda nechcete přijít na večeři, a vy víte, že nepůjdete, neříkejte: „Nevím. Ozvu se příští týden a dám ti vědět.“ Místo toho řekněte něco přijatelného, ale ne nezvratného a přesvědčivého, například „Příští týden? Ve čtvrtek už něco mám, ale díky za pozvání. Takže berme to raději tak, že nepřijdu. Pokud by se něco změnilo, dám ti vědět.“ Rozhodnutí padlo a můžeme se věnovat něčemu jinému.
  • Naučte se přijímat rozhodnutí, která lze vrátit nebo při nichž „nejde o život“, tak rychle, jak je to jen možné. Stanovte si časový limit (nebudu uvažovat více než dvacet minut), počet zvažovaných možností (nebudu se zabývat více než třemi možnostmi) nebo finanční strop (například pokud náklady nebo potenciální škoda nepřesáhnou 100 dolarů, nechám věc rozhodnout virtuálního asistenta).
  • Nehledejte alternativy, pokud jich není zapotřebí – jenom tím zvyšujete počet možností, které budete muset zvážit. Rutinní jednání umožňuje získat čas na inovace tam, kde přinášejí nejvíc úspěchu. Nezaměňujte aktivity orientované na výsledky (např. cvičení), s rekreačními aktivitami pro radost, při nichž můžete těžit z nejrůznějších změn.
  • „Litování“ je synonymum pro „rozhodování v minulém čase“. Nestěžujte se – a minimalizujte tak litování toho, co se již stalo.“(1)

Čtyřhodinový pracovní týden

Chcete omezit plýtvání časem na minimum? Rádi byste pracovali efektivněji po krátkou dobu a zbytek dne trávili koníčky? Kniha „Čtyřhodinový pracovní týden“ vás odnaučí neefektivním návykům a naučí vás využívat váš čas lépe. Je vhodná pro všechny lidi, kteří si stěžují na nedostatek času, připadají si nedocenění nebo jen chtějí mít svůj vlastní životní cíl. Dílo je natolik žádané, že již vyšlo v 35 zemích.

(1) FERRISS Timothy: Čtyřhodinový pracovní týden. 1.Vyd. Brno: Jan Mevil Publishing 2010. 978-80-87270-02-8. s. 346 - 349

Komentáře

Bez nadpisu
 od autora nikolajn

    Výborně! Přesně tento titul se mi hodí do knihovničky - mám tam totiž prázdné místo mezi "Jak říci šéfovi NE" a "Kvantová mechanika pro pitomce". Až vyjde "Najít smysl existence snadno a rychle: středně pokročilí", informujte mě prosím.

    Reaguj na tento komentář
    Re:
     od autora RaShCZ

      Jo, Maya mi říkala něco v tom smyslu, že z téhle knihy budou někteří lidé hodně nadšení...

      Reaguj na tento komentář