Zajíčci versus zkušení pánové

Máme rády mladé, hezky vypadající a moderně se oblékající muže. Máme s nimi stejné zájmy, stejná témata hovoru, jsou na naší vlně a mají k nám věkově blízko. My mladé holky, slečny a ženy si hledáme sobě rovné. Později je podvedeme se ženáčem o pár let starším. A i kdybychom odolaly, stejně nás občas napadne (než pochopíme, že jiné už to nebude a změnou partnera si málokdy pomůžeme), že doma máme obyčejného puberťáka, kterému ke zralosti chybí ještě podstatných pár let. Proč to tak je?

Jak starého muže si najít

Obecně se říká, že žena by si měla hledat partnera minimálně o dva roky staršího, aby vše klapalo, jak má. Je to proto, že ženy předčasně dospívají - fyzicky, ale hlavně duševně. A aby tudíž ono duševno bylo jakž takž vyvážené, je fajn hledat někoho malinko staršího.

To je vědecky udaný fakt. Starší a zkušené ženské nám pak řeknou, ať si hledáme chlapa po třicítce, protože do té doby je k neukočírovaní a neví, co vlastně od života chce.

Já osobně bych podle toho, jaké muže jsem poznala, řekla, že chlapi jsou v pubertě zřejmě od dvanácti až do konce svého života a nemá vůbec cenu se tím zabývat a dělat si tím vrásky.

Když spějí ke třicítce, tak si sice uvědomují, že bezstarostné mládí už jaksi skončilo a musí začít myslet víc na rodinu a budovat si zázemí v teple domova a ne ve vykřičené hospodě čtvrté cenové kategorie, ale žádné velké a převratné změny se nekonají.

Po třicítce se trochu zklidní - protože jim nic jiného nezbude. Zhodnotí zkušenosti, které nasbírali a začnou brát ženy najednou trochu jinak. Samozřejmě to nepřijde ze dne na den.

Ale napřed jsou to mladí divocí zajíčci, kteří mají potřebu se před ženami předvádět a sex měří na kvantitu, ne na kvalitu, až postupně dozrají...

Ano, dozrají. Zatímco ženy stárnou (nespravedlivě), muži zrají. Jako víno. Čím starší, tím lepší. Ale nenechte se mýlit - nejen u vína záleží na tom, jak povedený byl ročník a jaká je to odrůda.

Můj nynější přítel mi občas předhazuje, že jsem měla jako milence samé staré chlapy. Nutno podotknout - nejsem gerontofil. Nikomu z nich nebylo více než čtyřicet. Staří byli jen podle měřítek mého přítele. Ve skutečnosti byli v nejlepších letech.

A rozhodně nejsem jediná holka na světě, která často dala přednost zkušenostem a šarmu vyzrálých mužů před mladým a svěžím tělem mého vrstevníka - důkazem je nepřeberné množství vztahů mladých celebrit (a nejen jich - ale o celebritách se prostě víc ví) mnohem starším kolegou a jiných podobných. Ne vždy je to o penězích.

Pokud jste mladý muž, napadne vás teď možná, čím tedy můžete konkurovat zkušeným pánům, všem těm ženáčům i rozvedeným, s prvními šedinami na skráních a mnohdy i se začínajícím bříškem. V čem jsou vůbec tak jiní? Co nás na nich zajímá?

Odpovědi jsou jednoduché. Starší muži mají zkušenosti a vědí, že už jim nic neuteče. Nevrhají se na ženy při každé příležitosti a v každém potemnělém zákoutí, ale vyčkávají. Zvou na kávu a dokáží u kávy bez problémů také skončit. Umí lichotit - ale s mírou, aby nás nepřivedli do rozpaků. Umějí se s námi bavit a nedívat se přitom do výstřihu. A když už se dívají, dokáží pohled odtrhnout včas, abychom si nevšimly. A když si všimneme, dokáží to rozumně a beze studu omluvit. 

Nemluví s námi o fotbale a svých kamarádech. Na první rande zpravidla přinesou květinu nebo nám ji koupí na ulici při přesunu z kavárny do restaurace, kde dobře vaří. Nevodí nás nikam, kde bychom se cítily nesvé. Jsou vtipní, ale vědí, kdy přestat. Jsou galantní, protože tak byli ještě vychovaní. Cítíme se s nimi mnohem důležitější, protože nám dají ten správný prostor.

Jeden takový muž mi kdysi řekl: „Já nemám potřebu se tu před tebou předvádět nebo si hrát na boháče, abych tě dostal na prachy. Nejsi hloupá a já už jsem dost starý na to, abych se takto snižoval a ztrapňoval." A o tom to celé je. Znají naši cenu a umí nám to dát najevo. Když je odmítneme, nijak zvlášť to neřeší, protože svět se nezboří. Mají zdravé sebevědomí a nedělají ze sebe něco, čím nejsou a nikdy nebudou.

Oproti tomu mladí muži ještě nemají dostatek zdravého sebevědomí (ti, kteří ano, ho obvykle mívají zase nezdravě moc), s pozváním na rande dělají šílené obstrukce, jsou-li odmítnuti, tváří se dotčeně (což mimochodem my, ženy, doslova nesnášíme). Nepřipadá jim hloupé vzít nás na první rande do obyčejné hospody (což v případě zamilování může působit romanticky) a celý večer plácají páté přes deváté, aby nás něčím zaujali. Čímkoli. Na sbírku motýlů už dnes totiž žádná neskočí.

Podotýkám, že jsme-li zamilované, působí to na nás roztomile a všechny chybky a chybičky jsme schopné prominout nebo je dokonale přehlížíme. Tohle je ale povídání o tom, v čem mají navrch právě zralí muži - a hovor na úrovni je právě jedna z těch výhod. S takovými muži je vždycky mladá žena rázem někde jinde. Nebaví se o koncertech punkových skupin se sprostými názvy, o posilovnách ani o fotbale. O své práci prohodí jen dvě věty. A nesnaží se filozofovat o životě.

Snad každá žena někdy propadne pocitu, že ji její partner vůbec nechápe, že její téměř vrstevníci jsou zarytí puberťáci a ona na to už nemá nervy a potřebuje prostě něco úplně jiného. Polovina z nich po takovém zjištění skončí v náruči ženáče nebo muže o půl generace staršího. Aby získala pocit, že ji někdo bere vážně a aby si užila sex s někým, kdo sice už možná nemá takovou výdrž jako pětadvacetiletý zajíček, ale rozhodně ví, že není kam chvátat. A dokáže si to pořádně vychutnat. To, že ne vždy takové vztahy dopadají jako ve filmu Pretty Woman, je ale už zase úplně jiná kapitola...

Komentáře