Snad někdo dočte až do samého konce..


Zdravím,
přemýšlím jak jen začít. Je toho přespříliš a já se musím hodně omezit, protože i tak to bude asi dost dlouhé. Tento problém řeším asi již na tisíci a jedné frontě. Každý názor je pro mne cenný a může mi pomoci více, než by se na první pohled mohlo zdát. Se svojí přítelkyní jsem strávil půl roku. Byla to pro mne ze všech vztahů ta nejsilnější citová záležitost, kterou jsem si prošel. Snad právě proto se tím zabývám ještě teď, přes měsíc a půl od rozchodu a nepřestávám doufat a stále jdu naproti svému cíli. Myslím, že se má bojovat za to, co chceme, ať je to objektivně iracionální, ale i to se nakonec může změnit.

Jí je 21. Studuje obtížnou VŠ v Brně. Měli jsme vztah na dálku - oba jsme věděli do čeho jdeme. Vídali jsme se o víkendech. Od samého počátku to bylo jako z nějakého sna. Trávili jsme spolu zprvu spoustu času, ale po Vánocích následoval návrat do reality. Neměli jsme spolu nějakého většího konfliktu. Kolikráte mi řekla, že je tak ráda, že mě má a já se cítil šťastnej jako asi nikdy předtím.

Závažnější problém nastal až zhruba měsíc před koncem vztahu, kdy jsem usínal při sledování filmu a ona mne nakonec přiměla k výkonu.. Zdárně jsem se probral a užíval si to, ale nakonec přestala s tím, že to nejde. Zklamanej jsem ulehl na postel a ona se mě zeptala, jestli jsem naštvanej, já jen, že zklamanej. Myslela si, že mě do toho nutí, ale vůbec to nebyla pravda, probudila ve mě chuť. Další noc, když jsme byli spolu se k ničemu vůbec neměla. Byl jsem trochu opitej z oslavy, která se konala u nich na zahradě. Ráno jsem se probudil s tím, že se zase nic nestalo a chodili jsme kolem sebe jako duchové.. Došlo i na slzy, když jsme to později začali řešit a já na základě hodnocení uplynulých dnů řekl, že mi to přijde, že spolu málo spíme. Měl následovat další týden odloučení. Přišlo mi docela normální spolu spát, když se spolu vidíme po týdnu a navíc několik dnů za sebou. Vím, že zhruba touhle dobou v hlavě (nejen v ní, ale i s jejími přáteli) řešila rozchod, který jsem o několik dnů později oddálil dárkem, který jsem jí doručil do Brna.

Viděli jsme se pak asi jen jednou, nebo dvakrát. Poprvé jsme to zase řešili, postěžovala si, že nám to strašně neklape, že jí příliš analyzuji. Já řekl, že mi na ní záleží, že si to nevymýšlím, že když je nějaký problém, tak se to snažím říct. Nakonec jsem to nějak urovnal. Zdálo se to být dobré. Večer jsme spolu spali. Pak když jsem byl u ní v Brně, tak se mi zdála taková.. jak to jen říci. Že si ten čas se mnou už tak neužívá (uvědomil jsem si to až s odstupem). Spali jsme spolu a bylo to fajn, ale.. něco se zdálo jinak. Bylo to asi 14 dní před rozchodem, měla před sebou sakra těžké zkoušky. Psala mi pěkné SMS, že se jí stýská po mém objetí a jak by mne nejraději měla u sebe. Bylo to týden před rozchodem. Pak začala konverzace nějak drhnout. Třeba se i den neozvala a přesto, že slíbila, že zavolá večer, nezavolala.. Stěžejní zkoušku nakonec nezvládla..

