Spanilá jízda

Maminka s babičkou mě navlékly do svátečních šatů, konaly se mé první taneční. Byla ve mně malá dušička, ale přesto jsem si uvědomila, že ten kluk, co se mi tak líbí, je můj sen. Vysoký černovlasý kudrnáč. V koutku duše jsem toužila vznášet se v jeho náručí, ale on nejevil zájem. Když jsme měli za sebou první nemotorné poskoky a začali se pohybovat ladněji a ladněji, konečně si mě všiml.

Ale nebyla jsem sama, kdo po něm toužil. Byly jsme dvě. Když se přiblížil den první prodloužené, vzkázal nám po svém kamarádovi, že která pro něho přijde první při dámské volence, stane se jeho stálou tanečnicí. Večer jsme stáli proti sobě ve dvou řadách, hosté okukovali přes zábradlí balkónu a světla zářila.

Taneční mistr přistoupil k mikrofonu a řekl: „Dámy, zadejte se..." Vyběhla jsem dřív, než domluvil. Jenže zároveň se mnou vyrazila i moje sokyně. Nejhorší na tom bylo, že ostatní ještě klidně stáli. Všechno kolem ztichlo a všechny pohledy byly upřeny na nás dvě. S hrůzou jsem zjistila, že druhá dívka je asi krůček přede mnou.

Ve snaze ji předběhnout jsem po naleštěné podlaze uklouzla a bum !

Jenže jak jsem byla rozběhnutá, po zadní časti jsem dojela až k jeho nohám. Moje sokyně byla mým pádem překvapená a já z podlahy řekla směrem vzhůru: „Smím prosit?" Ostuda byla pořádná. Nejméně půl hodiny trvalo, než se sál uklidnil, a já jsem si ten večer už nezatancovala, protože jsem si pořádně natloukla. Ale co na tom, odměna mě neminula.

Komentáře