Den poté mi napsala, že si myslí, že si musíme promluvit, jestli budu mít chvíli v neděli. Nerozuměl jsem tomu, přeci jsme měli víkend strávit společně. Vydal jsem se za ní po domluvě po SMS do Tábora. Uvítala mě s úsměvem, ale ne s pusou. Posadili jsme se a ona byla pořád v pohodě. Když jsem jí vybídl k řeči, pověděla mi: "Já si myslím, že bude lepší se.. rozejít." Byla již rozhodnutá, nešlo to nijak zvrátit. Byla strašně klidná a chovala se ke mně jako kdybych jí nějak ubližoval, jako bych byl někdo cizí.. Řekla mi, že to vyprchalo, že už mne nemiluje. Řekla mi, že chce být teď sama, že nikoho nechce, nehledá, s nikým si nepíše, že se chce soustředit na školu, kterou si chce dát do pořádku. Já už tou dobou dávno nedokázal skrýt slzy. Choval jsem se jako troska. Dával jsem najevo, že teď už nic nepůjde.. nerozuměl jsem vůbec ničemu. Řekla mi, že musím jít, že jinak to nelze..

Jel jsem přímo za jejími rodiči do Prahy. Rozloučit se poděkovat jim. Nežádal jsem žádnou pomoc. O několik dnů později jsem se snížil k tomu, že jsem to začal řešit s jejími přáteli, které jsem znal jen z rychlíku. Samozřejmě se o tom dozvěděla a byla naštvaná. Připadal jsem si jako idiot.

Později jsem jí poslal balík s jejími věcmi, které u mě měla a přiložil 6 stránkový, ručně psaný dopis, ve kterém jsem vysvětloval některé věci. Neprosil jsem se ničeho a chtěl jsem, aby to vyznělo smířlivě. Zavolala mi a asi 20 minut jsme spolu hovořili. Já musel působit dost zklesle. Ona byla v pohodě a řekla mi, že se tak teď i cítí. Po skončení toho rozhovoru jsem nevydržel a napsal jí zprávu. Napsal jsem, že je mi jasné, že se mi sama neozve a navrhl jsem, že bychom spolu někam zašli až dorazím do Tábora. Váhala a napsala mi, že neví, jestli to bude k něčemu dobré. Zeptala se jestli si myslím, že mi to spíše ublíží, nebo pomůže.. Nakonec polevila (napsal jsem jí, že se jí chci stejně na něco zeptat) a napsala, že bude mít asi tak hodinu.

Když jsem k ní přistoupil do MHD do centra, byl jsem strašně na koni. Dařilo se mi usmívat se a cítil jsem příval sebevědomí. Cítil jsem, že mne nic nemůže rozhodit. Strašně jí to slušelo. Pozdravil jsem a bavil se s ní jakoby nic. Když jsme vystoupili, chtěla vědět, na co jsem se chtěl zeptat. Mlžil jsem a zeptal jsem se, jestli by měla čas pozítří. Pohotově odpověděla, že neměla a ať si nemyslím, že spolu teď budeme trávit nějak více času, že si myslí, že to ničemu neprospěje, že to bude spíše horší, než lepší. Vzápětí mi vyčetla, že to bylo pěkně trapný jak jsem se s ní bavil v tom autobuse, když tu máme tenhle problém. To mě docela zaskočila. Bylo zřejmé, že se téma konverzace má točit kolem našeho ukončeného vztahu. Nejdříve byla dost kyselá (řešili jsme problémy a to co jí vadilo - úplné hlouposti.. nakupování podle slev, vaření podle receptu, že prý jsem se zajímal o zahradničení.. řekla mi, že jí to přišlo, že ona je chlap a já žena). Vytknula mi návštěvu u rodičů a kontaktování přátel, že na ní působím strašně nevyrovnaně.. Já jsem jí řekl, že mě to sebralo, že jsem na to nebyl připraven, ale řekl jsem jí, ať se na mě podívá, že jsem naprosto vyrovnanej. Později svůj tón změnila. Snad jako kdybych na ní udělal určitý dojem. Dokonce se i zeptala, jestli si myslím, že bych to dokázal.. vrátit se k ní, jestli si myslím, že by to šlo. Já řekl, že asi ne hned, ale že bychom podnikli nějaký výlet, že by nás to stmelilo.. Řekla, že jí to moc mrzí, že mi ublížila. A také řekla, že když by uvažovala rozumem, možná by uznala, že udělala chybu, ale uvnitř to tak necítí. To už pomalu odcházela. Na jejím profilu se další den objevily další fotky s klukama z diskotéky.. nejspíše s přáteli. Působila na nich jako puberťačka..

Po těchto 14 dnech jsem přešel do fáze, kdy jsem přerušil kontakt. Ozvala se asi po týdnu a něco, přičemž k tomu mělo dojít asi o týden později, kdy měla mít po zkoušce, objevit se v Praze a předat mi zbytek mých věcí. Ale jednu těžkou zkoušku tou dobou neudělala, takže si to asi přeložila. Bylo to shodou náhod pár hodin poté, co jsem si přidal fešnou holku na FB:

Saturday 17:02
Čáu, přivezla jsem z Brna skoro všechny věci, takže i ty tvoje. Jsem teď v Táboře, ale ještě budu občas jezdit do Brna. Prostě až tady budeš, tak mi napiš a nějak ti to předám…Napiš mi sem, protože mi nějak nefunguje telefon.

//zprávu jsem si přečetl a odpověděl až po dvou dnech, ona odepsala hned

Monday 21:39
Cau. Sice jsem taky v Tabore, ale ted moc nestiham. Dik, ze jsi mi vzala ty veci. Ozvu se ke konci pristiho tydne, nebo mi to klidne posli do Prahy, jestli to je pro tebe lepsi.

Né, mě to je jedno. Já jedu zítra do Brna a vrátím se v pátek. To nebudu mít sice vůbec čas, ale třeba v sobotu odpoledne by to šlo…

//odpověděl jsem až druhý den, kdy zase odpověděla hned
Tuesday 13:26
Na vikend uz neco mam, tak mi to prosim posli (xxxx, xxxx, Praha). Dik

Tuesday 13:34
no to je výborný. :-D :-D Jako nevim, kdy ti to pošlu, ale když je to takovej problém si to předat, tak fajn.

//přečetl jsem si to a odověděl až druhý den smířen s tím, že už neodepíše a tak se stalo
Wednesday 18:00
Vsak to je v pohode. Posli to, az budes mit nekdy cas.
Seen Wed 18:00


Balík poslala asi za pět dní a nedlouho poté jsem si ho vyzvedl. Tričko a zubní kartáček. Nic více. Nechal jsem to být. Asi za 9 dní mi napsala na FB: "Hele, došel Ti ten balík? Posílala jsem to už minulý týden..:-/" .. ozvala se den poté, co jsem si přidal fotku jak blbnu na power-raiser botkách.

Přečetl jsem si to asi po pěti dnech v noci a napsal: "Jo, dík :-)" .. byl jsem po tu dobu na vodě a v Rakousku. Přečetla si to druhý den ráno. Zajímavé bylo, že se ten čas přečtení dvakrát během dne změnil v aplikaci na mobilu. Na webu zůstával stejný. Až další den byly oba časy stejné jako původně. Tak si tak říkám, jestli to není třeba nějaké znamení, že jí to hlodá, že si to v ten den zobrazila na mobilu vícekrát a nějak to zlobilo.. nevím.

Chtěl bych se k ní vrátit stůj, co stůj, nechce se mi hledat někoho nového. Chci tomu dát druhou šanci. Jsem totiž přesvědčen, že si spoustu problémů nafukovala v hlavě do strašlivých rozměrů. V neposlední řadě jí beru jako něco životního, co mi stojí za velké úsilí, které bude prospěšné tak i tak.

Ještě musím zmínit možná jednu důležitou věc. Na svém profilu měla tři společné fotky. Nejdříve smazala jednu, poté druhou, ale tu třetí, tu si tam nechala. Je to z repre plesu, kde se ke mně tiskne na schodech a já ji držím za pas. Přes ten FB mi to přijde, jako kdyby se mnou nějak soupeřila. Přidal jsem si teď spoustu fotek z těch výletů. A ona o dva dny později hned nahodí za sebou tři fotky z oslavy narozenin, kde byla s dalšími 7 lidmi. Vždy si přidávala jen jednu fotku.. Já vím, hraničí to se "stalkingem".

Co si o tom myslíte? Vidíte tu nějakou šanci? Nebo jsem odepsanej a jsem jí lhostejnej? Co bych podle Vás měl dělat, abych na ni zapůsobil? Musím i nadále předstírat lhostejnost? Nevím jak dál, aby věci nabraly nějaký směr, abych ji získal zpět, či pouze dokopal k nějaké zprávě typu "Jak se máš?". Od toho by se totiž dalo odrazit..